Hlavní stránka Hardware Sítě a Internet 25 let českého internetu a jak jsem s ním začínal já
25 let českého internetu a jak jsem s ním začínal já
autor: Michal Rybka , publikováno 17.2.2017
25 let českého internetu a jak jsem s ním začínal já

Český internet zažil v pondělí 13. února 2017 svoje pětadvacáté narozeniny. Nedíval jsem se na to jako na přelomovou věc – před pěti lety měl dvacáté narozeniny, za pět let bude mít třicáté. Přesto jsem se díval se zájmem na stream přednášek z ČVUT. Ostatně – jak lépe oslavit pokroky internetu než tím, že si vychutnáte kvalitní videostream bez záseků?


Navyšování rychlosti a funkčnosti bylo radikální. Probíhalo neskutečně rychle – a objevovaly se nové služby, které sdílely obsah, nabízely informace anebo diskusní prostor. Někdo pochopil internet „inovativně, ale postaru“, jako byl například Neviditelný pes Ondřeje Neffa. Neviditelný pes byl formát mezi blogem a médiem, který byl ojedinělý, velmi vlivný, leč mně v té době připadal absolutně nudný.

Mnohem víc mě zaujal fenomén diskusních serverů, což je de facto předchůdce Facebooku, ale ne v tak svázané a kontrolované podobě. Původní diskusní servery vůbec nevyžadovaly identitu přispěvatele, bylo normální, že jste vystupovali anonymně a byla tam nulová úroveň moderace. Druhá polovina 90. let byla pravděpodobně nejsvobodnějším obdobím pro svobodu slova v celých našich dějinách, protože nikdo nemoderoval nikoho.

Přestože nám laskaví ouřadové tvrdí, že se bez jejich láskyplného dohledu uvádějícího vše na pravou míru ztratíme v dezinformacích, dovolím si jejich názor nesdílet. Roky 1995–2000 byly extrémně liberální a na serverech typu Mamedia (později Mageo) jste se mohli setkat s kýmkoliv, počínaje osobnostmi, které se deklarovaly otevřeně, jako František Fuka, po zcela obskurní charaktery, se kterými jste mohli vést libovolné diskuse, protože oni nevěděli, kdo jste vy a vy jste nevěděli, kdo jsou oni.

V dobách před 9/11 se bavil každý o všem, protože málokoho napadlo, že řeči na internetu mohou být mobilizační, manipulační, může se tam vést propaganda, counterpropaganda, dá se přes to organizovat globální džihád a podobně. V té době jsem se tam setkal s mnoha osobnostmi, které o sobě tvrdily řadu věcí, u kterých nejsem schopen posoudit, zda to byla pravda anebo výmysl. Narazil jsem tam na nacisty, kteří plánovali konečné řešení, na lidi, co o sobě tvrdili, že se živí jako „kontraktoři“, tedy dělají v Africe zabijáky na objednávku – anebo pedofily, kteří diskutovali svoje názory a postoje.

Velmi zajímavá byla diskuse „kontraktorů“, kteří rozebírali svoje akce a diskutovali je, často v takovém detailu, že to buď musela být buď pravda – anebo šlo o jedince s geniální fabulací. Když vám člověk, který se popisuje jako sniper k pronajmutí, popisuje, jak někde v lese zastavil kolonu náklaďáků a s pomocí několika nastražených Claymorů a šikovné změny polohy postřílel řidiče, tak se nad tím pozastavíte. Zvlášť, když jeho popis dává takticky smysl a o tom, co udělal, nepřesvědčuje vás, ale baví se s někým jiným, kdo řešil podobnou situaci a diskutovali, co bylo špatně a co dobře.

Oči otevírající bylo fórum, kam chodili pedofilové a bavili se mezi sebou. Extrémní to bylo ve chvíli, kdy se řešila nějaká vražda dítěte – a k mému překvapení byli pedofilové právě ti, kteří žádali pro vraha ty nejpřísnější tresty. Jeden tam poznamenal cosi v tom duchu, že „sice sní o tom, že ho jeho desetiletá sestřenice svede, ale každému, kdo dětem ubližuje, by dal provaz“. Odnesl jsem si z toho poznatek, že pedofilie nerovná se násilí na dětech a že zřejmě existuje řada pedofilů, kteří si uvědomují nevhodnost své afiliace a asi jí dost trpí. Že to není tak jednoduché a černobílé, jak to před námi vykreslují mainstreamová média, která – mimochodem – zavedla anonymní diskuse poměrně pozdě a začala je rušit poměrně brzy.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
112 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 53.6Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.