Chladíme procesor: Vzduch, AiO nebo vlastní vodník?
Seznam kapitol
Vodní chlazení typu vše v jednom jsou dnes velmi oblíbená. Oproti vzduchovému chlazení nabídnou nižší teploty, ale vyplatí se? A co vlastní vodní okruh? Nebo je lepší jej použít až na chlazení celého počítače? Dnes se podíváme na dvojici AiO chladičů, vodního setu a postavíme je proti dvojici vzduchových chladičů.
Každou chvíli se mě někdo ptá (ale jsou toho také plné diskuse internetových obchodů), jestli se vyplatí uzavřené okruhy vodního chlazení, tzv. vše v jednom (AiO, All-in-One), že by rádi vodní chlazení, ale klasické komponenty vodního chlazení jsou drahé a musí se o to starat. Nakonec ale diskuse skončí u otázky, jestli při dnešních procesorech s pár desítkami W, navíc s děsnou pastou mezi čipem a rozvaděčem, a grafické karty s výkonným nereferenčním chlazením potřebují vodu. U počítačů s vícero grafikami a velkými procesory (patice LGA 1366, 2011) určitě smysl mít bude. Doporučuji dobrovolně zabloudit na článek Pavla Urbánka z konce roku 2014, který se zabývá použitím vodníka v dnešní době.
Já jsem pokukoval po něčem novém, protože má Scythe Ninja 2 už Intel Core i7-4770K na 4,5 GHz v letních dnech nezvládala chladit zrovna dobře, rozhodl jsem se to vyzkoušet. Rozhodl jsem se vzít proti ní dva AiO vodní chladiče. Proti nim jsem se postavil set vodního chlazení, které si musíte sice sestavit, ale kvalitou i možnostmi bude úplně někde jinde, v ceně 6 000 korun. To vše završíme vzduchovým highendem v podobě Noctua NH-D15 za dva a půl tisíce. V následujících kapitolách se na jednotlivé chladiče podíváme podrobně. Nejprve si ale ukážeme, jaké možnosti jsou na trhu.
Vzduchové chlazení
Nejrozšířenějším typem je chlazení vzduchem. Je nejlevnější a jednoduché. Výrobci procesorů dávají do balení základní chladič, který v dnešní době už stačí na uchlazení procesorů. U těch méně výkonných je i tichý. Nebývalo tomu však vždy. Mnohdy se procesory s tzv. boxovanými chladiči velmi přehřívaly.
Chladič od Intelu, který je dodávaný s novějšími procesory.
U vzduchového chlazení se jako přenosové médium pro teplo používá kov. Hliník, měď nebo heat-pipe – měděné trubky naplněné plynem. Většinou je chladič zkombinovaný těchto částí. Základna, která sedí na procesoru, může být měděná, do ní připájené heat-pipe, na kterých jsou hliníkové listy, které ofukuje ventilátor.
Scythe Ninja 2 bez ventilátoru. 6 heat-pipes a masivní základna.
Někteří výrobci to zkouší i bez ventilátorů chladit vše zcela pasivně. Pokud je skříň dobře navržena a je v ní dostatečný průtok vzduchu, lze i to. Vzduchové chladič jsou malé, ale i obří a těžké. Například Scythe Orochi má okolo 1,285 kilogramu!
Pod Orochi trpěla každá deska. A potřebovali jste opravdu velkou skříň.
Se vzduchovým chlazením se dají dělat různé šílenosti. Například použít pro zvýšení účinnosti chlazení Peltierův článek. To je v jednoduchosti elektrický obvod, který se na jedné straně ochlazuje a na druhé zahřívá. Rozdíl teplot může být 60 – 75 °C, takže pokud by se nám povedlo horkou stranu uchladit na 30 °C, na té studené může být -30 – -45 °C. Takovým chladičem byl třeba Cooler Master V10.
Peltierův článek by měl napomáhat chlazení. Ve skutečnosti V10 tak dobrá nebyla.
Instantní vodní chlazení
Instantní vodník, uzavřený okruh vodního chlazení, AiO, to vše jsou výrazy pro typ vodního chlazení, které je dnes populární. Jedná se o uzavřený vodní okruh, tedy radiátor a blok na procesor nebo grafiku, většinou napevno spojené hadicemi. Čerpadlo s expanzní nádobou jsou většinou ukryté ve vodním bloku, někteří výrobci používají jako čerpadlo upravený motor ventilátoru. Kvůli tomu ale nebylo možné vyměnit ani ventilátor.
AiO vodník Corsair H110i GT.
Většinou v těchto produktech nelze nic měnit. Některé umožňují dolití kapaliny, ale to je tak všechno. Ve většině případů tak můžete změnit jen ventilátory na předem vybraném rozměru radiátoru. Navíc většinou kombinují hliníkový radiátor s měděným blokem, což může být doslova smrtící kombinace.
