Nárůst výkonu CPU za posledních osm let – AMD vs. Intel | Kapitola 2
Seznam kapitol
První CPU Nehalem byl uveden před osmi lety, Phenom X6 před šesti. Jak se zvýšil výkon procesorů obou výrobců od roku 2008 do roku 2016 a jak by na tom jednotlivé architektury byly, kdyby běžely na stejných taktech anebo nenaháněly výkon přidáváním jader, se podíváme v aktualizovaném srovnání architektur.
Architektury Intelu
Nehalem
Procesory architektury Nehalem se objevily ve čtyřech verzích, první „čistokrevné“ čipy této architektury byly založené na jádru Bloomfield a vyráběné na 45nm procesu. Šlo o High-end do patice LGA 1366 bez grafického jádra. Později se na trh dostávají zástupci střední třídy, čipy s jádrem Lynnfield, čip opět postrádá grafické jádro ale nese v sobě rozhraní PCI-E a pomyslný severní můstek. Jde o jakýsi „mezityp“ mezi čipy bez grafiky a s grafikou uvnitř. Čipy jsou stále vyráběny na 45nm výrobě. Ve chvíli, kdy byl Intel schopen vyrábět procesory 32nm procesem, dochází i k obměně nabídky. Jako nejvýkonnější čip vychází 32nm šestijádro s jádrem Westmere. Jeho obdoba v čipech střední třídy se jmenuje Clarkdale a procesory s ním jsou vybaveny i grafických jádrem, v tuto chvíli ještě odděleným od procesorové části. Tím éra Nehalemu/Westmere končí a přichází...
Sandy Bridge
Tato architektura je ještě celkem aktuální a mezi lidmi hodně rozšířená, je stále ještě relativně moderní (hlavně ve verzi pro patici LGA 2011). Výrobní proces je stejný jako u předchůdců, změn je ale hodně. Procesorová jádra a grafický čip se stávají jedním kusem křemíku na jednom výrobním procesu. Také výkon jde nahoru, díky vylepšením architektury i vyšším taktům. Spotřeba klesá, čipy se dají i hodně dobře taktovat. Ekosystém se mnoho nemění, platformu s PCH hubem již známe z předchozí generace. V této řadě vychází také i High-end v podobě Sandy Bridge-E, nástupce "velkých" serverových procesorů. Neobsahuje grafické jádro, disponuje ale až osmi procesorovými jádry. Do desktopu ale vychází pouze v šestijádrové verzi. Nahrazen je celkem brzy nástupcem ...
Ivy Bridge
Menší výrobní proces, o kousek vyšší frekvence a výkonnější grafické jádro – to jsou čipy s jádrem Ivy Bridge. Obecně byly tyto čipy pro mnohé zklamáním, nárůst výkonu byl pod očekáváním, ovšem spotřeba je skvělá. Prodeje procesorů také nebyly dle očekávání, mnoho lidí odradila aférka s pastou mezi jádrem a rozvaděčem tepla (IHS). Intel se netají tím, že jeho strategie se změnila. Výkon a jeho nárůst se musel podřít spotřebě a jejímu poklesu. Tato strategie vychází, čipy jsou úsporné ale výkon narůstá jen nepatrně. Procesory pro nadšence (Ivy Bridge-E) byly ještě větším zklamáním než DT verze. Taktování bylo slabé, nárůst výkonu nulový. Mnoho uživatelů má stále v provozu Sandy Bridge-E, který jde mnohem lépe taktovat a výkon novějšího čipu hravě dožene. Dochází také ke zpoždění architektur mezi DT a HEDT segmentem trhu. Pro DT má Intel už Haswell, ale patici 2011 stále kraluje Ivy Bridge-E.
Haswell
Intel Haswell zůstal na stejném výrobním procesu jako Ivy Bridge, změn bylo opět provedeno jen málo. Nejvíce se změnilo grafické jádro, procesorová část zůstala téměř shodná. Výkon je skoro identický, spotřeba se také mnoho nehýbala nahoru ani dolů. Haswell je nuda, žádný pokrok, nic nového. Opět je kladen důraz na nižší spotřebu, úsporné funkce a ne výkon. Zde se poprvé Intel zadrhl a neuvedl novou architekturu v plánu, jako náhradní řešení se objevil celkem solidní Haswell-Refresh. Jde o pomyslnou "Optimalizaci", kterou Intel letos oficiálně potvrdil pro další výrobní procesy a architektury.
Broadwell
Prvním pokusem s 14nm technologií byla architektura Broadwell. Nejprve vyšly úsporná dvoujádra Core-M. Později se dostal na trh také DT model v několika variantách. Měl klasická čtyři jádra, grafické jádro, L3 cache ale také novinku – eDRAM řadič a paměť. Po dlouhé době také čip nebyl "nudle" jako u několika předchozích generací, ale opět spíše čtverec. eDRAM je podstatnou součástí čipu, která masivně zvyšuje herní výkon procesoru. nejen integrovaného jádra, ale také u dedikované grafické karty. Problém byl 14nm proces, který jde mizerně taktovat a má hromadu much, které se objevují také u Broadwell-E. Tyto procesory také nevyšly záměrně pro patici LGA 1151, tam přišel až jejich nástupce ...
Skylake
U Skylake vidíme jistý posun v celé stavbě čipu. Jádra už nejsou v řadě nad L3 cache, ale ta je umístěná uprostřed, kolem ní je grafické jádro a výpočetní jádra. Jinak je stavba procesoru v podstatě shodná s předchozími generacemi. eDRAM kontrolér tam ale není, což bylo pro mnohé zklamání. Skylake je skvělá generace, jde skvěle taktovat, nabízí vysoký výkon a nízkou spotřebu. Troufnu si říci, že po letech neslaného a nemastného nárůstu výkonu a přínosů nových generací, je Skylake po Nehalemu skutečně první zajímavou generací. Ideální herní i domácí procesor.
Kaby Lake
Nástupce Skylake, na stejném procesu optimalizovaný Kaby Lake má mít přepracované jádro, ale dle obrázku, který máme k dispozici, tomu tak není. Čip je sice poskládaný jinak, ale všechny části se zdají být identické. Možná Intel odstraní jen nějaké závady, a optimalizuje nedostatky. Ale z pohledu laika, čip vypadá stejně. Také nikde není vidět eDRAM kontrolér, tedy jej Kaby Lake mít nebude. Zdá se, že Broadwell byl v tomto směru testovací čip, a Intelu se přídavná paměť přímo v pouzdru procesoru neosvědčila. Možná byla také dražší, než byl její přínos.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
