Blíží se den, kdy skončí kino? | Kapitola 6
Seznam kapitol
Můj osobní konec kina přišel ve chvíli, když jsem si uvědomil, že můj filmový vkus je extrémně mimomainstreamový a mimo specializovaných festivalů v kině neuvidím nic, co by mě zajímalo. S nástupem HDR a OLED technologií, s velkými obrazovkami a vysíláním ve vysokém rozlišení s prostorovým zvukem ale mizí důvody navštívit kino i pro běžného diváka.
Pokud kino přežije, tak formát společenské akce bude ta nejlepší forma. Ne z hlediska kontrastu, maximálního jasu, rozlišení anebo všech těch technických parametrů, které padají tam a tady. Musí přežít proto, že jde o sdílenou sociální zkušenost, která buduje komunitu. Dokud nás technologie spojuje, propojuje, dotváří komunitu, přináší stejnou zkušenost – ať už jde o nejstarší verzi Aliens s ne zrovna povedeným Fukovým překladem na strašné sovětské televizi Rubin – anebo filmové párty s projektorem na zahradě.
A pokud budou chtít přežít kina v budoucnosti, musí si uvědomit, že právě sociální aspekt je jejich výhodou a ne nevýhodou. Že k nim bandy šílenců chodí proto, aby se projevovali, rušili a nakonec měli kde zakončit společný zážitek formou společné párty. A že právě tohle je v pořádku. Je to stejné jako u hospod: Jejich výhoda není v tom, že mají levnější pivo, ale v tom, že nabízí sociální zážitek. Doma se můžete upít levněji, ale také smutněji.
Výhoda kin absolutně není v technologii, už velmi brzy bude moct mít každý své vlastní kino v lepší kvalitě. Navíc nastupují VR technologie a paralaxní projekce, což jsou velmi individualizované zážitky. Tohle ale není ta správná cesta. Divadlo žije proto, že to je sociální aktivita. Koncerty jsou atraktivní proto, že to je sociální aktivita. I kino by mělo představovat sociální aktivitu.
Takhle může kino přežít: Když nezapomene na to, že lidé jsou sociální bytosti.
Cinema in Chiapa de Corzo, México (Johannes Kruse, Flickr)