Raijintek Triton má vedle průhledné expanzní nádoby na bloku procesoru také fitinky.
Existují ale i řešení, která majitele nijak neomezují. Hadice mají klasický závit a je možné (s omezením) okruh rozšířit nebo některé části použít ve velkém okruhu. Třeba Triton od Raijinteku, který i pěkně vypadá. Nebo Eisberg od výrobce vodního chlazení Alphacool.
Alphacool Eisberg je navržen profesionály.
Vlastní vodní chlazení
Vlastní vodní chlazení si vlastně sestavíte sami. Máte volnou ruku ve výběru komponent od různých výrobců, nebo můžete zvolit některý z cenově zvýhodněných setů komponent, které k sobě pasují, a nemusíte nic víc řešit. Jen mít nějakou znalost o vodním chlazení, dát do dohromady a nikam nic nevylít. To je totiž největším nebezpečím vodních chlazení. Voda je nepřítelem elektroniky. A co je nepřítelem vody? Kombinace hliníku a mědi.
I to se může stát, když v okruhu kombinujete hliníkový radiátor a měděné bloky. Galvanická koroze.
Běžný okruh se skládá z radiátoru s ventilátory, vodní blok (na procesor, grafiku, RAM, disky, zdroj, čipset, napájecí kaskádu, no prostě na co si vzpomenete), čerpadlo, expanzní nádoba, hadice, fitinky a kapalina.
Zvýhodněný set vodního chlazení Alphacool NexXos.
Voda se používá protože, že má mnohem lepší přenos tepla než vzduch. Především v dobách minulých, kdy procesory a grafické karty vydávaly obrovské množství zbytkového tepla, byla voda lepší volbou než vzduch. Vzduchové chladiče byly hlučné, a když ne, tak velké a těžké.
Uchlazení čtyř grafik v SLI nebo CrossFire vzduchem je téměř nemožné. Zde čtyři GTX 680.
Vodní chlazení ale může být svým způsobem i umění, protože to nemusí být úplně jednoduché. Ale když to někdo umí a ví, co dělá, vypadá to vše opravdu překrásně. A taky draze.
Součástí vlastní výroby skříně bylo i promyšlené vodní chlazení v barvách ROG. Projekt je od autora L4mka z našeho fóra.
Extrémní chlazení
Pod extrémním chlazením se dá představit ledacos. Já vyjmenuji jen pár příkladů, které mě napadnou. Všichni si určitě vybaví extrémní taktování a tedy použití tekutého dusíku (teplota až -180 °C) a suchého ledu (až -50 °C) k chlazení komponent. To ale není dlouhodobě udržitelné řešení.
Extrémní přetaktování probíhá výhradně s tekutým dusíkem.
Lze proto použít například kompresory, které ochlazují vodu v okruhu na nižší teplotu a tím snižují i teplotu komponent. Asi není potřeba zdůrazňovat, že kompresor sám sežere nějakou elektřinu a přidá další hlučnou komponentu.
Drahá sranda za to, že budete mít opravdu stálé nízké teploty.
Extrémním by se dal nazvat i způsob, kdy někteří vkládají celé počítače do minerálního oleje. Teplo tak pohltí velké množství oleje a je předáváno po celém povrchu komponent. Řešení sice riskantní, ale používané i ve velkých firmách pro chlazení serverů.
Rybičkám by se asi nelíbila společnost dvouprocesorové desky s chladiči a dvojice Radeonů.
Testovací sestava
Vše bylo testováno v počítačové skříni Corsair Obsidian 750D Airflow Edition. Podvozkem byla základní deska Gigabyte Z97X-Gaming 3 osazená procesorem Intel Core i7-4770K přetaktovaným na frekvenci 4,5 GHz. Ten byl doplněn 24 GB operační paměti DDR3 Kingston HyperX Fury, SSD Crucial M550 a trojicí plotnových disků (Black, Green, Red). O grafiku se staral Asus Radeon R9 280X DirectCU II TOP. Vše to napájel 900W zdroj Tagan BZ900.
Testovací sestava | |
Základní deska | Gigabyte Z97X-Gaming 3 |
Procesor | Intel Core i7-4770K @ 4,5 GHz při 1,23 V |
Operační paměť | 2× 4 GB + 2× 8 GB Kingston HyperX Fury, DDR3, 1866 MHz |
Grafická karta | ASUS Radeon R9 280X DirectCU II TOP, 3 GB |
Pevný disk 1 | SSD Crucial M550, 128 GB |
Pevný disk 2 | HDD Western Digital Black, 500 GB |
Pevný disk 3 | HDD Western Digital Blue, 1 TB |
Pevný disk 4 | HDD Western Digital Red, 2 TB |
Zdroj | Tagan BZ 900 W |
Operační systém | Windows 8.1, 64bit |