Hlavní stránka Hardware Klávesnice, myši, joy Playseat Challenge a Evolution: Zabořte se do závodění!
Playseat Challenge a Evolution: Zabořte se do závodění!
autor: Jan "Fucida" Schrenk , publikováno 23.3.2017
Playseat Challenge a Evolution: Zabořte se do závodění!

Pokud rádi hrajete simulátory a máte i volant, nejspíš už jste zjistili, že hrát u běžného stolu a šlapat na pedály, když sedíte na kancelářské židli, je dost nepřirozené a přinejmenším nepohodlné. I proto se spolu s propracovanějšími volanty objevila sedadla. Podíváme se, co nám nabídnou dvě sedačky s odlišnou koncepcí...


My, fandové leteckých simulátorů, jsme zvyklí vyžít i se skromným prostorem. Tedy ne že by naše hnízdečka lásky a nezřízené letecké vášně a bojových orgií měla nějaké významně menší rozměry, než třeba u fandů stříleček či strategií, ale pro nás je myš jen jedním z mnoha nástrojů, který se nám musí vejít na stůl i pod něj.

Myš, klávesnice, joystick, plynová páka, pedály a nějaký head tracking. Pravda, head tracking se neválí na stole, ale pro dramatizaci tohoto výčtu jednoduše nesmí chybět. A tak se v těch našich kamrlících mačkáme někdy vlastně srovnatelně s reálnými letci. Kam se na nás hrabe Rambo běhající po pralese se sexy odhalenou hrudí a dvěma samopaly přes ramena, nebo generál s doutníkem uvězněným v koutku úst vychutnávající si své stresy někde v pohodlí štábu. Ne, ne… my, stejně jako náš předobraz, máme jen ten těsný kokpit… Ale moment, vždyť je tu ještě jedna skupina lidí. I oni o sobě tvrdí, že sedí v kokpitu. Jen tedy ne kokpitu letadla, ale kokpitu…voilà: Auta.

Kolega mě oslovil s pravou výzvou, recenzovat sedačky k automobilovým simulátorům. Seděl jsem v životě už v mnohých autech, mnohých letadlech, ale vlastně jen dvakrát v čemsi, co by se dalo nazvat playseatem. Neznámého se nebojím a výzvy mám rád, říkal jsem si tehdy. Když jsem o několik dní později táhnul přetěžké krabice do druhého patra, tak jsem naopak nadával a říkal si, že tohle přece nemám zapotřebí. Tajně jsem doufal, že se pak dostaví herní zážitek, který celou tu dřinu s transportem a sestavením zahojí.

Základní otázka při hodnocení podobných sedadel zní: K čemu vlastně jsou? Můžete si doma vytvořit v nějaké volnější místnosti skutečný automobilový, nebo třeba letecký ráj. Připravíte nějakou poličku na monitor, dáte sedačku, všechno sešroubujete a budete fixovat tak moc, jak jen je to možné. Proč? No abyste ve víru vášně, například při průjezdu zatáčkou Eau Rouge, neodkopli pedály pryč. Druhá koncepce je zcela opačná: Postavme si kokpit kdekoliv a až se po čtrnácti hodinách závodění nabažíme, tak to zase všechno ukliďme a jděme do práce, do školy, za manželkou či za milenkou.

Gender specialisté, nebojte se. Ihned po dopsání předchozí věty jsem šel za roh a dal si pár facek už jen proto, že si v podobném herním ráji a mém šovinistickém světě nedokážu tak docela snadno představit tu krásnější, něžnější, voňavější, a především méně vousatou část lidstva. Tato část samozřejmě po nabažení čtrnácti hodinami závodění všechno uklidí a jde do práce, do školy…a teď pozor, přijde změna: nebo jde za manželem či za milencem :-). I když teď si říkám, že jsem se asi zase dotkl někoho z LGBT komunity. Pfff. Ale co se dá dělat, recenzent se nikdy nezavděčí všem.

Sedačky jsem dostal dvě, Playseat Challenge a Playseat Evolution. Obrázky, které se nám válejí všude kolem, jasně ukazují, že každá sedačka je zastánkyní odlišného konceptu.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
16 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 7.2Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.