Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Vzpomínky na (ne)dávnou revoluci
Vzpomínky na (ne)dávnou revoluci
autor: Michal Rybka , publikováno 13.2.2015
Vzpomínky na (ne)dávnou revoluci

Většinou o počítačové historii sám píšu, což mě do jisté míry zaslepuje. Nedávno jsem si přečetl knížku Pavla Tronnera, který publikuje články o počítačové historii i na PC Tuningu – a to mi poskytlo nejen určitou sebereflexi, ale i náhled na to, jak vlastně vidíme dějiny technologií. I na to, jak se liší náš vztah k historii, kterou známe jen z vyprávění a k historii, kterou si sami pamatujeme.


Když mi bylo deset, dějiny technologií jsem nesnášel. Nebyly to takové dějiny, jak je asi vidí dnešní dorost, bachraté skleněné monitory a obskurní tvary skříní, které často kombinovaly jak počítač, tak i klávesnici. Tehdy se většinou zabývaly logickými funkcemi, mechanikou, relé, hydraulikou a podobnými strojařskými výkony, což mi přišlo nejen primitivní, ale hlavně absolutně nezajímavé. Koho zajímá zapojení integračních vzduchových elementů v analogovém počítači postaveném na bázi stlačeného vzduchu? Varhaníka?

Ne, ne. Minulost mě vůbec nezajímala, částečně proto, že za socialismu jste v minulosti žili. Tak řekněme 5–10 let za Západem, a to jsme ještě měli kliku, že to od nás na Západ nebylo daleko a soudruzi začínali být v 80. letech poněkud vyměklí. Komunismem jsme pohrdali všichni, někteří tiše listovali katalogy od Neckermanna (to bylo na rozvrat morálky účinnější než samizdat), jiní se cpali do struktur jenom proto, aby udělali kariéru a měli se o něco líp. Primitivní socialistické počítačové technologie byly přímo ikonickým symbolem zastarávání za Západem a i soudruzi to věděli.

Vzpomínky na (ne)dávnou revoluci

Z katalogu společnosti OTTO GmbH & Co KG z 80. let, via videospielgeschichten.de

V počítačovém kroužku jsem měl přístup k počítači Hewlett Packard 85, což byl hotový americký Lincoln mezi Trabanty socialistické výpočetní techniky. Měl skvělou klávesnici, malou, ale skvělou obrazovku, výborný a promyšlený Basic, zabudovanou tiskárnu a softwarem řízenou páskovou mechaniku, kterou jsme ovšem bez dozoru vedoucích nesměli používat, protože pásky se vozily za valuty ze Západu a byly pekelně drahé. Já ten stroj miloval a tiše jsem snil o tom, že bych chtěl něco podobného domů: Ne kvůli výkonu či vlastnostem HP85, které jsem tehdy nechápal (zvláště jeho schopnost propojit se s řídícími a měřícími systémy), ale čistě kvůli pohodlí, které nabízel. Žádné štelování magnetofonové hlavy šroubovákem. Žádné zkoumání, proč levná jednojehličková tiskárna odmítá spolupracovat. Žádné náhodné resety. Tohle byl příjemný, stabilní a vyspělý stroj, který jste zapnuli a mohli na něm začít programovat. Zabudované trafo, žádné blbnutí s kabely. Byl skvostný!

Vzpomínky na (ne)dávnou revoluci

"Running HP 85 with BASIC listing, 2012" by Wolfgang Stief from Tittmoning,
Germany - HP 85 (1980). Licensed under CC BY 2.0 via Wikimedia Commons.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
134 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 65.4Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.