Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Metro: Last Light — kráska s extrémními nároky
Metro: Last Light — kráska s extrémními nároky
autor: Tomáš Šulc , publikováno 19.5.2013
Metro: Last Light — kráska s extrémními nároky

Když vyšla hra Metro 2033, ukázala perfektní vizuální zpracování. To však bylo vykoupeno extrémními hardwarovými nároky. Nyní je tu nástupce Metro: Last Light a situace se opakuje — hra vypadá skvěle, se „vším na maximum“ si ji však nezahraje téměř nikdo. Po snížení detailů však grafika naštěstí utrpí jen minimálně, zatímco výkon jde výrazně nahoru.


Metro: Last Light — kráska s extrémními nároky

Zatímco před více než deseti lety byla Ukrajina pro řadu hráčů počítačových her neznámou končinou, dnes si při vyslovení názvu této země většina hráčů představí především série S.T.A.L.K.E.R. a Metro. Ty jsou přitom vzájemně provázané výrazně více, než by se na první pohled mohlo zdát. První S.T.A.L.K.E.R. od dnes již neexistujícího studia GSC Game World byl oznámen už v roce 2001 a vyjít měl o dva roky později. Jak ovšem dobře víme, vývoj provázela řada problémů a hra (původnímu návrhu na hony vzdálená) vyšla až v roce 2007. Tou dobou už firmu opustila řada zaměstnanců včetně Olese Shishkovtsova a Aleksandra Maksimchulka, programátorů enginu X-ray, kteří nebyli spokojeni s jeho omezeními. Ti založili vlastní studio 4A Games a začali pracovat na vývoji vlastní a tematicky velmi podobné hře Metro 2033. Pro tu stejně jako v GSC Game World vytvořili vlastní engine, tentokrát však přesně podle svých představ. Vznikla tak technologie 4A Engine, na jejíž vylepšené verzi běží i aktuální pokračování Metro: Last Light.

Metro: Last Light — kráska s extrémními nároky

Už původní Metro 2033 bylo před třemi lety doslova nabyté nejnovějšími technologiemi. V roce 2010 šlo o jednu z prvních her, která používala rozhraní DirectX 11, přičemž na rozdíl od řady jiných her nebyla podpora jen čistě papírová, byť propagace jistě hrála velkou roli. Ve hře byly implementované efekty jako globální iluminace, parallax occlusion mapping, teselace, depth of field, měkké dynamické stíny z několika desítek dynamických zdrojů světla a podobně. Metro 2033 zkrátka vypadalo perfektně, čemuž však odpovídaly i hardwarové nároky. Na nejvyšší nastavení detailů hru nerozběhal téměř nikdo a i dnes potřebujete pro hraní při nejvyšších detailech hodně silný počítač.

Metro: Last Light — kráska s extrémními nároky

Metro: Last Light jde přesně ve šlépějích prvního dílu a grafiku posunuje ještě o drobný kus dále. Teselace by tentokrát měla být implementována na drtivé většina povrchů, o něco se zvýšilo rozlišení textur i detailnost modelů atd.

Velmi výraznou technologií je v Metru fyzikální engine nVidia PhysX. Majitelé grafických karet AMD Radeon se teď možná trochu vyděsili, nemají k tomu však žádný důvod. Na rozdíl od řady jiných her totiž ve 4A Games dbají na optimalizaci hry pro vícejádrové procesory (to byl jeden z důvodů, proč výše zmiňovaní zakladatelé firmy odešli z GSC Game World). Pokud tak nemáte grafickou kartu nVidia, je pro PhysX vyhrazeno jedno vlastní procesorové jádro a hra plynule běží i na kartách AMD Radeon. Ve hře je přitom pomocí rozhraní PhysX realizovaná řada efektů, kouř a mlha vypadají především při průchodu postav fantasticky, líbily se mi i částicové efekty. Naopak model poškození není nijak zvlášť propracovaný a s efektním ničením třeba po vzoru Battlefield 3 proto nepočítejte.

Metro: Last Light — kráska s extrémními nároky



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
86 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 38.2Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
TOPlist
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.