Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Počítačový stroj času: Když si Xerox postavil PC z budoucnosti
Počítačový stroj času: Když si Xerox postavil PC z budoucnosti
autor: Pavel Tronner , publikováno 13.4.2017
Počítačový stroj času: Když si Xerox postavil PC z budoucnosti

U zrodu moderního ovládání počítačů stál tým odborníků ze společnosti, kterou si dnes s počítači spojuje jen málokdo. Vědci z laboratoří Xeroxu si pohrávali s grafickým rozhraním ovládaným myší v době, kdy Steve Jobs neměl tušení, že bude jednou prodávat Apple s Mac OS a Bill Gates ještě intenzivně pracoval na Basicu pro Altair...


Pokaždé, když dnes pracujeme s počítačem, tak otevíráme a zavíráme spoustu oken s aplikacemi a dokumenty, manipulujeme s ikonami a nabídkami, v textových editorech volíme různá písma a po dokončení práce tiskneme naše dokumenty na laserových tiskárnách. Toto vše nám přijde jako zcela samozřejmé a mladší ročníky mají jen matné tušení, že dříve se počítače ovládaly zcela jinak. Ano. Tato dnešní samozřejmost byla dříve obrovskou novou vymožeností, kterou někdo musel vynalézt a ukázat skeptikům, že právě tento způsob ovládání počítače je ten nejlepší. Nebyl to Steve Jobs ani firma Apple, o Billovi Gatesovi s jeho Microsoftem nemluvě. Za vývojem dnešního konceptu stojí tým vědců z laboratoří Xerox PARC. Tým vedený jedním z nejúspěšnějších manažerů IT vůbec. Bobem Taylorem.

Bob Taylor

Steve Jobs je svými nekritickým obdivovateli považován za manažerskou superhvězdu, s níž nelze nikoho dalšího srovnávat. Pokud bychom ale prozkoumali množství přelomových technologií a myšlenek nějakého tvůrčího týmu, zjistíme, že Steve Jobs může jen zpovzdálí obdivně hledět na skupinku špičkových vědců vedenou vizionářem Bobem Taylorem v sedmdesátých létech v Xeroxu PARC. I když o tom širší veřejnost nic netuší, právě Bob Taylor a jeho manažerské schopnosti stojí za větším množstvím přelomových technologií, než si Steve Jobs vůbec kdy dokázal představit – od Internetu po moderní grafické operační systémy. A to vše dokázal bez psychického násilí, beze stresu, bez velmi komplikovaných vztahů s podřízenými, kteří mu dodnes zůstali oddáni jako příteli a skvělému člověku.

Bob Taylor na UT Austin, rozhovor s ním začíná v čase 54:30

Samozřejmě, toto srovnání Boba Taylora a Steva Jobse má jednu malou, ovšem stěžejní vadu. Jakkoliv vede v tomto teoretickém zápase „na body“ Taylor, a to nejen k prostým počtům, ale i faktem, že na rozdíl od nesnesitelného Jobse je velmi příjemnou osobností, Steve Jobs byl bez jakýchkoliv pochyb vrcholnou osobností nejen v oblasti vývoje nových produktů, ale především v jejich uplatnění na trhu. Bob Taylor sice byl schopen lépe a radostněji vést vývojářské týmy těch nejlepších z nejlepších, nicméně už mnohem méně uměl výsledky úsilí svého týmu prodat. Zde by naopak zcela nepochybně v tom „zápase gigantů“ zvítězil Jobs.

Jakkoliv se vůči svým svěřencům Taylor snažil postupovat s maximální trpělivostí a tolerancí, toto už vůbec neplatilo k okolnímu světu, vůči němuž používal tvrdé lokty, jen aby pro svůj tým vydobyl to nejlepší vybavení a podmínky k práci. Nelze se tedy divit, že u nadřízených nebyl oblíben jakožto arogantní elitář, který své lidi upřednostňuje na úkor ostatních a který soudí, že jedině oni jsou ta první liga, která musí mít absolutní přednost. Jak se jeden z jeho podřízených vyjádřil, „bylo mnohem lepší pracovat pro Boba, než aby Bob pracoval pro vás.“

Nicméně, jakožto šéf týmu byl prostě dokonalý a to i v situacích, kdy musel použít veškeré své psychologické triky, aby situaci ustál. Ono vést skupinku třiceti géniů, kde každý z nich byl mnohem chytřejší než Taylor sám, to opravdu nebylo jednoduché. Ovšem jakkoliv si tito lidé svou nadřazenost nad svým vedoucím uvědomovali, za celých třináct let v PARCu se nikdo nepokusil jej z čela týmu vystrnadit. Každý jej buď akceptoval jako šéfa, anebo odešel.

Za vůbec nejfantastičtější lze v tomto kontextu označit fakt, že Bob Taylor stál u zrodu zcela přelomových vynálezů v oblasti počítačů a přitom sám počítačovým odborníkem nebyl. Stejně jako jeho velký vzor a „otec Internetu“ J. C. R. Licklider, i on se věnoval psychologii, z níž měl i doktorát. Je proto opravdovou ironií, že svět IT vděčí za své největší objevy dvěma vizionářským psychologům, kteří nikdy nenapsali ani řádek programu a o stavbě počítačů toho věděli zhruba tolik, co běžní lidé o kvantové fyzice.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
102 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 50.2Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.