EVGA X58 Classified - Majstrštyk pro taktování Core i7 | Kapitola 6
Seznam kapitol
Pro Core i7 už existuje hodně základních desek, včetně opravdu exkluzivních a drahých modelů. V absolutním hi-endu má každý výrobce svůj kousek pro extrémní uživatele, ale ani jeden se nemůže rovnat desce, kterou si dnes představíme. Na scénu připlouvá ledoborec v taktování Core i7 - dosud ničím nepřekonaná EVGA X58 Classified.
Hardwarové vychytávky a speciality jsou jen polovinou úspěchu, druhou polovinou je kvalitní BIOS. Známe i desky, kdy je hardware vyroben precizně a dobře, schopnosti desky ale brzdí zabugovaný a nefunkční BIOS. V případě EVGA X58 Classified se bát nemusíte, hardware a BIOS jsou v dokonalé symbióze a vzájemně se doplňují. Což je ale hlavní, BIOS je jednoduchý, funkční a poslouchá "na slovo". Co nastavíte, deska akceptuje a jenom málokdy systém neprojde Postem.
Než se podíváme na zajímavější menu BIOSu, prohlédnete si základní obrazovku. Ta je tradičně rozdělena na množství pod-menu, nejzajímavější pro nás je Frequency/Voltage Control pro ladění a přetaktování. BIOS nelze updatovat přímo v BIOSu, je nutné si vytvořit bootovatelný Flash disk nebo CD. Já používám USB Floppy mechaniku z notebooku.
Následuje pohled do menu Advanced BIOS Features a Integrated Peripherals. V prvním z nich nastavujeme prioritu bootování a několik dalších maličkostí. V druhém menu vypínáme integrovaná zařízení desky. Vypnout lze Audio, Firewire, síťové karty a externí řadič disků. Na mém obrázku je vše vypnuté.
V menu PC Health Status je možné sledovat teploty a veličiny systému, také ale manipulovat s otáčkami ventilátorů. Pokud přepnete na Manual, lze nastavit požadované otáčky u třech ventilátorů libovolně. Další ventilátory desky nejsou ovladatelné a točí se stále na maximum.
V menu přetaktování, na které se podíváme za okamžik, se skrývá volba CPU Feature, kterou si představíme první. Zapíná se zde Turbo Boost a úsporné technologie. Také zde najdeme několik dalších funkcí a možnost nastavení frekvence QPI a Hyper-Threading.
Nyní se dostáváme k menu přetaktování, nazvané Frequency/Voltage Control. Úplně první položka Dummy O.C, říká názvem vše. Je to režim taktování pro amatéry, kdy se všechny "pokročilejší" volby v BIOSu skryjí a zůstane jen několik bezpečných položek. Další položka je Extreme Cooling, jejíž obsah vidíte na druhém obrázku. V ní se skrývají tři polohy extrémního taktování, první Mode 1 je určen pro chlazení blízké nule. Druhé dva režimy, do -50 a více než -50. Pokud přepnete jumper X-COOL na desce, tyto volby z BIOSu zmizí. Funkce jumperu a voleb v BIOSu není totožná a některé procesory mají radši jumper a jiné nastavení v BIOSu - je nutné si to zkusit.
Další položka menu je Voltage Control a my si jí ukážeme detailně později. Volbu CPU Feature jsem již viděli, dále je tedy nastavení frekvence základní frekvence (BCLK) a násobiče procesoru. Následuje nastavení frekvence severního řadiče pamětí a unCore, které si ukážeme také později. Důležitá volba je PCIe frekvence, protože její správné nastavení umožní vysokou BCLK frekvenci. Mě se osvědčilo nastavení mezi 110-114 MHz, jedině tak se lze dostat nad 220 MHz základního taktu. Povíme si o tom u přetaktování.
