Úvaha: Na datové formáty klidně zaveďme regulaci! | Kapitola 8
Seznam kapitol
Kdybych měl říci, která inovace byla v počítačovém světě v posledním desetiletí nejvýznamnější, velmi bych váhal mezi internetem a OpenSource. Jasně, internet je super, demoluje (byť poněkud neférově) klasická tištěná média a jeho význam je dnes už takový, že ho hned na počátku rebelií v Egyptě odstřihli.
Nezájem o digitální infrastrukturu ale ve skutečnosti vede k obřím nákladům na software a téměř kompletní závislosti na změně formátů. Omezené množství firem skutečně potřebuje rozsáhlé kancelářské balíky s možnostmi konfigurace a programování, podobně jako potřebují třeba plnohodnotné nástroje od Adobe – a tam se dá pochopit i vyšší cena. Ve chvíli, kdy tabulky používáte pro vstup údajů, máte v nich kód pro zpracování dat a nebo potřebujete integraci s rozsáhlými databázemi, má smysl vzít si mohutný a drahý nástroj.
Drtivá většina uživatelů ale nic podobného nepotřebuje. Na to, abyste napsali dopis úřadu a nebo naopak aby on vytvořil podklady pro vás, není potřeba super složitý nástroj. Občas se setkávám s úsměvnou „automatizací“ v dokumentech, které obsahují komplikovaná makra a formátování tak nějak jenom proto, aby se ukázalo, že to dotyčná firma či úřad umí. Tyhle samoúčelné finesy nás ale posouvají od možnosti používat jednoduchý a efektivní software ke zbytečně složitému a drahému software, což vede k jasnému plýtvání.
Pokud nutně potřebujete kancelářský balík, který umí rozeznávání psaného písma a nebo hlasu, tak si zaplaťte. Pro běžnou práci s dokumenty ale žádnou takovou chiméru nepotřebujete a nepotřebujete ani formát s makry, která navíc zvyšují riziko šíření makrovirů.
Zde by měl nastoupit chladný regulační rozum a měl by definovat zcela přesně, co opravdu formát obsahovat má, prosadit to legislativně a nabídnout nezbytný software zdarma. Mělo by jít o zcela racionální, minimalistickou kalkulaci, která by ve finále vedla ke zlevnění software pro všechny uživatele. Měla by se týkat všech zásadních formátů, textových dokumentů, tabulek, ale třeba i kalendářů. Jedině tak se vyhneme tomu, že budete nuceni upgradovat si kalendářovou aplikaci, protože se výrobce pro účely synchronizace blahosklonně rozhodl ignorovat jakoukoliv verzi Outlooku s výjimkou té nejnovější a jedné předchozí.
Ve srovnání s nuceným upgradem Outlooku je webový kalendář hotové požehnání! Do doby, než si úřady uvědomí, že podobné snažení je důležitější než zakřivení banánů, máme jako jedinou alternativu k peklu permanentních „inovací“, vedoucí k novým a lahodně nákladným verzím software, pouze OpenSource. Tato iniciativa je to jediné, co nás dělí od drahých „plných“ a nebo naopak „lidových“, ale osekaných a nekompatibilních programů, které pro mě představovaly vždy synchronizační noční můru.