Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Mikropočítače před 40 léty: Když to Altair konkurenci usnadnil
Mikropočítače před 40 léty: Když to Altair konkurenci usnadnil
autor: Pavel Tronner , publikováno 9.6.2015
Mikropočítače před 40 léty: Když to Altair konkurenci usnadnil

Je to už čtyřicet let, kdy se zrodil první masově vyráběný a užívaný mikropočítač, Altair 8800. Znamenal počátek nové doby, nového průmyslu. Altair byl sice první, ale ne jediný. Jako houby po dešti se zrodily i další mikropočítače a firmy jako IMSAI či SWTPC byla tehdejším počítačovým nadšencům stejně známé, jako je dnes Apple či Lenovo.


Altair byl velkou bednou s předním panelem plným přepínačů a LED diod, nicméně v základu nic neuměl. Neměl žádnou videokartu na zobrazování. Prostě žádnou. Ani grafickou, ani textovou, ptát se na 3D akcelerátor je poněkud zbytečné. Neměl klávesnici, program jste zadávali zdlouhavým manipulováním s přepínači. Neměl žádnou záznamovou jednotku – ani čtečku papírové pásky, ani možnost nahrát data na magnetofon, o disketové jednotce nemluvě. Neměl žádné výstupní porty, nebylo tedy možné k němu připojit žádnou periférii. Ani tiskárnu, ani scanner, videokameru, digitální foťák… no dobře, nechal jsem se unést. Kromě tiskáren, tehdy nesmírně drahých a dostupných jen pro sálové počítače, v té době vlastně ani žádné periferie neexistovaly. Téměř neměl paměť – kapacita 256 bytů dnes odpovídá zhruba jedné položce v kontaktech SIM karty. Jediné, co měl a čím se prosadil, byla rozšiřující sběrnice S-100, která se záhy stala standardem. Pomoci té se dal tento počítač rozšířit do použitelné konfigurace.

Mikropočítače před 40 léty: Když to Altair konkurenci usnadnil

"Altair 8800b Computer" di Swtpc6800 en:User:Swtpc6800 
Michael Holley - Opera propria. Con licenza Pubblico dominio tramite Wikimedia Commons.

Pořídit si tehdy počítač a dokázat jej rozšířit ke své spokojenosti, to tehdy nedokázal každý. Ano, bylo možné si počítače zakoupit přímo u firem, které je prodávaly, ale následně rozšiřování nebylo vůbec snadné. Proto se objevily první počítačové obchody, jako Byte Shop v Silicon Valley či Computer Mart v New Yorku, kde vám s výběrem počítače a potřebných komponent pomohli vyškolení odborníci.

V obchodech jste měli počítače vystavené v zasklených vitrínách spolu s mnoha rozšiřujícími deskami. Personál vás vyslechl, co vlastně chcete s počítačem dělat, no a podle toho vám doporučil konfiguraci – rozšíření paměti, připojení k monitoru či na televizi, k dálnopisu zajišťujícímu klávesnici a čtečku děrné pásky, či třeba k magnetofonu pomocí nějakého vhodného rozhraní. Normální uživatel se v těch mnoha různých deskách ztrácel a netušil, jak je správně zapojit, aby se vzájemně snesly a bezchybně fungovaly.

Kromě komplikovaného přístupu k hardwaru byl tehdy problém i s literaturou. V tehdejších USA situace trošku připomínala to, co jsme měli u nás o deset let později. Mnohá literatura představovala jen nadšenecké cyklostylované věstníky s detaily o programování a zapojení té či oné periférie. Šlo o psaní nadšenců pro nadšence kde obsah měl zásadní prioritu před formou. Obyčejní lidé se v tom všem nemohli orientovat. Měli to o to horší, že fandové jimi tak trošku opovrhovali, jelikož hacker bude vždy mít v opovržení všechny ostatní, pro něž počítače nejsou smyslem života. Právě ale tito obyčejní zájemci o technologii bez hlubšího vhledu do jejího nitra představovali budoucnost. Fandové sami o sobě by nikdy nezpůsobili revoluci. Právě zájem těch ostatních, ochotných ty podivné mašinky za nemalý peníz koupit, zrodil moderní mikropočítačový průmysl.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
130 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 63.4Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.