Digitální negativa: Jak počítače přišly, aby nám sebraly práci | Kapitola 5
Seznam kapitol
Nastává „druhá éra strojů“, které přicházejí, aby nám vzaly práci. Po odstranění fyzické dřiny se možná už brzy zbavíme i námahy duševní, což je nepochybně bezvadné, tedy alespoň pokud patříte mezi ty, kteří na tom vydělají anebo si svoji práci alespoň zachovají. Ale kdo a jak potom bude živit ty ostatní?
Ve starém Římě došlo k procesu, který by měl být varováním pro všechny libertariány. Původně měla římská republika poměrně širokou třídu svobodných občanů, kteří se často nechali zlákat do služby v armádě. Předpokládali, že jim služba pro stát přinese zisky ve formě kořisti a opouštěli tak svoje majetky. Ty byly za jejich nepřítomnosti často zabrány bohatými majiteli půdy, kteří využívali pro práci na pozemcích armády otroků, jež Řím během svých výbojů získával. Svobodní občané, kteří pomáhali své zemi (byť formou agresivní války), tak ve skutečnosti likvidovali sami sebe, protože nebyli schopni konkurovat otrocké práci.
"" by Pascal Radigue - Own work. Licensed under CC BY 3.0 via Wikimedia Commons.
Římská společnost se čím dál tím více polarizovala, bohatí majitelé latifundií stále více bohatli, zatímco „střední třída“ chudla a přesouvala se do měst, kde se často stávala závislou na „dávkách“ obilí zdarma a zábavě poskytované rovněž zdarma. Řím čím dál tím více „outsourcoval“ řešení svých potřeb do provincií, dovážel levné obilí z Egypta, to opět snižováním ceny vytlačovalo místní produkci a tento proces dále akceleroval kumulaci bohatství u bohatých a chudnutí u chudých. Ve finále se tak Řím skládal z úzké vrstvy velmi bohatých a politicky aktivních, silné armády a velkého množství lidí závislých na „dávkách“. Každý, kdo kontroloval tok zboží do Říma, měl v rukou velmi silný politický nástroj.
Tento model by nám mohl být poněkud povědomý, vidíme ho v „jakoby bohatých“ zemích s velkou disparitou, jako je Rusko, Čína, Indie, Brazílie anebo Mexiko – a do podobného stavu se začínají dostávat i USA. I tam bohatí bohatnou, zatímco příjmy chudých stagnují. S tím, jak bude automatizace nahrazovat další a další místa, se bude tento problém postupně zhoršovat. V podstatě se dá říci, že nedotčena zatím zůstávají povolání založená na kreativitě, na mezilidském kontaktu a sociální inteligenci a pak špatně placené manuální práce, kde se stroje zatím prostě nevyplatí.
Řešení? Larry Page z Google ho vidí v tom, že by preferoval snížení pracovních úvazků. Místo jednoho člověka na plný úvazek navrhuje najmout dva na poloviční.
To je poměrně „socialistické řešení“, které jde ale navíc zcela proti současným trendům, kdy zaměstnavatelé naopak pročišťují stavy zaměstnanců a nutí je dělat výrazně více. Otázkou je i efektivita pro zaměstnance: I když je úvazek kratší, dojíždění do práce je stejné, takže poměr doby trávené v tranzitu a v práci se zhoršuje.