Vývoj počítačové hry teoreticky i prakticky s hitem Mafia 2 | Kapitola 9
Seznam kapitol
Vyrobit špičkovou počítačovou hru v dnešní době znamená mít tým čítající až několik stovek lidí, stovky milionů korun a také pořádnou porci práce. Rozhodli jsme se proto ve spolupráci s 2K Czech přinést článek, ve kterém se podíváme do zákulisí tohoto velkého businessu.
Několik desítek tisíc chyb a stovky lidí hrajících hru stále dokola
české vojenské fps akce ArmA jsou množstvím bugů bohužel známé
Po samotném naplnění hry obsahem následuje tzv. debugging neboli proces, ve kterém se celý tým zaměřuje na odstranění chyb. Velkého množství z nich si je tým vědom už během předcházejícího vývoje, bugy se však ve hře nechávají a začínají se odstraňovat až po ukončení implementace nových věcí do hry. Hru v této době testují týmy čítající stovky lidí, kteří hlásí chyby. Každý se přitom zaměřuje na jinou část hry, čímž by mělo být zaručeno co nejmenší opakování hlášených chyb a vyzkoušení co nejvíce možností ze hry. Někteří tak neustále dokola prochází hlavní dějovou linii, někteří se jen tak potulují po mapě a podobně.
i přes odstranění desítek tisíc chyb v Mafii 2 některé další zůstaly
V případě Mafie 2 hru testoval interní tým 2K Czech přímo v ČR čítající několik desítek lidí a pak cca 300 testerů ze zahraničí z poboček Take 2. Ti všichni dohromady nahlásili cca 60 tisíc chyb, které byly opraveny. Netestovalo se přitom pochopitelně na původní verzi hry ze začátku testování, ale na stále aktualizovaných verzích, které ke konci vycházeli takřka denně.
Zrádná certifikace
Říkáte si, že máme hotovou debugovanou hru a nyní už nic nebrání tomu, aby se za týden objevila na pultech obchodů? Bohužel tomu tak opět není. Aby mohl titul vyjít pro obě herní konzole i systémy PC, musí pro každou z nich dostat certifikaci kvality. Tu logicky uděluje Microsoft pro Windows/Xbox 360 a Sony pro Playstation 3. Zejména u herních konzolí je proces certifikace (submise) poměrně náročný a rozhodně neplatí, že by každý AAA titul prošel hned napoprvé, většinou je to na druhý až třetí pokus. Submise přitom trvají i déle než měsíc a nějaký čas trvá i případná oprava chyb, takže projít na submisi až na třetí pokus znamená odložení hotové hry o cca tři měsíce! A na co vše se lidé ze Sony a Microsoftu zaměřují? V zásadě na úplně vše od standardizovaného ovládání přes framerate až po složitost případné instalace.
Kromě certifikace od majitelů jednotlivých herních platforem je nutné nechat hru certifikovat ještě nezávislými společnostmi, které posoudí její vhodnost pro jednotlivé věkové skupiny. Sem patří například americká ESRB nebo evropská PEGI. V tomto případě se ale nemůže stát, že by studio hru dostalo jako nevyhovující a s daným hodnocením většinou už předem počítá. Proti výše uvedené certifikaci tak jde spíše o formalitu.
Jdeme do obchodů i na internet
Pokud hra konečně dostane vytoužené potvrzení o tom, že je vše v pořádku, může verze hry konečně odejít do továren, kde se lisují média, krabice a tisknou se manuály. Poté hra konečně odchází na pulty obchodů, které ji dle stanoveného data začnou prodávat. Bohužel i tato poslední část přípravy trvá dlouhé týdny, výjimkou není třeba ani měsíc.
Od dokončení debugované verze hry až na pulty obchodů je tedy poměrně dlouhá cesta, která v optimálním případě trvá „jen“ okolo dvou měsíců, kdy se na hře takřka vůbec nepracuje. Vývojový tým se proto během této doby soustředí na svou další práci, kterou může být vývoj zbrusu nového titulu anebo třeba dodělávání částí hry odložených k ledu. Ty už po dokončení neprocházejí tak složitými schvalovacími procesy a mohou tak vyjít podezřele brzy po vydání hry samotné až se nabízí otázka, zdali je vývojáři jen nevytrhli z hotové verze hry.
Mnoho her na PC v současné době volí dvě metody distribuce. Tím prvním je klasická krabicová verze z pultů obchodů, druhý model je pak digitální distribuce, většinou skrz službu Steam od společnosti Valve. I na tu je potřeba verifikace podobná Games for Windows, požadavky jsou navíc téměř identické jako má Microsoft. Výhodou Steamu navíc je, že tvůrci hry mají z prodaného titulu větší obnos peněz. Zatímco u klasického modelu distribuce jsou v ceně zahrnuté i náklady na tisknutí manuálu, krabice, médii či rozvor her do obchodů, v případě prodeje po internetu platíte jen provizi internetovému obchodu a případný chod serverů, odkud si zákazníci hru stahují.