Doporučené herní PC sestavy vyšší třídy: léto 2017 | Kapitola 15

Kvalita zvuku integrovaného kodeku

Poprvé v tomto díle letního přehledu herních počítačových sestav jsme doplnili tuto kapitolu, ve které budeme moci porovnávat kvalitu provedení zvukových obvodů integrovaných přímo na základních deskách, jenž bude doložena výsledky testů vybraných parametrů. Tyto testy dlouhodobě provádí webový magazín Hardware.Info a my jsme formou tabulky zpracovali výsledky tří měřených veličin, které nejvíce vypovídají o kvalitě zvukové části základních desek s aktuálními čipovými sadami AMD a Intel.

Co tedy můžeme od zvukových obvodů základních desek vlastně očekávat? Teoreticky hlavním prvkem, který se primárně podílí na kvalitě výsledného zvuku, je zvukový čip tzv. audio kodek. Pokud budeme porovnávat jeden ze zásadních ukazatelů kvality, kterým je odstup signálu od šumu (SNR), tak aktuálně nejkvalitnější zvuk poskytuje nejnovější kodek Realtek ALC1220 s hodnotou 120 dB. Ten letos zaujal vedoucí pozici po předchozím kodeku Realtek ALC1150 s odstupem signálu od šumu 115 dB, jenž současně docela nepochopitelně zcela zmizel z trhu. Naopak se na trhu zuby nehty stále drží šest let staré kodeky Realtek ALC892, nebo dokonce devět let staré kodeky Realtek ALC887, v obou případech s odstupem signálu od šumu 97 dB.

A jak vlastně poznáme, kde jsou hranice dobré a špatné kvality zvuku? Zde bychom se měli orientovat zejména podle zamýšleného využití počítačové sestavy. Jiné nároky na kvalitu zvuku budeme mít během hraní her, brouzdání po webu, sledování filmů na YouTube, DVD, nebo BlueRay či samostatného poslechu hudby z mp3, CD, nebo DVD. Drtivá část zvukových souborů na webu (mp3, YouTube, apod.), ve hrách, ale i na nosičích CD, je nahráno v 16bitové hloubce, která technologicky omezuje odstup signálu od šumu a například i dynamiku zvuku hranicí 96 dB, jenž nelze překročit. Abychom využili potenciál zvukové části základních desek nad tuto hranici, musíme pracovat se zvukem uloženým ve 24bitové hloubce, který můžeme například najít na kapacitních nosičích jako je DVD a BlueRay.

Odpovědět si musíte sami, ale já bych volil právě hranici 96 dB jako minimum, pod kterým bych již považoval zvuk za relativně nekvalitní (přesněji řečeno se sníženou kvalitou). Pod touto hranicí by vinou zvukových obvodů základních desek došlo k degradaci i obyčejného zvuku v 16bitové hloubce. Mohli bychom polemizovat o tom, zda vůbec poznám rozdíly jednotek decibel na hladině okolo 100 dB, jenže pointa je v tom, že pokud si mohu vybrat podobně drahý výrobek s parametry nad 96dB hranicí, tak si logicky nekoupím ten, který bude pár jednotek pod touto hranicí.

Test kvality zvukových obvodů každé základní desky je prováděn na principu uzavřené smyčky pomocí aplikace Rightmark Audio Analyzer (RMAA). Během tohoto testu je fyzicky kabelem propojen analogový zvukový výstup základní desky s jejím analogovým linkovým vstupem. Aplikace RMAA generuje testovací signál, který integrované zvukové obvody základní desky převedou do analogové podoby a pomocí kabelu vyšlou na výstup, aby jej vzápětí skrze vstup opětovně přijaly a převedly zpět do digitální podoby. Přijatý signál je následně aplikací RMAA analyzován a vyhodnocen v několika ukazatelích.  K otestování kvality zvukových obvodů základní desky tedy není třeba žádné další měřící zařízení. Pro získání bližších informací je vhodné si připomenout starší článek „RMAA aneb Jak otestovat kvalitu zvukové karty“, který byl publikován v našem magazínu v roce 2005.

