Low-Endový duel - Sempron vs. Celeron D

Nedávno jsem byl postaven před situaci, abych pomohl vybrat sestavu - procesor, základní deska a grafickou kartu kompletně za 5 - 6 tisíc Kč. Jenže jak poradit, abychom koupili komponenty, které rychle nezestárnou, půjdou na nich hrát i ty nejnovější hry a to stále za výše avizovanou cenu. Na internetu jsem žádné testy těch nejlevnějších sestav nenašel, a tak jsem se rozhodl udělat takový test sám.

Nejdůležitějším kamenem při výběru sestavy je procesor, kromě výkonu určuje i základní desku, kterou budeme muset koupit. V současné době máme dvě platformy - Intel a AMD. Každá z nich je maximálně spolehlivá a podává dostatečný výkon na provoz všech základních aplikací. Avšak která z nich je výhodnější? Před lety drahý Intel přizpůsobil svou cenovou politiku AMD a snížil ceny procesorů na přijatelnou úroveň.

Z nabídky procesorů jsme vybrali AMD Sempron 2800+ z důvodu větší 256 kB cache. Verze 2600+ je levnější, ale má menší vyrovnávací paměť. Cena procesoru je 2600 Kč v boxované verzi, tzn. včetně chladiče. Jako jeho soupeře jsme zvolili Intel Celeron D 325 na frekvenci 2,53 GHz. Tento model jsme zvolili, protože tento procesor se vyrábí i v provedení pro moderní Socket 775. My jsme bohužel testovali na Socketu 478. Procesor stojí v boxované verzi 2400 Kč.

V článku se objeví mnoho pojmů, které mnohým nemusí být jasné, proto jsem si dovolil udělat malý slovníček.

L2 cache - steroidy pro procesor

Vyrovnávací paměť druhé úrovně je mnohdy zmiňovaným, ale málokdy hlouběji vysvětleným pojmem. Jedná se o paměť typu RAM integrovanou přímo v jádru procesoru. Má za úkol být jakýmsi meziskladem dat, které procesor aktuálně potřebuje a cesta do "normálních" pamětí DDR by byla příliš dlouhá. Čím větší je paměť L2 (druhé úrovně), tím více dat má procesor přímo u sebe a nemusí je hledat ve "vzdálených" DDR pamětech. Tím se logicky zvyšuje výkon.

Největší výhodou této paměti je shodná frekvence s procesorem. Tzn. dnešní L2 cache paměti pracují na frekvenci v řádech GHz. Dříve, v dobách Pentia II nebo Athlonu (K7), byla L2 cache umístěna mimo procesor a pracovala na poloviční nebo dokonce třetinové frekvenci procesoru (v případě nejrychlejších Athlonů pro Slot A.

Jaká velikost L2 cache je nejideálnější? Platí samozřejmě čím více tím lépe, ale v současné době programy 2 MB vyrovnávací paměť nedokážou efektivně využít. Ideálním kompromisem je 512 až 1024 kB, které mají Athlony 64 a Pentia 4. V low-endu je situace jiná - zde si vybíráme mezi 128 kB a 256 kB. Dřívější Celerony (s 400 MHz FSB) a některé Semprony mají pouze 128 kB, což je ale na současné standardy málo a zejména u Celeronů se to radikálně projevuje. Architektura AMD je navržena jinak a malá cache se na výkonu radikálně neprojevuje - také díky integrovanému paměťovému řadiči, který dosahuje nízkých latencích při práci s pamětmi. Na druhou stranu díky minimálnímu cenovému rozdílu mezi 128 a 256 kB je lepší sáhnout po 256 kB verzi. Vyplatí se to! Nenechte se hlavně zviklat ratingem AMD a vyberte si podle frekvence a velikosti L2 cache.

FSB - dálnice pro vaše data

U Intelu je FSB neboli Front Side Bus stále důležitou spojnicí mezi procesorem a pamětmi (a dalšími součásti počítače). FSB je v podstatě stavidlo, které udává kolik dat má k procesoru přitéci. Čím vyšší frekvence FSB je, tím více dat může k procesoru. S novými čipsety, které mají dvoukanálový paměťový řadič a podporu DDR2, začíná propustnost pamětí převyšovat FSB, která se stává úzkým hrdlem systému. FSB Celeronu je jen 133 MHz (533 QDR), což je znatelně méně než 800 MHz FSB QDR u Pentia 4. U 533 MHz QDR není výkon dvoukanálových čipsetů využíván, proto si Celeron vystačí i se staršími jednokanálovými čipsety. Naštěstí máme overclocking, který dovoluje zvednout FSB a díky tomu povolit stavidla informacím.

Situace AMD je odlišná. FSB zde fakticky neexistuje. Athlony 64 a Semprony mají vlastní integrovaný paměťový řadič přímo v procesoru a díky tomu výběr základní desky neovlivňuje rychlost spolupráce mezi procesorem a pamětmi jak je to v případě Intelu. Všechny procesory AMD v současné době pracují jen s jedním druhem pamětí - DDR 400. Novou generaci pamětí DDR 2 zatím AMD nepodporuje. Rychlejší spoluprácí mezi pamětmi a procesorem lze dosáhnout pouze přetaktováním procesoru pomocí základní frekvence, která je u všech AMD řady K8 Hammer na 200 MHz. Uváděné frekvence HyperTransport sběrnici 800 MHz a 1000 MHz jsou násobkem základní 200 MHz. Tyto vysoké frekvence platí jen pro sběrnici mezi procesorem a NorthBridgem.

