Výběr komponent a test herních počítačů za 12, 20 a 30 tisíc | Kapitola 2
Seznam kapitol
Rádi byste si koupili nový počítač pro hraní her, hotovou sestavu nechcete, ale úplně sami si na výběr komponent netroufáte? Sestavili a okomentovali jsme trojici herních počítačů za 12, 20 a 30 tisíc korun včetně daně a OS. U sestav jsme změřili výkon ve čtrnácti hrách, takže si můžete udělat dobrou představu o tom, jak se na nich hraje.
Z první teoretické kapitoly, ve které jsem okomentoval nejčastější chyby při výběru nové sestavy, se přesuňme k praktickému výběru komponent. Cílem dnešního článku je navrhnout, zdůvodnit výběr jednotlivých dílů a otestovat výkon třech herních počítačů za 12, 20 a 30 tisíc korun včetně daně a operačního systému. Účelem bylo dosažení co nejvyššího výkonu ve hrách v kombinaci a v kombinaci s dobrým uživatelským komfortem. To platí především pro nejdražší počítač. V následujícím textu vše rozeberu podrobněji.
nejlevnější sestava si musí vystačit s dvoujádrovým procesorem Intel Pentium, do obou výkonnějších sestav se podařilo vměstnat čtyřjádrové procesory Intel Core 5i
Ačkoliv jsou vícejádrové procesory pro běžné počítače na trhu již devět let (od roku 2005), hry i v současnosti preferují spíše vyšší výkon na jedno jádro než velký počet jader. Všechny tři sestavy jsem proto postavil na procesorech od Intelu, které mají výkon na jedno jádro znatelně vyšší než modely AMD.
V případě nejlevnější sestavy za 12 tisíc korun s daní je samozřejmě nutné se držet maximálním možným způsobem při zemi. Na procesor jsem proto vyčlenil přibližně patnáct set korun. Za ty se dá pořídit dvoujádrové Pentium G3220. Jde o značně „ořezaný“ procesor nejnovější architektury Haswell. Dvě jádra pracují na frekvenci 3,0 GHz. Chybí však technologie Turbo nebo HyperThreading. Kapacita vyrovnávací paměti L3 je 3 MB.
Do obou výkonnější sestav s cenovým stropem 20 a 30 tisíc korun jsem osadil čtyřjádrové procesory řady Intel Core i5, které jsou dle mého názoru pro hraní her v současnosti asi nejlepší volbou. Do levnějšího počítače za 20 tisíc jsem osadil procesor Core i5-4440. Jde o nejnižší model používající nejnovější architekturu Haswell. Frekvence procesoru je 3,1 GHz (3,3 GHz s Turbem), kapacita cache L3 je 6 MB. Procesor se prodává přibližně za necelé čtyři a půl tisíce. Do dražší sestavy jsem osadil model Core i5-4670K. Od verze i5-4440 se liší frekvencí zvýšenou na 3,4 GHz (3,8 GHz s Turbem) a především odemčeným násobičem. Procesor je proto možné relativně snadno přetaktovat a tím jeho výkon ještě o něco zvýšit. Core i5-4670K pořídíte za cenu lehce převyšující pět a půl tisíce.
v levném počítači si vystačíte s boxovaným chladičem, v těch dražších odvede dobrou práci Gelid Tranquillo
U levné sestavy za 12 tisíc je nutné udržet náklady co nejníže. Je proto rozumné koupi chladiče procesoru vynechat a použít boxovaný chladič. Ten sice není tak tichý jako alternativní modely, dostanete jej ale společně s procesorem zdarma. U dražších sestav je úvaha o lepším chladiči na místě. Utrácet tisíc nebo i víc peněz za highendové chladiče značek Noctua a podobně však není nezbytné. Bohatě postačí osvědčený chladič Gelid Tranquillo. Ten nabízí jeden z nejlepších poměrů cena/výkon na trhu. Pořídíte jej za rozumných 650 Kč s daní.
celkových 8 GB levnější pamětí DDR3 bohatě postačí i v sestavě za třicet tisíc
Cena operačních pamětí DDR3 během posledních roku výrazně vzrostla a podle analýz se její opětovný pád již očekávat nedá. Kupovat automaticky 8 GB paměti (dva moduly po 4 GB) do každé sestavy proto dnes ani zdaleka není samozřejmostí. Do nejlevnější sestavy za 12 tisíc proto doporučuji koupit jen jeden 4GB modul, který vás vyjde přibližně na tisíc korun. Druhý modul dokupte dle finančních možností až časem. Chybět vám při běžném používání počítače nebude, hry si i v dnešní době s 4 GB paměti vystačí. Do obou dražších sestav jsem shodně osadil 2× 4 GB pamětí Kingston s cenou okolo dvou tisíc. Kupovat dražší moduly s nižší latencí či vyšší frekvencí nemá smysl, nárůst výkonu je v praxi téměř nulový.
výběr základní desky nepřeceňujte, dostatečnou výbavu nabízí i levné modely
Jak už jsem psal v první kapitole, volbě základní desky není nutné dávat přehnaně velkou váhu. Procesor u obou levnějších sestav přetaktujete jen stěží. Tyto parametry desky vás proto nemusí zajímat a zaměřte se jen na cenu a výbavu. U nejlevnější sestavy je nutné stejně jako u jiných komponent šetřit a držet se u samého dna nabídky. I nejlevnější desky s cenou jen lehce přes tisíc korun, jako je například MSI H81M-P33, však nabídnou relativně slušnou výbavu. Na mysli mám kromě několika běžných USB 2.0 i dvojici rychlejších USB 3.0 portů, a celkem šest konektorů SATA, přičemž dva jsou rychlejší revize SATA 6 Gb/s. Teoreticky tak do počítače můžete zapojit i velmi rychlé SSD.
Do sestavy střední třídy s cenou dvacet tisíc jsem osadil o něco lepší desku Gigabyte H87-HD3, kterou koupíte za něco přes dva tisíce s daní. Od levnější desky MSI má Gigabyte H87-HD3 více portů USB 3.0 i SATA, více rozšiřujících slotů a kvalitnější zvukový kodek. Do nejdražší sestavy je pak vzhledem k procesoru s otevřeným násobičem vhodné koupit desku, která uzpůsobená k přetaktování. Volba v tomto případě padla na desku Asus Z87-K s cenou lehce přes dva a půl tisíce.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
