Core i7 800 a Core i5 700 - Nehalem už také ve střední třídě | Kapitola 7
Seznam kapitol
Není to ani rok od uvedení prvních procesorů architektury Nehalem - Core i7, a Intel nyní tuto pokročilou architekturu nabídne i zákazníkům střední třídy. Dnes končí informační embargo na procesory Core i7 800 a Core i5 700, které časem zcela nahradí čipy rodiny Core 2 a zaujmou jejich místo ve střední a vyšší třídě.
S přetaktováním dnešních procesorů Core i7 má jistě mnoho z vás už zkušenosti, a taktování není nic složitého. Pokud dodržíte všechna doporučení a pochopíte provázanost frekvencí a částí CPU, je to snadná záležitost. U nových CPU je to v podstatě to samé, ovšem jeden zásadní rozdíl zde najdeme. Po zopakování teorie, se na něj pojďme podívat v reálu ..
Teoretická část
Základní frekvence: U procesorů Core i7 se nazývá BCLK Frequency. Je to referenční kmitočet, od kterého se odvozují všechny frekvence celého systému a všech komponent. Finální hodnota 133 MHz je generována z 33 MHz krystalu a násobena 4x. Základním kamenem systémů je tedy hodnota 133 MHz. Tento středo-bod architektury Nehalem ukazuje náš obrázek vpravo v zeleném čtverci (Reference Clock). Jakákoliv změna této frekvence má vliv na všechny části systému.
Frekvence komponent je odvozována z taktu 133 MHz a hodnoty násobiče. Těch je v systému několik. Jenom samotný procesor má dva oddělené násobiče pro různé své části. To je proti Core i7 do patice LGA 1366 rozdíl, ten má tři části, které můžete násobičem ovlivnit.
Takt jader CPU: Nejviditelnějším znakem procesoru je jeho pracovní frekvence. Té je dosaženo vynásobením příslušného násobiče a referenčního taktu. Například u procesoru Core i5 750 (má násobič 20) je to 20x133 MHz = 2660 MHz. Každé ze čtyř jader, má svůj vlastní PLL obvod a násobič, je možné jejich takt ovládat nezávisle. Starší Core i7 mají jen jeden PLL obvod pro všechny jádra, časem se tedy možná dočkáme utility na změnu taktu jednotlivých jader, jak to umožňují konkurenční Phenomy. Vztah mezi základní frekvencí a násobiči jader ukazuje obrázek zelenou čárkovanou čarou mezi "Reference Clock" a jádry CPU (v červeném obdélníku nahoře).
Takt L3 cache a paměťového řadiče: Velmi velká L3 cache je energeticky dosti náročná, a tak se její frekvence a napájení často omezuje. Stejně tomu je i u procesorů Phenom. U architektury Nehalem pracuje paměťový řadič a L3 cache vždy na nižší frekvenci než jádra procesoru. Na našem obrázku je násobič znázorněn žlutým čtvercem. POZOR, zde je ona zásadní změna. U nových Core i7 a Core i5 nelze násobič pro unCore měnit! U starších procesorů Core i7 900 to samozřejmě jde. Důkazem budiž obrázek z BIOSu desky, kde volba unCore zcela chybí.
Frekvence QPI: Od základního taktu 133MHz se samozřejmě odvozuje i frekvence sběrnice QPI. U levnějších procesorů (zatím jen Core i5 750) je násobič nastaven na hodnotu 16x (2135 MHz) ale lze jej manuálně změnit na vyšší - 2400 MHz.
Zde vidíte možnosti v BIOSu. Můžeme nastavit základní násobič 16x (4270 MHz), nebo 18x (4800 MHz). Stejné volby najdete u všech uváděných procesorů, ani nejvyšší modely neumožňují bez přetaktování nastavit vyšší frekvenci.
Frekvence pamětí: Rychlost paměťových modulů je opět odvozena od základní frekvence 133MHz. Procesor Core i5 750 je zde opět v nevýhodě, a nese si pouze tři možné násobitele pamětí. Hodnoty 6, 8 a 10. To znamená použitelnost pouze modulů 800 MHz, 1066 MHz a 1333 MHz bez přetaktování. Vyšší modely jsou vybaveny ještě dalším jedním - 12, což jim umožňuje využít paměti 1600 MHz. Žádné jiné děličky nejsou možné, na jiné rychlosti je možné se dostat pouze kombinací násobiče pamětí a zvyšováním základní frekvence.
Problém napětí DDR3
POZOR! Jak jistě také víte, nejvyšší povolené a doporučené napětí paměťových modulů pro čipy architektury Nehalem, je 1,65V. Platí to samozřejmě i pro nově uváděné procesory, tedy to mějte i nadále na paměti a respektujte toto doporučení. Nabídka takových pamětí je nyní již opravdu široká.
Praxe - Core i5 750
Jako prvního jsem podrobil testování levnější procesor Core i5 750. Chladil jsem pouze vzduchovým chladičem za 400 Kč s DPH, a z toho plynou jistá omezení. Napětí jsem tedy zvyšoval ve všech případech pouze minimálně. S vodním blokem bych se ale dostal mnohem výše, přesto jsou výsledky excelentní.
Přetaktování bylo velmi snadné. S jen nepatrným navýšením napětí na 1,275V v BIOSu (v reálu 1,26V) jsem dosáhl stoprocentní stability na 4 GHz. Obrázek se spuštěným LinX vidíte nahoře. Ani teploty nejsou ještě nijak tragické, zde už by ale chtělo nějaký výkonnější chladič. Druhý obrázek ukazuje maximum při napětí 1,45V. Zcela bez potíží procesor prošel všemi testy na taktu 4,3 GHz. Testovat v LinX jsem ho ale už nemohl, nedal se uchladit. S vodou nebo kvalitních chladičem to ale nebude problém.
Praxe - Core i7 870
Nato, že druhý proces je ES sample, zahanbit se tedy nedal. Jako v prvním případě, jsem dosáhl 4 GHz téměř bez navýšení napětí. S maximem, které jsem stanovil na 1,45V, jsem se dostal na takt 4,2 GHz bez problémů. Osobně mi 4 GHz na základním napětí stačilo, a většina čtenářů jistě bude souhlasit. Při zachování nízkých teplot i s levným chladičem, je to velká porce výkonu navíc a přidávat zbytečně napětí a zvyšovat si teploty už není adekvátní dalšímu nárůstu výkonu.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
