Počítačové skříně a jejich evoluce
Seznam kapitol
Dnešní článek je tak trochu obecnější úvahou a analýzou současného stavu, respektive budoucího vývoje počítačových skříní. Nikoliv však z pohledu technického, ale spíše designového. Nejenom rozměry, materiály a standardy u počítačových skříní zaznamenaly za poslední roky vývoj. Jaký pohled na problematiku můžeme najít z pohledu casemoddera?
Absolutně bych se v tuto chvíli nedivil, kdybyste z nadpisu dnešního článku nebyli příliš moudří. Asi jsem ho napsal trochu nesrozumitelně, to musím uznat, ale těžko přesně formulovat ve 300 znacích, co má dnešní článek vám – čtenářům nabídnout.
Tohle je nejtypičtější ztvárnění počítače, chybí zde ale ona hlavní součást v podobě skříně a samozřejmě i komponent - jak se však počítačová skříň vyvíjela?
Jsem si také jist, že mezi vámi se najde mnoho pamětníků (snad to tak mohu bez urážky říct), kteří svojí dráhu v informačních technologiích začínali na stařičkých počítačích formátu AT. Bezpochyby se najdou i ti, jež pamatuji i dobu ještě předcházející, ale to už by byla opravdu zbytečná historie pro téma tohoto článku. Pro nás je podstatná až doba úspěšného standardizování AT a následného přerodu na ATX. To je totiž chvíle, kdy mnozí lidé začali přemýšlet také nad vzhledovou stránkou svého počítačového miláčka a objevily se také první „výkřiky do tmy“, tedy první individuální úpravy.
Podobně nudně zbarvený komplet kdysi bylo možné najít v každé domácnosti.
Já bych se tu dnes ale nerad bavil opět po několikáté o historii casemoddingu nebo různých konkrétních úpravách. Pouze jsem chtěl naznačit, kdy asi počaly první nápady o ozvláštnění skříně z nudné šedi. Dnešním tématem však nejsou tyto úpravy, ale spíše přerod směru výrobců standardizovaných a sériově vyráběných počítačových skříní. A podle mého názoru je tím startovacím prvkem tohoto přerodu casemodding. Nebo myslíte, že tento vývoj má na svědomí čistě evoluce dnešní elektroniky, kdy se s větším zaujetím hledí i na design, než jen na funkčnost?
Nudné AT
Jak jsem zmiňoval již výše, tak pro nás je asi nejpodstatnější doba, kdy již bylo možné počítače kupovat ve standardizovaném formátu skříní AT. Mnoho z vás na tyto stroje bezpochyby s určitou nostalgií vzpomíná, nicméně v rámci počítačových skříní asi nebylo možné najít nějakou tu exkluzivitu, jelikož všechny case byly do jisté míry podobné. Hlavně, co se týká barevného podání, tak nebylo možné hledat nějaké odlišnosti. Typickým základem totiž byla slonovinová šeď, kterou jste našli jak v podobě práškové barvy na plechových částech, tak i na plastech.
Kvalitní materiály, bočnice ve tvaru U a slonovinová šedá - to byl standard AT.
Pro mě osobně však byly tyto case inspirující především v prostorách šasi, jelikož bylo použito znatelně kvalitnějších materiálů. Sice to byl obyčejný ocelových plech, stejně jako dnes, ale jeho tloušťka a tvarování byly pro tyto potřeby lepší. Case ne nehnula ani při odejmutí všech krycích částí. Mnohdy navíc byla šasi ještě ošetřena kvalitní černou barvou, do které mohl člověk rýt šroubovákem a nebylo nic poznat. Právě toto mi trochu v dnešní době chybí, jelikož takto kvalitní základ většinou nenajdeme ani u case za několik tisíc korun.
IBM a jeho nový formát PC, kdo by čekal, kam až se to dostane?
Menší prostornost a především jinak orientované airflow vedlo v roce 1995 k přerodu na standard ATX, který vytvořila firma Intel. Samozřejmě nešlo pouze o změnu standardu počítačové skříně, ale většiny komponent, především tedy v podobě základní desky nebo napájecího zdroje. Nová platforma sebou přinesla především zvětšení prostoru uvnitř skříně, rozdělení krycích plechů na několik částí, aby nebylo nutné sundávat celý kryt šasi. První ATX kousky si však sebou přinesly i dosavadní kvalitu materiálů, díky čemuž jsou právě tyto první ATX skříně v dnešní době velmi vyhledávanou komoditou pro šikovné ruce některých casemodderů. Bohužel sehnat tyto skříně je ale již značně problematické, i když jich bezpochyby hodně ještě funguje v mnoha pracovnách, kancelářích i domácnostech.
Velmi kvalitní hliníkové šasi, které je možné najít u case s cenou kolem 2tis. a více.
Nicméně vliv ekonomických směrů, které nekonečně zdůrazňují hlavní podstatu ve snižování nákladů, vedly k této tendenci i v případě výroby počítačových skříní a tak dnešní používané materiály na šasi skříní spíše připomínají vysoce gramážový papír, než plech a při sundání bočnice se šasi zkroutí takovým způsobem, že se těžko našroubuje i základní deska. To nemluvím o počtu pořezaných rukou od ostrých hran, které asi nikdo nespočítá. Tohle prostě u starých, dobrý a pevných konstrukcí nebylo možné.
Typicky papírové šasi, jenž najdete u většiny skříní s cenou pod 1000,-Kč.
V tuto chvíli zůstává otázkou, zdali je to správně, opravdu stačí 0,5mm plech na šasi skříně? Je dnes jediným účelem case udržet komponenty pohromadě v nějakém rozumném rozmístění a obalit je barvou ladící se zbytkem místnosti? Vše má pravděpodobně své pro a proti a proto bych se rád na následujících stranách zaměřil na několik kategorií dnes nebo v minulosti nabízených skříní a zhodnotil jejich kvality.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