Důležitá je také funkce OC Recovery, která vrátí nastavení BIOSu do původního, po špatném nastavení a neúspěšném Postu. Úplně dole je možnost si nastavení uložit a zase nahrát. Zde mám ale k výrobcům desky malou výtku. Profily jsou totiž označeny pouze číslem a nelze přidělit nějaký název. V množství uložených profilů se za chvíli ztratíte, pokud si nenapíšete někam na papír, což je nepohodlné.
V popisu menu přetaktovaní jsem nezmínil Memory Control, podívejme se do něj nyní. První volba Memory SPD je volba na výběr SPD nastavení. Pokud nastavíte Standard načte se nastavení z čipu na pamětech, další volba použije uložené nastavení v čipu na desce (vzpomeňte na software EVGA SPD Utility). Další položky povolí detailní nastavení pamětí a určí pamětem jejich frekvenci. Na široké možnosti nastavení frekvence se podívejte na obrázcích:
K dispozici máme neuvěřitelných 13 děliček pamětí. Pokud by jednou existovaly moduly DDR3-4000 MHz, můžete si je tady nastavit i bez přetaktování. Další dvě položky hlavní nabídky nastavují Interleaving pamětí. Pro vysoké frekvence a přetaktování použijte nastavení kanálů na 4-way místo 6-way na obrázku. Druhá volba nemá na výkon žádný vliv. Funkce Memory Low Gap rezervuje potřebnou systémovou paměť pro PCIe karty, základní je 1,5 GB. Více karet ale potřebuje více rezervované paměti. Následují jen volby časování pamětí, kterých je přes 30. Hraní a experimentům se meze nekladou.
Tento obrázek ukazuje nastavení frekvence řadiče pamětí, nikoli celé unCore části ale jen MCH. Uživatel má možnost si zaexperimentovat s frekvencí řadiče, aniž by L3 cache (unCore) byla přetaktovaná. Dá se to využít k extrémnímu ladění pamětí, i když váš procesor nemusí dobře snášet vysoké frekvence unCore.
Volbou unCore nastavíte frekvenci řadiče pamětí i L3 procesoru zároveň, stejně jako u všech běžných Core i7 desek. Pokud v předchozím menu nastavíte nějakou pevnou frekvenci MCH, ta zůstane nastavena dle vašeho přání.
Závěrečná nastavení patří změnám napětí komponent desky. Maximální hodnoty jsou hodně extrémní a pro běžného domácího uživatele jsou nedosažitelné. Pro extrémní přetaktování je deska vybavena opravdu luxusně. Za zmínku stojí hned první volba EVGA VDroop Control která zapíná a vypíná VDroop. Pro maximální frekvenci Core i7 tuto funkci zapněte, jako na obrázku. Možnosti ladění napětí jsou následující:
- CPU Voltage - od 0,81V do 2,24V
- CPU VTT Voltage - od 1,16V do 2,16V
- CPU PLL Voltage - 1,80V - 2,70V
- DRAM Voltage - od 1,5V až do 3,4V
- IOH Voltage - od 1,1V do 1,88V
- ICH Voltage - od 1,05V do 1,83V
- nForce 200 Voltage - od 1,20V do 2,70V
Poslední volby obrazovky s nastavením napětí patří volbě frekvence napájení. VTT PWM představuje frekvenci napájení paměťového řadiče a L3 cache. Možnosti vidíte na prvním obrázku. Ten druhý zobrazuje volby pro napájení zbytku procesoru. Maximum je možné nastavit spínání na 1333 KHz, což je 4x rychlejší než u dnešních desek s analogově řízeným napájením. Vyšší frekvencí spínání se také znatelně zvyšuje spotřeba, proto tyto funkce používejte jen při extrémním taktování a ne stále.
Dvě úplně poslední položky v nastavení jsou CPU Imepdance a QPI Signal Compensation. První volbu nechejte na Less, čímž impedanci snížíte. Pro extrémní chlazení veledůležitá volba, svůj smysl má ale i při běžném používání desky doma. Druhou položku vidíte na obrázku, jde o něco podobného GTL+ napětí u procesorů Core 2 Quad. Při extrémním taktování se doporučuje zvolit opět Less.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
