Úvaha: Metro to dokázalo, je tu. Bohužel pro nás | Kapitola 6
Seznam kapitol
Existují weby, které považuji za indikátor antitechnologických trendů. Pokaždé, když se tam objeví chvalozpěv na nějakou technologii, je to silný náznak budoucích problémů. Ještě před měsícem tak všichni padali na krovky z Windows Phone 7, dnes už ale prodeje vypadají v porovnání s telefony se zeleným robotkem spíše jako nějaká početní chyba.
Těžko říct, jak vznikla vizuální podoba Metra. Mám dvě teorie: jedna je taková, že po průšvihu s Windows Vista se Microsoft rozhodl použít všechny schopné grafiky jako obětní beránky a žádní mu nezbyli. Druhá je trochu temnější: management grafikům nařídil, jak to má zhruba vypadat, ti schopnější na protest spáchali seppuku a ti horší to podle příkazu udělali. Jinak nedokážu pochopit, jak se tento hnus mohl dostat až na veřejnost.
Řada pokročilých uživatelů říká, že si na Metro „zvykla“ (zvyknete si i na unixovou command line, věřte mi) a že se nyní kochá dvěma obrazovkami, kde na jedné je Metro a na druhé desktop. Osobně se vsadím, že normálnímu smrtelníkovi budete mít obrovský problém vysvětlit, že obě obrazovky patří k jednomu počítači a ne ke dvěma. Možnost napráskat aktivní obsah do ikon dopadne ve finále taky špatně – tohle se už zkoušelo na začátku devadesátých let a podobně jako u palubních desek letadel se přišlo na to, že pro uživatele je horší zaplavit ho přemírou nesouvisejících informací, než je před ním skrývat (proto současné systémy řízení letadel vyhodnocují, co mají pilotovi „říkat“ a co nechat jenom jako vedlejší informaci).
Většina lidí si podobné zážitky mohla vyzkoušet v dobách, kdy současně používala více messengerů – ne nadarmo ve Windows přibyla funkce, která schovává „neaktivní ikony“ v Notification area. Trochu paradoxně pak působí to, že zatímco Metro samotné bombarduje uživatele salvami nesouvisejících fragmentů informací, tak naopak Metro aplikace se snaží totálně překrýt všechno kolem a „odstínit“ uživatele od dění v systému. Trochu to připomíná velmi bohatě vybavený launcher DOSových aplikací, které jedou v celoobrazovkovém režimu – a nebo sladkou dobu Amigy, kde jste mohli celoobrazovkové aplikace „stahovat“ pod desktop. Tak tam už jsme byli a celkem rádi jsme to vyměnili za aplikace běžící v oknech, už proto, že dnes jsou opravdu velké monitory opravdu levné a rád si otevírám víc oken vedle sebe. Celoobrazovková aplikace na desktopu je pro mě „cesta do pravěku“ – na iPadu je toleruji jenom proto, že má jak malou obrazovku, tak malé rozlišení.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
