Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Ghost Recon Wildlands: na kokain s partou přátel
Ghost Recon Wildlands: na kokain s partou přátel
autor: Lucie Jiříková , publikováno 14.3.2017
Ghost Recon Wildlands: na kokain s partou přátel

Máte rádi filmy, jako je Tropa de Elite? Hltáte příběhy o drogových baronech s Pablo Escobarem v čele? Chtěli byste jednomu takovému baronovi hezky bolestivě zatnout jeho vyžraný tipec? Pak máte příležitost realizovat se v taktické akci Ghost Recon Wildlands, kterou si nejlépe užijete se skupinou přátel.


Fascinují mě příběhy o drogových baronech. Pablo Escobara je pro mě ikona, i když jeho praktiky absolutně neuznávám. Byl to krutý člověk a je dobře, že umřel. Jinak by už možná ovládal celý svět. Na Pablo Escobarovi mi nejvíce imponovala ta jeho samozřejmost. V podstatě si vytvořil stát ve státě. Řídil se svými zákony a nebýt toho, že se rozpínal i do dalších zemí, tak se jimi ve své rodné Kolumbii možná řídí dodnes.

Možná nejzajímavější na Pablo Escobarovi však byly jeho výstřelky. Během svého života nashromáždil obrovské bohatství. Časopis Forbes ho v jeho nejlepších letech zařadil na 7. místo žebříčku nejmajetnějších lidí na světě. Odhaduje se, že na výrobě a distribuci kokainu denně vydělával až 60 milionů korun. A tak se asi nemůžeme divit, že jeho dostihový kůň měl vlastní vilu s bazénem, že když jeho dceři byla zima, zatopil jí balíky peněz, a že když byl odsouzen, nechal si postavit luxusní vězení, z něhož měl přístup ven.

Ghost Recon Wildlands: na kokain s partou přátel

Ačkoliv Pablo Escobara byl velmi krutý, lidé ho měli rádi. Když bylo po jeho, uměl být velmi štědrý, nehledě na to, že nezapomínal ani na veřejné blaho. Ve svém rodném městě postavil nemocnici, školu nebo kostel. A jiné to nebylo ani v dalších kolumbijských městech. Tak teď si vyberete. Jsou drogy opravdu tak špatné? Důvod, proč píšu tak obsáhlou stať na téma drogoví baroni a jejich výstřelky je velmi jednoduchý. Ghost Recon Wildlands o jednom takovém narkobaronovi vypráví. Vaším úkolem je, dostat tohoto narkobarona do kolen. A s ním celý jeho drogový kartel.

Jak jsem se snažila předeslat v předchozích odstavcích, příběh měl obrovský potenciál. Scénáristi mohli oscilovat mezi brutalitou, šílenstvím a neskutečným bohatstvím. Mohli demonstrovat různé výstřelky, které se s takovým životem chtě nechtě spojují. Mohli se více ponořit do životů vykořisťovaných lidí. Bohužel, namísto toho se spokojili s naprostou průměrností.

Když Wildlands náhodou šlápne na plyn, ještě než se jeho motor dostane do otáček, raději zase zastaví. Je to patrné prakticky od začátku hry. V závěrečné misi první mini-série se musíte vloupat do tajných podzemních prostor, kde dochází k děsivému mučení. Bohužel, dva psychopati, kteří jsou vykreslováni jako absolutní zvrhlíci, při vstupu do budovy zrovna moc nezaujmou… ani tím jejich brutálním mučením. Tři vyumělkované věty o tom, jak je mučení děsně baví, v dnešní době podle mě nestačí.

A dál. Nejvyšší hlava drogového kartelu Santa Blanca je naprosto stereotypní potetovaný hromotluk, který má plnou pusu trapných narážek na svou chladnokrevnost, namachrovaných hlášek a vyumělkovaných vět, které by žádný narkobaron na světě z pusy nevysypal. To naprosto spolehlivě zabíjí atmosféru, i když to není zase tak viditelné, protože scénář ji moc nevykřesal.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
44 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 10.8Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.