Úvaha: Vzpomínky na budoucnost aneb kam nás dostalo scifi
i Zdroj: PCTuning.cz
Hardware Článek Úvaha: Vzpomínky na budoucnost aneb kam nás dostalo scifi

Úvaha: Vzpomínky na budoucnost aneb kam nás dostalo scifi

Michal Rybka

Michal Rybka

3. 6. 2011 03:00 28

Seznam kapitol

1. Soft a hard scifi  2. Myšlenka vs. koncept  3. Samozřejmost největším problémem 4. O důležitosti kontextu 
5. Vizualizace virtuálna  6. Software budoucnosti přítomností  7. Vlastní vylepšování  8. Mozek nenahradíš 

Vývoj jde stále kupředu a už dnes se máme lépe než zítra. Jak ale vypadala představa našich předků o budoucnosti, tedy dnešní realitě? A kam se můžeme posunout my? Zabruslíme do historie, která nás viděla plně automatizované a virtuální. Něco se vyplnilo, něco byla utopie a něco teprve ještě přijde, až se naučíme pracovat s kontextem.

Reklama

Je to tak, dámy a pánové, future is now a nyní již žijeme v budoucnosti – tedy alespoň při pohledu z perspektivy padesátých či šedesátých let. Řada plánů a predikcí význačných autorů se naplnila (jako let na Měsíc), řada jiných bohudík ne (asi trilion scifi zahrnujících atomovou válku) a některá z nich bohužel ne (jako třeba teleportace a nebo běžné cestování nadsvětelnou rychlostí, to by vážně bodlo). Takže jak si na tom stojí naše počítačová scifi realita ve srovnání s tím, co si o budoucnosti vymysleli snílci a autoři?

Scifi se dělí do řady kategorií, například ve smyslu realizovatelnosti v rámci známých principů. V „měkkých“ (soft) scifi si autoři obvykle nelámou hlavu s tím, jak nějaká věc funguje a nechávají své hrdiny cestovat nadsvětelnými rychlostmi nejen prostorem, ale i vpřed a vzad časem a dokonce ani neřeší, jak se domluvíte s emzáky, protože všichni tak nějak komunikují bez problémů anglicky a rozumí i jemným odstínům mezihvězdné diplomacie. Autor si vybuduje svět, vyplodí nějakou historku a baví se důsledky svých premis, tu lépe a tu hůře promyšlenými. 

Úvaha: Vzpomínky na budoucnost aneb kam nás dostalo scifi
i Zdroj: PCTuning.cz

 

Nás zajímají spíše „tvrdá“ (hard a ultra hard) scifi, ve kterých jsou fyzikální zákony respektovány (alespoň tak, jak je chápeme dnes), tedy scifi z blízké budoucnosti. Někde na hranici mezi „opravdovým scifi“ a technothrillerem. 

Výborným příkladem je třeba film „Moon“: Automatické kombajny těží helium-3 na Měsíci (to plánuje jak NASA, tak i Čína), v základně vytvořené z „měsíčního betonu“ (na tom NASA pracuje) o ně pečuje minimální posádka o jednom muži (logický předpoklad) a počítačový systém říznutý robotem, který využívá systému pohyblivých ramen pohybujících se po stropech (logické a velmi chytré!). Tak takhle vypadá tvrdé scifi, které má nejenom ambice ukázat představu o světě budoucnosti, ale taky může sloužit jako inspirace pro skutečné vynálezy. 

Tvrzení, že cokoliv, co si autoři scifi vymyslí, slouží jako předloha pro vědce a techniky, čímž autoři techniku jaksi předbíhají, je značně přehnané. Ano, je príma, že se o A. C. Clarkovi říkalo, že je autorem telekomunikační družice, ale koncept je koncept a realizace je realizace. Můžete dát na sebe tři různě velké pískové bábovičky, ale znamená to, že jste nezávisle objevili stupňovitou pyramidu?

Úvaha: Vzpomínky na budoucnost aneb kam nás dostalo scifi
i Zdroj: PCTuning.cz

Určitě je pravda, že hodně z věcí, které autoři scifi vymysleli, posloužilo jako inspirace pro techniky, ale ve skutečnosti je pravděpodobné, že mnoho vynálezů vzniklo koevolucí, nebo přesněji řečeno kokreací: dva různé lidi napadl stejný nápad, jeden ho použil v příběhu, zatímco ten druhý vytvořil technický prototyp a nebo skutečný produkt. V některých případech odděluje literární vzor a skutečnou realizaci skutečně minimální časová vzdálenost (jednotlivé roky), jindy rozdíl představuje desítky let a stovky let. 

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama