Legenda Commodore: Počítače pro masy, ne jen pro bohaté
Seznam kapitol
Computers for the masses, not for classes. Až do mikropočítačové revoluce nikdo neuvažoval o možnosti, že by počítače sloužily obyčejným lidem. Že by každý mohl něco takového mít doma. Revoluce v mikropočítačích toto chápání změnila – a první, kdo přišel se snahou dát je do rukou obyčejným lidem, byla firma Commodore.
Samozřejmě, nelze zpochybňovat zásluhy druhých. Je mi jasné, že zastánci jablečného prvenství a především osoby Steva Jobse budou namítat, že přeci právě jejich idol o něčem takovém snil a každému o tom povídal.
Vždyť to bylo i ve filmu! No. Problém spočívá v tom, že možná Jobs o něčem takovém snil, ale tehdy tomu vlasatému teenagerovi nikdo nenaslouchal. Kromě toho, jeho zásluhy by v takovém případě byly pouze verbální. Naproti tomu, Commodore byla firma schopná takové sny realizovat. To v Applu se rozhoupali až později.
U mikropočítačů pro lidi nešlo jen o cenu, ale i o snadnost používání. I když se v půli sedmdesátých let objevily počítače cenově dostupné, stále byly vyráběny primárně pro technicky zdatné nadšence.
Sny o nových použitelných počítačích opravdu nezůstaly vyhrazeny pouze pro Jobse. Snili o nich další. Těžko je dnes vyjmenovat, ovšem o jednom to víme zcela bezpečně. Chuck Peddle, šéf týmu, jenž vytvořil tehdy nejlevnější mikroprocesor MOS 6502, si revolučnost svého čipu velice dobře uvědomoval. Chápal, že nadchází nová doba, ve které budou hrát roli mikroprocesory, ovládající nejen různé průmyslové automaty, ale i počítače. Takové, ke kterým si jen sednete a budete je moci ovládat. Takové, které si bude moci dovolit (skoro) každý.
Jakmile byl čip 6502 hotový, pustil se Chuck Peddle do konstrukce ukázkového jednoduchého jednodeskového počítače. Ten se jmenoval KIM-1 a měl ukázat i těm největším skeptikům, že nový mikroprocesor je navzdory své jednoduchosti vcelku použitelný. Cílovou skupinou počítače ovšem neměly být nějaké masy – stejně, jako u podobných počítačů různých dalších tehdejších výrobců si pomocí tohoto jednoduchého stroje měli inženýři testovat vyvíjený firmware pro své průmyslové aplikace. MOS 6502 nebyl primárně stvořen pro počítače.
Jenže, navzdory jednoduchosti čipu, uplatnění v mikropočítačích našel. KIM-1 byl nesmírně úspěšný. Díky schopnosti ukládat data na magnetofon (pravda, strašně pomalu, pouhými 130 baudy) bylo na něm možné provozovat i jednoduché aplikace, dokonce i interpreter Basicu. Pro ten se pravda musela rozšířit paměť, s čímž Peddle při navrhování nepočítal, nicméně tehdejší nadšenci zvládli leccos.
Kromě toho, KIM-1 byl dodáván (na rozdíl od tehdejší konkurence) s detailní dokumentací, dostali jste dvousetstránkový manuál programování procesoru 6502, dalších 150 stránek pak popisovalo hardware. Počítač to byl jednoduchý, ale nabízel dokonce i sériový interface pro připojení terminálu, takže mohl být lehce rozšiřitelný. Toho hodně firem využilo, takže KIM-1 se stal základem různých na míru stavěných systémů.
Úspěch KIM-1 celému týmu ukázal další možnou cestu. Peddle ji sice asi tušil už předem, nicméně sám relativně malou firmu MOS nedokázal přesvědčit, aby se pustila do zcela nejistého projektu na doposud neprošlapaném poli. Tehdy mikropočítače představovaly nový svět, který sice nabízel velké naděje do budoucna, ale nad spoustou rychle zrozených firem se během pár let zavřely vody zapomnění. Management firmy jeho návrh zamítl. Žádný další počítač se vyvíjet nebude.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
