Gigabyte GA-X58A-OC – oranžový ďábel jen pro taktování | Kapitola 12
Seznam kapitol
Dnešní recenze už zcela finálně uzavře éru platformy Core i7-900 a čipsetu X58 Express. Tohle je ta úplně poslední deska určená pro patici LGA 1366, která se dostane na trh. Byla navíc vytvořena taktovači pro taktovače, takže jsme si vyzkoušeli extrémní taktování. A zcela poprvé vám ukážeme vlastní průběhy z osciloskopu.
Zde si nejprve musíme ujasnit, co lze vlastně od procesoru Core i7-990X čekat. Mezi lidmi jich není mnoho, což je asi každému jasné. Kdo chtěl šestijádro pro taktování, koupil si Core i7-980X a nebude už znovu investovat do novějšího modelu kvůli několika MHz navíc. Už vůbec ne před uvedením nové platformy LGA 2011. Tyto procesory se tedy objevují pouze v rukou nadšenců a známých taktovačů. Většinou jde o vybrané kousky pro známá jména v extrémním taktování. Výsledků s Retail čipy je opravdu hodně málo.
Objevilo se několik výsledků, kdy validace CPUz prošla na frekvenci blízké 7 GHz. Jeden tento zázračný CPU má HiCookie, druhý takový asi ani neexistuje. Všechny byly udělány na stejném CPU, šlo o taktovače blízké zmíněnému taktovači Gigabyte. Rumunští mistři mají kousek, jež validoval na frekvenci 6,8 GHz, to je hodně dobré. Pro stabilní benchmarky je ale frekvence o mnoho nižší.
S procesory Core i7-990X nebývá problém projít benchmarky na frekvenci 6200 až 6400 MHz, vyšší frekvence patří už jen těm nejlepším procesorům na světě, jichž je jen několik kousků. Podle zkušeností několika známých taktovačů, bývá Cold Bug někde kolem teploty 120 až 130 stupňů pod nulou. Můj testovací kousek odmítal pracovat s nižší teplotou než -115 °C. Tady hodně záleží na hodnotě Vtt a PLL napětí, čím vyšší, tím vyšší teplota pro CB (ColdBug). Pokud se budete držet pod 1,4 V, bude CB kolem teploty, kterou jsem už naznačil.
Jak už jsem řekl, těchto čipů je mezi lidmi hodně málo, například na HWbot není snad žádný oceněný výsledek s tímto CPU. Sandy Bridge je dnes v SuperPi a dalších testech výkonnější s frekvencemi hluboko pod 6 GHz, takže už taktovači Core i7-900 pro tyto benchmarky opustili. Ke slovu se tento procesor dostane jen pro 3D testy a různá Multi-GPU řešení. Můj cíl byl tedy zřejmý. Chtěl jsem dosáhnout co nejvyšší validaci CPUz a najít maximálně stabilní takt pro SuperPi 32M. Jak se ukázalo, tento procesor nepatří k těm vyvoleným, takže jsem s ním 3D benchmarky ani netestoval. I tak není výsledek špatný, na nějaké rekordy to ale není.
Komín po třech hodinách testování a chlazení (-110 °C)
Dnes už záleží v podstatě jen na kvalitě a možnostech procesoru, většina high-end základních desek mají vyrovnané schopnosti pro extrémní taktování. Zde tedy musíme zohlednit hlavně snadnost nastavení a odolnost desky k extrémnímu nastavení frekvencí i napětí. Může se stát, že deska prostě bude stávkovat a u mnohých vámi nastavených hodnot odmítne postovat nebo se začne podivně chovat. Nejhorší je situace, kdy vám stejné nastavení jednou jede a dvakrát nikoliv, na robustnost a stabilitu postovat i s opravdu šílenými hodnotami hledím jako na nejdůležitější parametr a zkušenost s deskou pro taktování. Na vysoké takty se už nějak vždy dá dohrabat v systému nebo lépe tlačítky, pokud ale máte problémy s postem – je vymalováno.
Musím říci, že jsem se zpočátku trochu vztekal, deska zlobila a nechtěla poslouchat. Problém byl ale v některých volbách napětí nastavených na Auto. Tohle je deska pro profíky, kteří vědí, co mají nastavit a Auto tady moc nefunguje. Prostě zapomeňte na většinu voleb na Auto, jako třeba u Asusu, u této desky to nefunguje. Když jsem pak všechno nastavil, deska držela ať jsem jí nutil jakkoliv šílená nastavení BCLK, násobičů, pamětí i napětí. Od chvíle co jsem vše poprvé nastavil dobře a uložil si profil, byla funkcionalita příkladná, skoro stejně dobrá jako u desek EVGA.
I když jsem viděl několik borců, co do tohoto CPU pouštěli i více než 1,9 V, já jsem nastavil maximum na 1,77 V při více než -100 °C. Procesor není můj a nechtěl jsem ho prostě zničit, tu chvilku to při tomto vysokém napětí vydrží. Nakonec jsem dosáhl stability pro SuperPi 32M na pěkné kulaté frekvenci 6,4 GHz. Postupoval jsem jednoduše, do systému jsem bootoval na taktu 6 GHz přímo z BIOSu bez nejmenších problémů. Pak jsem dvakrát klikl na tlačítko vyššího násobiče a bylo to doma. I když se to zdá jako snadné, než jsem se k popsanému dostal, zabralo to tři hodiny zkoušení různých napětí a všeho možného. Já nastavoval vše v BIOSu, nikoliv v software – ten mi zamrzal.
Výsledný čas pod šest minut není špatný, ale překoná jej i Sandy Bridge na 5,8 GHz. Já jsem také testoval na systému Windows 7 64bit, ve Windows XP s pěkně vyladěným systémem bych se určitě dostal hodně blízko pěti minutám.
POZOR! Během testování se mi stalo, že se při vysokém taktu CPU poškodil primární BIOS (Checksum error) a druhý čip také vykazoval podivné chování. Procesor nechtěl jet ani na základním taktu, místo tří kanálů pamětí ukazoval BIOS i systém pouze jeden. Přestalo fungovat tlačítko 4G a celkově byl problém vůbec systém nastartovat. Byl jsem si vědom, že jsou BIOSy nějak „nakřáplé“, ale nemohl jsem je updatovat! BIOS totiž hlásil, že nevidí žádný disk (USB), na kterém byl BIOS uložen. Zbývala jen poslední šance - zkusit najet (s jedním kanálem pamětí) do Windows a updatovat BIOS u utilitě @BIOS. Upgrade obou BIOSů trval nezvykle dlouho, ale nakonec se vše úspěšně provedlo a nyní už opět vše funguje, jak má (včetně 4G tlačítka). Pokud se vám něco podobného stane, nezmatkujte a postupujte jako já.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
