Hlavní stránka Hardware Multimedia, zvuk, TV Blíží se den, kdy skončí kino?
Blíží se den, kdy skončí kino?
autor: Michal Rybka , publikováno 31.3.2017
Blíží se den, kdy skončí kino?

Můj osobní konec kina přišel ve chvíli, když jsem si uvědomil, že můj filmový vkus je extrémně mimomainstreamový a mimo specializovaných festivalů v kině neuvidím nic, co by mě zajímalo. S nástupem HDR a OLED technologií, s velkými obrazovkami a vysíláním ve vysokém rozlišení s prostorovým zvukem ale mizí důvody navštívit kino i pro běžného diváka.


Vidím jeden opravdu velký důvod, důvod, který není podstatný pro mě, ale je podstatný pro fanoušky: Sociální aspekt. Kino se vyznačuje tím, že je společenskou aktivitou, stejně jako se v ní proměnily jiné aktivity, jako je třeba divadlo. Moderní divadlo už dávno není o tom, že držíte pysk jako myš a po ukončení hry se vypaříte do temnoty, ale spíš o tom, že se celá ta věc promění na párty, kde si můžete vyměňovat názory s herci a autory. Ano, stále tu máme elitářské formy divadla, které reflektují sociální realitu, jako by byl rok 1890, ale tam by mě dostali jenom na katafalku. Když už divadlo, tak interaktivní.

To samé může zachránit kino. V pátek 24. března jsem navštívil projekci časosběrného dokumentu New Game o vývoji her v České republice. Tento projekt vznikl díky financování na Startovači – a musím říci, že můžeme být rádi, že vznikl, protože za posledních 25 let je to první dokument, který přistupuje k vývojářům her citlivě a s respektem. Ukazuje všechno, nadšení, zoufalství, snahu prorazit, snahu zachránit to, co se rozpadlo, improvizaci, genialitu, každodenní problémy. Je to do značné míry přelomové, revoluční dílo, které pouze demonstruje, že to, co zvládne student s pár desítkami tisíc, je nekonečný problém pro mainstreamovou „veřejnoprávní“ televizi s miliardovým rozpočtem. Vyjadřuji Aleši Brunclíkovi pochvalu za výbornou práci a doufám, že v ní bude pokračovat. A že dokument New Game bude zveřejněn, protože tohle by měl vidět opravdu každý.

Celá ta akce nebyla jenom o tom, že se sešlo pár příznivců, ale měli společný výborný zážitek a ještě lepší společnou diskusi. Bavíte se s tvůrcem, jeho vůdčím pedagogem, s vývojáři, rozebíráte pohledy a skvěle se u toho bavíte. Tahle do značné míry komunitní akce mě přesvědčila, že kino – v klasickém slova smyslu – nikdy nezanikne. Nezanikne, pokud to bude společenská událost, která není jenom o pasivním koukání na film, ale hlavně o společném zážitku a debatě po něm.

V podstatě jde o podobnou společenskou akci, kterou ilegálně provozovali mí známí – natáhli prostěradlo, připravili projektor, vytáhli napečené a navařené a pozvali sousedy, kteří mezi sebou vyměňovali pálenku, klobásky a cigarety. Možná obrali nadnárodní konsorcia o pár korun, ale budovali komunitu, která fungovala, bavila se mezi sebou. Místní komunita je dokonalý protipól paralelní společnosti, anebo modernímu jevu, kterému se říká connected isolation a popisuje komunitu, která se možná zná pod nicky ze sociálních sítí, ale jinak ne.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
85 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 33.7Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.