Be Quiet! Dark Power Pro P11 550 W: od zlata k platině | Kapitola 5
Seznam kapitol
Be Quiet! Dark Power Pro P11 je modelem z nejnovější řady P11, rozsáhlé modernizace předchozí řady P10. Jedná se o téměř plně modulární zdroj s certifikací 80 PLUS Platinum a ventilátorem, který běží na opravdu minimálních otáčkách. Zůstala však pětiletá záruka a původní cena přes 4000 korun. Stojí za to?
Sekundární strana
K usměrnění +12 V jsou použity dva tranzistory Toshiba TPHR8504PL (150/500 A při 40 V a 25 °C, RDS(On) 1,4 mΩ při 50 A a VGS 4,5 V, 0,85 mΩ při 10 V) v moderním pouzdře SOP Advanced (také HSON nebo DFN5x6-8 – označení se liší dle výrobce). Umístěny jsou na straně pájení, přičemž tam je místo pro osazení dalších dvou pro výkonnější modely zdroje. Oba jsou chlazeny dvěma měděnými chladiči, zapájeným do desky hroudami pájky a také přímým přenosem tepla na kryt zdroje přes silikonové teplovodivé podložky. K filtraci je použito šest kondenzátorů CapXon 470/16 s pevným dielektrikem před Pi tlumivkami a tři Nippon Chemi-Con W (zakázkové verze) 3300/16 společně s KZE 2200/16 na výstupu Pi filtrů. Ve zdroji jsou skutečně čtyři 12V větve s pátou navíc pro vnitřní užití (napájení DC-DC měničů) s vlastními bočníky pro sledování proudu. Zakázkové kondenzátory W 3300/16 jsou pravděpodobně velmi podobné mým zakázkovým KZN 3300/16, nicméně nevím, na jaké přesně řadě jsou založeny.
Na desce s DC-DC měniči je dalších šest polymerů, dva 330/16 pro dodatečnou vstupní filtraci a dva 560/6,3 na každou větev filtrují výstup, společně s jedním Rubyconem ZLH 1500/10 na každé větvi přímo v hlavní desce. Kontrolérem měničů je náš „oblíbený“ Anpec APW7159C, řídí dva páry tranzistorů. Bohužel jsem nebyl schopen je identifikovat, byly pokryty silnou vrstvou laku. APW7159 minule u Corsairu RM550x ukázal, že umí regulovat i velmi přesně, jsem tedy zvědav, jak si povede zde. Jak jsem již uvedl v předchozí kapitole, hlavní řídicí mikročip se nachází zde, na dceřiné desce poblíž vstupních kondenzátorů. Navíc ještě využívá Silicon Labs SI8233BD, to je dvojitě izolovaný isodriver, který přímo řídí primární tranzistory a nachází se na straně pájení této desky. Součástí těchto obvodů je i další Rubycon ZLH 100/16.
FSP Group opět jednou používá zakázkový monitor sekundární strany PS232. Nicméně jsem si onehdá všimnul, že Gabriel na Hardware Secrets někde vyhrabal datasheet. Jedná se tedy o 6kanálový monitor Silicon Touch Technology PS232S, dva vstupy navíc slouží pro monitorování celkem až čtyř +12V větví. Jako obvykle tento čip také poskytuje signál Power Good a sleduje PWR On signál ze základní desky. Na desce je také PNP tranzistor D45H11 (-10 A při -80 V a 25 °C). V podstatě tvoří lineární regulátor, který pak napájí ventilátor zdroje (a čtyři externí ventilátory přes konektory na zadní straně) stejným napětím. Je to sice hezká funkcionalitka, nicméně na trhu jsou desítky regulátorů v ceně od nějakých dvou set výše.
Co se týče modulární desky, všechna vedení větví +12 V a zemí pro konektory EPS a PCIe jsou na straně modulární desky přišroubované a ještě natvrdo připájené, na straně desky zdroje pak jen připájené. Pět konektorů pro periferie pak sdílí společnou 12V větev s Main ATX, nicméně proud k nim z hlavní desky vedou samostatné vodiče 16AWG. Vodiče větví +3,3 a +5 V jsou připojeny kabely 16AWG a 18AWG. Pro dodatečnou filtraci EPS/PCIe jsou použity čtyři další malé polymery CapXon 270/16 a tři 100/16, další tři poté ještě pro zbývající konektory pro periferie. To se zatím bavíme jen o větvích +12 V. Navíc máme ještě další dva pro +3,3/+5 V, jeden (Enesol Enecap) pro stand-by větev a ještě jeden CapXon pro ventilátory.
Kvalita provedení
Jako obvykle se zde zaměřím zejména na celkovou kvalitu továrního zpracování a další věci jako elektrickou bezpečnost, kvalita součástek byla již probrána v předchozích kapitolách. Oddělení primární a sekundární strany je dobré, navíc zde máme ještě množství děr pod transformátory (což také napomáhá odvodu tepla) a mezi kondenzátory. Varistoru chybí dodatečná izolace, což na zdroj v této ceně není zdrovna akceptovatelné, celkově je však izolace součástek na solidní úrovni. V FSP použili značná množství fixačního silikonu. Drátové vývody jsou z větší části zastřihané nakrátko, nebo alespoň naohýbané. Zdroj používá oboustrannou desku ze skelných vláken.
Cesty jsou značně zesíleny vrstvami pájky. Pájení samotné není špatné, ačkoli se ve zdroji nachází množství ručních oprav. Dokonce se zdá, že tentokrát někdo v FSP zkoušel tavidlo i umýt, nicméně výsledkem je, že vlivem rozpouštědla tavidlo (nebo možná i narušený lak) rozmazali po celé desce. U toho alespoň smetli většinu kuliček pájky, našel jsem zhruba šest mikroskopických a dvě střední, to se ještě dá (na složitost tohoto zdroje). Celkový dojem je poměrně slušný, odebírám zde jen 8 bodů. Za poslední rok jsme viděli nemálo zdrojů, kde to bylo mnohem horší…
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