Určitou nevýhodou testu pomocí RMAA je skutečnost, že výsledek je přímo závislý na kvalitě zpracování vstupních i výstupních obvodů zvukové části desky. Dochází zde ke sčítání chyby vstupní a výstupní části integrované zvukové části základní desky. Výsledek je tedy negativně ovlivněn tím nejslabším článkem v řetězci, kterým jsou obvykle vstupní obvody a převodník z analogového signálu na digitální. Proto se naměřené výsledky zdaleka nerovnají deklarovaným technickým možnostem osazeného zvukového kodeku. Naopak výhodou je to, že použití pouhého propojovacího kabelu garantuje objektivitu měření, která není ovlivněna nastavením a kalibrací měřícího zařízení.

Přestože jsou publikované výsledky měření provedeny jedním subjektem s totožnou testovací metodikou a měly by být tedy porovnatelné, musíme počítat i s určitou kusovostí výrobků. Pokud byl testován jen jeden kus od každého modelu základních desek, je zde pravděpodobnost určitého rozptylu výsledků u jiných kusů, které se nám později mohou dostat do ruky. Proto publikované výsledky berte s určitou rezervou a nadhledem.

V níže uvedené tabulce tedy najdeme výsledky testů základních desek, které jsou seřazeny v první řadě podle použitého kodeku a následně podle hodnoty naměřeného odstupu od šumu, hodnoty dynamiky a nakonec podle hodnoty přeslechu mezi kanály. Jednotlivé položky jsou v tabulce označeny zkratkami, které si vysvětlíme dále.

Položka „SNR teoretický“ vychází z anglického spojení „Signal-to-Noise Ratio“ a označuje hodnotu odstupu signálu od šumu udávanou v jednotkách dB/A výrobcem kodeku jako technicky dosažitelnou, přičemž vyšší hodnota je lepší. Jedná se tedy o teoretickou hodnotu, která se týká výhradně samotného kodeku (zvukového čipu) a jeho vnitřních převodníků. Další součásti výsledných zvukových obvodů základní desky pak mohou tuto hodnotu jen a pouze zhoršovat.

Položka „SNR změřený“ je hodnotou odstupu signálu od šumu, která byla v testu skutečně naměřena výše popsanou metodikou, přičemž vyšší hodnota je lepší a odpovídá celkové kvalitě zvukových obvodů základní desky (po průchodu signálu skrze obvody vstupu i výstupu zvuku).

Položka „DR změřený“ vychází z anglického spojení „Dynamic Range“ a je hodnotou dynamického rozsahu zvuku (rozdíl mezi nejsilnější a nejslabší identifikovatelnou intenzitou přenášeného zvuku), jenž bývá zpravidla velmi podobná hodnotě odstupu signálu od šumu. Udávána je v jednotkách dB/A, přičemž vyšší hodnota je lepší. Uvedená hodnota byla v testu skutečně naměřena výše popsanou metodikou a odpovídá opět celkové kvalitě zvukových obvodů základní desky.

Položka „SC změřený“ vychází z anglického spojení „Stereo Crosstalk“ a je hodnotou přeslechu mezi zvukovými kanály udávanou v jednotkách dB, přičemž vyšší hodnota je lepší. V podstatě indikuje rozdíl mezi intenzitou vybuzeného signálu v jednom kanálu a intenzitou jeho přeslechu ve vedlejším zvukovém kanálu. Uvedená hodnota byla v testu skutečně naměřena výše popsanou metodikou a odpovídá celkové kvalitě zvukových obvodů základní desky.

Výsledky testů integrované audiočásti vybraných základních desek

Našim záměrem je zachování této kapitoly i v budoucích přehledech počítačových herních sestav s tím, že se pokusíme výsledky pravidelně aktualizovat.