Paměť - jeden či dva kanály

Už několik let se snaží výrobci počítačů prosazovat trend dvoukanálových paměťových řadičů. Dva paměťové kanály znamenají rozšířenou datovou šířku paměťové sběrnice z 64-bitů na 128-bitů. Větší datová šířka znamená větší přísun dat. Zde platí čím více, tím lépe. Zejména v práci s videem se rychlost spolupráce s pamětí pozná. Proto neváhejte kupovat dvoukanálové základní desky pro Intel a těšte se na dvoukanálové Semprony pro patici 939.

Pro zajímavost - první čipset s dvoukanálovým paměťovým řadičem byl nVidia nForce (s pořadovým číslem 1) v roce 2001.

Instrukce - pro mnohé španělská vesnice

Stále nové instrukční sady nebo někdy lépe instrukční rozšíření je doménou PCčkových x86 procesorů. Instrukce představují jakousi slovní zásobu procesoru. Díky instrukcím dokáže procesor pracovat s daty. Základní instrukce mají za úkol provádět sčítání a odčítání atp. Programátor při tvorbě programu říká procesoru, která "slova/úkony" - instrukce má použít. Dalo by se říci, že čím více instrukcí procesor má, tím dokáže lépe s daty pracovat. Stejně jako člověk, mající větší zásobu slov, se lépe dokáže domluvit s cizincem.

Není to ale úplně pravda, základní instrukční sada x86, používána od roku 1978, dokáže zvládnout všechny úkoly, které na ni programy kladou (včetně současných). Nové instrukční sady jako je MMX nebo SSE reagují na potřeby doby a přizpůsobují procesory současným standardům jako jsou multimédia či HyperThreading. Ve výsledku se neobjeví nějaké pestřejší grafické efekty jako to známe u grafických karet, ale pokud je program pro určitý druh instrukcí optimalizován, tak se zvýší rychlost zpracování této aplikace.

Přesto ale nemá cenu kupovat procesor díky tomu, že má novou instrukční sadu. V poslední době se jedná hlavně o marketingový tah, protože například poslední SSE3 měla pouze 13 nových instrukcí oproti desítkám v dřívějších sadách. Také určitou dobu trvá, než vývojáři nové insturkce začnou používat. Proto vůbec instrukce neřešte, je to hlavně záležitost programátorů. Pokud procesor SSE3 nemá, nic se neděje, ale pokud ano - v případě nových revizí E u AMD, tak nám to také vadit nebude.

32 vs. 64 bit

AMD Semprony nemají oproti dražším Athlonům podporu 64-bitů. Pro některé "odborníky" je to nepřípustný deficit, který procesor diskvalifikuje. Já říkám - je to vlastně jedno, pokud nestavíte server. Procesor, který pracuje v 64-bit módu, dokáže pracovat s většími celky dat najednou. To se projeví ve výkonu, pokud je na to aplikace dělána. Bohužel dneska je minimum desktopových aplikací, které jsou opravdu 64-bitové. Třeba neexistuje žádná volně prodávaná počítačová hra, která dokáže pracovat v 64-bitovém módu. Microsoft po dlouhém očekávání uvedl 64-bitové Windows, ale jedná se spíše o řešení pro nadšence. Opravdový start 64-bitů v desktopu může způsobit až nový operační systém s kódovým názvem Longhorn, pokud bude na 64-bity více tlačit. Nezapomínejme, že 32-bitový boom provedly až Windows 95, a to byly 32-bitové procesory na trhu už od roku 1986.

V současné době AMD 64-bity používá v desktopu hlavně jako marketingový tah, na druhou stranu 64-bity mají v serverovém světě značné opodstatnění. Většina programů už je několik let na 64-bity portována. Jenže pokud stavíte server, tak pravděpodobně zvolíte Opteron nebo Athlon 64 a nikoliv Sempron. Proto je u Sempronu nepodstatné jestli má 64-bitovou podporu.

Jiná situace je u Celeronů D, kde v brzké době bude Intel nabízet 64-bitové verze těchto procesorů. Zde je potřeba zdůraznit, že 64-bitové aplikace nezvládají procesory Intel, tak dobře jako AMD.

Cena procesoru - méně znamená více

Procesor je komponent počítače, na které se vyplatí šetřit. Výkonnostní rozdíly nejsou natolik velké, aby ospravedlnily cenu. Sempron nebo Celeron za 2500 Kč poskytnou dost výkonu pro všechny současné hry a aplikace. Mít Pentium 4 nebo Athlon 64 je fajn, ale nejsou nijak radikálně rychlejší než low-endové procesory. Pokud na to máte, tak si kupte drahý procesor, ale lepší je opravdu investovat radši do kvalitnější desky, která umožní overclocking. Obecně platí, že procesory nad 5000 Kč je mrháním prostředky.