Jak skončit v Matrixu a neurvat si u toho hlavu
Seznam kapitol
Před nějakými patnácti lety jsme diskutovali nad nevalnou perspektivou skomírající virtuální reality. Tehdy vyslovil zakladatel Illusion Softworks, Petr Vochozka, pamětihodnou myšlenku: Dokud si lidi budou muset strkat hlavy do těch neforemných přileb, nemá virtuální realita šanci. Byl to věru prorocký náhled.
Přesně tuhle myšlenku jsem si připomněl před pár dny, když se mi pro Alza Muzeum podařilo sehnat VR přilbu Forte VFX1 Virtual Reality System. Je to cenná kořist, protože v roce 1996 šlo o to úplně nejvíce high tech zařízení, které tehdy maličký Alzasoft nabízel k prodeji. Přesněji řečeno se mi podařilo pořídit jenom přilbu a ovladač, protože zbytek setu se za dvacet let kdesi ztratil. Ano, je to skutečně neuvěřitelné, ale první kvalitní systém pro virtuální realitu se objevil už v roce 1995 a začal se široce nabízet k prodeji o rok později.
Byl to systém omezený technologiemi dostupnými v první polovině 90. let: Vyžadoval ke své funkci speciální VIP ISA kartu, která se propojovala s kompatibilní grafickou kartou přes interní VESA kabel (to je ten konektor, který téměř nikdo nikdy neviděl zapojený). Řešení omezovalo použitelné rozlišení obrazu na 640×480 bodů a to v pouze 256 barvách, protože toto řešení více prostě nedovolovalo. Rozlišení LCD displejů v brýlích bylo přitom mírně odlišné, měly 263 × 230 bodů pro každé oko.
Z videa Forte VFX1 Virtual Reality Headgear - Silicon Classics Ep.5, Youtube
Zajímavá byla možnost seřídit každý okulár samostatně, čímž jste si mohli kompenzovat mírnou dioptrickou vadu.