Lekce z dějin konzolí: ty nejúspěšnější i nejšílenější | Kapitola 7
Seznam kapitol
Konzole vypadají pro „ajťáky“ jako pěkně nezajímavý hardware - nedá se v nich moc šťourat ani provádět zásadní upgrade. Opak je pravdou, jejich vývoj byl bohatý a bouřlivý. Najdeme mezi nimi křížence s videem VHS nebo PC, konzoli, která se neobejde bez tiskárny a vůbec kusy tak setsakrálně divné, až člověk nevěří, že je někdo pustil na trh.
Přestože se zdá, že hardware má nejvýznamnější vliv na výsledné prodeje konzole, o jejím úspěchu rozhodují vývojáři. A vývojáři mají celou řadu požadavků, navíc zdánlivě rozporných.
- Systém musí být dostatečně výkonný. Pokud konzole nemá dostatečný hrubý výkon, nic jí nepomůže. (Jediný, kdo toto pravidlo porušuje, je Nintendo, ale to si trochu hraje na svém písečku.)
- Konzole musí mít dost paměti. Obecné pravidlo říká, že v konzoli není nikdy dost paměti, zvláště ke konci jejího vývojového cyklu. Tak je alespoň dobré, když je paměť unifikovaná a programátoři nemusí s obsahem žonglovat a strkat ho „tam, kde je zrovna volno“. Cpaní ruchových audio samplů do libovolného kusu volné paměti je u řady systémů součástí vývojářského folklóru.
- Obecně – konzole musí být jednoduchá. Výkonná, ale jednoduchá. Úkolem vývojářů je rychle dělat hry, ne zkoumat, jak by se to či ono dalo udělat na omezeném, divně udělaném hardware s nedostatkem paměti.
- Systém by měl být známý. Pokud máte dva systémy, jeden založený na něčem obvyklém, jako je Z80 kompatibilní či x86 kompatibilní CPU, a druhý na nějaké šílené exotice, líp se bude vyvíjet na tom, co už programátoři znají. Úplně nejhorší je střídat architektury konzole generaci od generace pod rukama. Nevím, jestli jste někdy viděli programátorské manuály pro konzole, ale například ty pro PS2 mají mnoho svazků a několik kilo. Nikdo se neučí rád znova a znova nové funkce a vlastnosti, když nemusí.
- Systém musí mít dostatečně dlouhou životnost. Čím rychleji výrobce konzole mění generace, tím horší to pro vývojáře je. Ze začátku neumí využít vlastnosti konzole, ke konci zase dělá pro výběhovou platformu. Než se tým naučí všechna úskalí a triky, je konec cyklu. Čím rychleji se konzole střídají, tím menší je potenciální okruh zákazníků (viz Sega Genesis a její „vylepšení“ 32X a Sega CD).
- Výrobce musí mít dobrou podporu prodeje. Když výrobce neumí podpořit prodej, dostat hry k zákazníkům a je mu obecně šumák, jestli se hry budou a nebo nebudou prodávat, není to vůbec ideální.
Vývoj špičkových konzolových her je dlouhý, drahý a složitý. Pokud výrobce konzole umí podpořit vývojáře, ti se mohou soustředit na tvorbu kvalitních her. A kvalitní, zvláště exkluzivní tituly, znamenají pro prodej konzole výhodu. V nejednom případě byl skomírající prodej konzole podpořen bundlováním kvalitních her. Nestačí jenom vyhřeznout hardware bez zájmu o podporu vývoje a nechat to být.
To potom můžete dopadnout třeba jako Gizmondo, s necelými 25 000 kusy jedna z nejhůře prodávaných konzolí všech dob – a to přes všechny ty jejich akce, párty a marketingové kejkle, včetně závodů v Le Mans a jednoho přeraženého Ferrari Enzo.
Ano, příběh Gizmonda je hodně ujetý a sběratelsky to už brzy bude zajímavý kus. Jenomže zase skončí v kategorii podivností a bizarností, podobně jako jiné špatně promyšlené, špatně navržené a špatně marketované konzole.
Zajímá vás víc? Přijďte se podívat na výstavu konzolí Alza Muzea v prostorech Alza.cz v Jateční. Vstup je zdarma, rovněž i doplňkový ebook!
