Hlavní stránka Hardware Sítě a Internet 25 let českého internetu a jak jsem s ním začínal já
25 let českého internetu a jak jsem s ním začínal já
autor: Michal Rybka , publikováno 17.2.2017
25 let českého internetu a jak jsem s ním začínal já

Český internet zažil v pondělí 13. února 2017 svoje pětadvacáté narozeniny. Nedíval jsem se na to jako na přelomovou věc – před pěti lety měl dvacáté narozeniny, za pět let bude mít třicáté. Přesto jsem se díval se zájmem na stream přednášek z ČVUT. Ostatně – jak lépe oslavit pokroky internetu než tím, že si vychutnáte kvalitní videostream bez záseků?


Podobným projektem byl jako SETI@Home byl Folding@Home, distribuovaný projekt zaměřený na simulaci skládání bílkovin a hledání nových léků. Distribuované projekty jsou antitezí ke cloudu: Cloudová myšlenka tvrdí, že vše zařídí sdílené superpočítače a sdílená datová pole, distribuované projekty se naopak snaží vytěžit nevyužívaný výkon domácích a firemních PC. S nárůstem výpočetního výkonu konzolí roste potenciálně dostupný distribuovaný výkon ležící ladem. Cloudová myšlenka jde ale přesně opačným směrem, snaží se nahradit lokální nevyužitý výkon centrálním lépe využitým. Oboje má něco do sebe, distribuce nabízí robustnost, cloud pro změnu efektivitu, která může být vylepšena umístěním serverových center blízko zdrojů dostupné obnovitelné energie.

Leč zpět do raných devadesátek. K internetu jsem se dostal relativně brzy po připojení republiky formou přiděleného strojového času na ČVUT – a protože jsem jako jeden z mála studentů psychologie něco věděl o počítačích, dostal jsem povolen přístup na terminály, ze kterých se z ČVUT dalo někam přistupovat.

Mělo to dvě vady: Za prvé mi nikdo nevysvětlil, k čemu že by to mělo být dobré. Za druhé nikdo nevěnoval žádný čas jakékoliv přípravě lidí zvenku, aby věděli, co že to mají dělat a jak že se to má používat. Prostě mi vrazili do ruky sjetinu s pár telnetovými příkazy a instrukcemi, jak si mám založit email. Nevím, jestli to bylo dáno velkou vírou v mou inteligenci a imaginaci, ale já naprosto netušil, co si s tím mám počít.

V dobách BBS (Bulletin Board Service, tedy komunikačních prvohorách) to byl sice taky mazec, ale lidi, co se drali na BBS, většinou věděli, co tam hledají.

Já neměl tušení, co s tím mám dělat – a když jste nevěděli, co hledáte, tak jste taky nic nenašli. UNIXový telnet byl vrchol uživatelské nepříjemnosti, skoro bych řekl internetová antikoncepce. Byl absolutně nevhodný pro kohokoliv, kdo nebyl technik anebo počítačový vědec. Navíc k čemu je vám mail, když na to, abyste se na něj podívali, musíte jet přes celou Prahu do Dejvic, dostat se do laboratoře, zkontrolovat ho – a pak jet zase domů? Ve srovnání s emailem á la 1994 vypadala i Česká pošta jako symbol pokroku, protože vám poštu přinesla až do baráku.

Příšerná zkušenost s velmi raným internetem je možná tím faktorem, který mě od něj odradil na celé roky. A od té doby říkám: Než uživateli nabídnout mizernou uživatelskou zkušenost, to už je lepší mu nedávat vůbec nic. Existuje kritické minimum uživatelské přívětivosti a přístupnosti, které musí technologie naplnit před tím, než ji začnete nabízet, jinak to skončí katastrofou. Z tohoto důvodu považuji například Google Cardboard za šílený počin – znám lidi, kteří ušetřili pár stovek na plastovém rámečku, ale z papíráku jim vyletěl telefon a rozbil se, takže nic neušetřili a navíc se jim VR zhnusilo. A takový „experiment“ se vážně vyplatí!



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
112 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 53.6Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.