Jak vyzrát na televizi: 50Hz, 100Hz, DVB-T, HDTV | Kapitola 2
Seznam kapitol
Dnes se podíváme na to, co nám (jako majitelům počítačů a budoucím nebo současným majitelům plochých televizorů s vysokým rozlišením HD ready a HDTV) přináší digitální zobrazení klasického analogového signálu, co nám přinese digitální televize DVB-T a DVB-S, a v poslední kapitole také co bude znamenat nástup televize HDTV.
První problémy s prokládaným televizním signálem měly (a stále zčásti mají) už 100Hz televizory - je to logické, dvojnásobná obrazová frekvence porušuje dříve logický řetězec za sebou promítaných neúplných půlsnímků. Místo dvou půlsnímků (50Hz) potřebujeme totiž snímky čtyři (100Hz) a pouštět vždy dva liché a dva sudé by blikání rozhodně neodstranilo.
Pokud by snímky byly kompletní (tzv. progresivni - progressive scan), zobrazili bychom každý 2x a bylo by vystaráno (P1, P1, P2, P2...).
Prosté sečtení L+S nikam nevede
V této situaci každého napadne, že bychom mohli neúplné snímky jednoduše sečíst (tedy udělat L+S). Podívejme se na to, co vznikne prostým sečtením snímku ze sudých a lichých řádků (nezapomínejme na to, že snímky jsou sejmuté v rozdílných časových okamžicích):
Weave deinterlacing (L+S). Všimněte si že vůz vzadu není téměř "postižený".
Takový výsledek rozhodně oku nelahodí, zejména v částech obrazu s pohybujícími se objekty (čím rychlejší pohyb, tím hůře).
U všech metod odstraňování prokládání (tzv. deinterlacingu) trpí nejvíce ty části obrazu, ve kterých dochází k výraznému pohybu. Takový pohyb je často k vidění u sportovních přenosů a to je také důvod, proč na starších 100Hz televizích je zobrazení sportovních záběrů často plné obrazových artefaktů.
Jednoduchý softwarový deinterlacing
Celé snímky bychom mohli vytvořit tak, že u každého snímku zopakujeme přítomné obrazové řádky (tím se sníží rozlišení ve vertikálním směru) tak, aby vznikl kompletní obraz:
- zopakované liché řádky prvního snímku - LL
Zkusme tyto snímky sečíst tak, abychom získali obrázek s původním horizontálním rozlišením. Bohužel rozlišení původního obrazu touto cestou nezískáme (promícháme totiž sudé a liché řádky obrazu). Pohybující se části obrazu ale vypadají daleko lépe - obraz trochu vypadá jako dvoj-expozice.
Ani tato metoda není bez chybičky - stále je však lepší, než otrocké spojení lichých a sudých řádků.
Pokročilé metody de-interlacingu
V současnosti se používá několik pokročilých metod deinterlacingu obrazu. Nejpokročilejší analyzují celé bloky snímků a z nich získávají pohybové vektory jednotlivých částí obrazu a snaží se rekonstruovat a interpolovat oblasti jednotlivých snímků tak, aby v každé z nich použily optimální metodu a dosáhly čistého obrazu s maximem detailů bez zubatic a nepěkného rozmazání obrazu.
Následující snímky ukazují: 1. prokládaný obrázek, 2. výsledek jednoduchého a 3. pohybově adaptivního de-interlacingu (ten však vychází z několika snímků).
Weave deinterlacing
Motion Adaptive deinterlacing
Co si z této kapitoly musíte zapamatovat?1. Prokládaný obraz (interlaced; i) není bez dodatečných úprav pro moderní zobrazovací techniku (ploché televizory a počítačový střih videa) vhodný. U takového obrazu vadí chybějící části obrazu (zahozené S/L řádky), které se musí složitě dopočítávat. První 100Hz televizory s tímto problémem zápolily více nebo méně úspěšně. 2. Naštěstí, díky výkonným čipům a novým adaptivním metodám deinterlacingu, je problém deinterlacingu dnes poměrně dobře řešitelný. Máme štěstí, že rozmazání obrazu postihují téměř výhradně pohybující se části obrazu, které jsou (už z principu záznamu obrazu) často tak jako tak neostré. |