Chladiče pro HTPC: Když na procesor nastoupí těžká váha | Kapitola 2
Seznam kapitol
Včera jste se v první části testu nízkoprofilových chladičů mohli seznámit s prostředím testu, jeho motivací a především s výkonem první várky kompaktních chladičů s nízkým profilem. Tentokrát se s chlazením malého nenáročného procesoru Intel i3 zkusí popasovat těžší váhy a také jeden doma upravený chladič.
Testovací metodika
Vzhledem k počtu chladičů jsem metodiku upravil tak, aby byla ještě časově rozumně zvládnutelná. HTPC bylo během testů umístěno tak, jak ho plánuji provozovat – v nábytkové polici s volným předním čelem.
K zátěži jsem použil IntelBurnTest 2.54, na monitoring teplot běžel Core Temp 1.5.1 a na sledování a regulaci ventilátorů pak utilita od výrobce základní desky Gigabyte SIV.
Počítač jsem po instalaci chladiče nechal zapnutý po dobu 15 minut a poté začal se zátěží pomocí IntelBurnTest. Nastaven byl na a 5 průchodů a stress level Very High. Po dokončení testu jsem zprůměroval maximální dosaženou teplotu na každém z jader. Dále jsem čekal pět minut a odečetl stejným způsobem teplotu v idle. Monitoroval jsem teplotu okolí, která během testů ukázala největší rozdíl na úrovni 3 °C. Teploty v grafech jsem proto normoval na 22 °C.
Každý chladič jsem měřil minimálně třikrát. První nastavení byla automatická regulace ventilátorů, kterou jsem nastavil na režim Quiet. Při druhém testu jsem nastavil otáčky ventilátoru tak, aby pokaždé hluk odpovídal 45 dBa. Pozor, tato hodnota není porovnatelná s jakýmkoliv jiným testem, hlučnost jsem měřil pouze pomocí chytrého telefonu a externího mikrofonu. Nicméně pro porovnání chladičů z testu je to dostatečné a výsledné hodnoty mi uchometricky seděly. Třetí měření probíhalo na maximálních otáčkách ventilátoru CPU a intake ventilátoru na 600 otáčkách. Největší chladič jsem zkusil i pasivně s intake ventilátorem na 600 otáčkách za minutu.
U chladičů, kde to konstrukce dovolovala, jsem pak ta samá měření prováděl i s ventilátorem otočeným směrem do zdroje. V grafech je tato skutečnost označena písmenem R za názvem chladiče.
Frankenstein
Po vyhodnocení výsledků jsem nakonec ještě zkusil malinko upravit box chladič, odstranil jsem originální ventilátor a namontoval tišší kus ze staršího Arctic Alpine 64 Pro. Směr foukání ventilátoru jsem zvolil přímo do zdroje. Výsledky nebyly nijak oslňující, spíše horší jak u originálu. Nechtěl jsem se s tím smířit a nad celou záležitostí jsem se ještě zamyslel. Ventilátor bez rámečku nejspíše nevytváří dostatečný tlak (resp. podtlak) a jenom víří vzduch kolem sebe. Celý výtvor jsem obtočil alu páskou a výsledek byl hned jiný. Při maximálním výkonu podával sice stejné výsledky, co originál, ale za rapidně sníženého hluku. Vrátil jsem se do mých mladších bastlířských let a byl jsem z toho počinu tak nadšený, že jsem si ho nakonec v počítači už nechal. Přiznávám, že ne na trvalo.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
