Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Malá chvíle závisti, aneb hardware, který nikdy nemůžu mít
Malá chvíle závisti, aneb hardware, který nikdy nemůžu mít
autor: Michal Rybka , publikováno 22.8.2014
Malá chvíle závisti, aneb hardware, který nikdy nemůžu mít

Křesťanství o závisti prohlásilo, že to je smrtelný hřích. Ekonomická teorie nás ale také učí, že zdroje jsou ze své podstaty omezené a pokud chceme tytéž věci, kterých je málo, tak si je nutně musíme i závidět. Závist je tedy přirozeným důsledkem omezenosti zdrojů. Proč a jak se obyčejné stroje stávají předmětem závisti?


Jediný, kdo nikomu nic nezávidí, je snad jenom hodně pokročilý buddhista, který už jen sedí pod stromem, postí se a čeká na smrt, která ho povznese k vyšším sférám. A kdo ví, třeba i on závidí těm, kteří to stihli před ním – alespoň tak soudím podle zkratek, které lidé hledají v duchovních „self-help“ knihách. Pravdou ale je, že u několika lidí, kteří praktikují duchovní cesty či bojová umění, jsem viděl, že opravdu k předmětům a věcem uvázáni nejsou, což je patrně nesmírně osvobozující.

Ostatním lidem nebudu věřit ani za mák, že nikomu nic nezávidí. Tak zvaná „upřímnost“, kterou obdivují ti, kteří strávili v anglosaských zemích dobu delší než turista, ale kratší než domorodec, je podle mě hodně kvalitní potlačení skutečných pocitů. Přece jenom jde o země povětšinou protestantské, kde se naučili svoje traumata potlačovat lépe než u nás (a proto potřebují také delší, kvalitnější a dražší psychoterapii).

Nebudu lhát. Závidím mnoha lidem a mnoha institucím, protože mají to, co bych já taky mít chtěl a chtěl bych to získat pro naše muzeum. Jenomže ono to nejde – zdroje jsou omezené a ty opravdu staré jsou ještě mnohem omezenější. Tak například stroj z Antikythéry – je jenom jeden na celičkém světě a nesmí opustit Národní Archeologické Muzeum v Athénách. První počítač na světě. První a jediný hellénistický počítač, který se vůbec zachoval. Ten jim závidím tak, že jsem z toho někdy až zelený. 

Jenomže ten stroj je jeden a navždy bude jeden. Snad se jednou ze dna Středozemního moře vyhrabe celý depozit podobných strojů, které poprvé lidstvu ukázaly řád nebes nejen na papíře, ale jako skutečný stroj, který ukazuje nejen minulost, ale umí i předvídat budoucnost.

Oproti jiným národům mám ale tu výhodu, že když už je frustrace k neudolání, můžu si metrem zajet do centra Prahy a podívat se na pražský orloj, což je nejstarší dosud funkční astronomický / astrologický počítač světa.

Malá chvíle závisti, aneb hardware, který nikdy nemůžu mít

"Pražský orloj, celkový pohled" od George Groutas from Idalion, CyprusFlickr.
Licencováno pod CC BY 2.0 via Wikimedia Commons.

Dám si pozor na kapsáře, pokochám se úžasným představením a vypadnu z náměstí do vedlejších uliček, kde si za podstatně nižší peníz než turista zchladím velkým pivem svou závist na hellénistický stroj.

Vlastně jsme na tom lépe: Jim přece jenom zkorodoval tak, že už nikdy nic počítat nebude. My Češi máme stroj funkční! A celý svět to vidí, všichni ti turisté to vidí a koneckonců i ti kapsáři, kteří by, nebýt orloje, museli probírat popelnice.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
132 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 54Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.