Návykové! Data/Video projektor IBM iLV300
Seznam kapitol
Podle jednoho okřídleného výroku Cimrmana po fázi očekávání vždy následuje fáze zklamání. Asi proto, že jsem od testu videoprojektoru iLV300 nic moc neočekával, byl jsem o to příjemněji překvapen. Co překvapen, byl jsem a stále jsem "pod jeho vlivem". Pokud někdo tvrdí, že domácí kino dělají reproduktory 5.1 asi spadl z višně. Teprve rovný, skutečně velký (např. 2m) ostrý obraz vás přenese do virtuálního kinosálu. Ale pozor, je to velmi návykové! Už po 3-4 filmech vzniká na projekci silný návyk. V tomto testu se budeme věnovat levnému projektoru IBM iLV300 který je vybaven technologii DLP umožňující kontrast až 2000:1
První dataprojektory byly v zásadě upravenými promítačkami diapozitivů. Konstrukce byla velmi podobná, jenom diapozitiv byl nahrazen malým LCD displejem (dnes se používají tři LCD pro jednotlivé barvy RGB). Tyto "průsvitové" dataprojektory musely (a musí do dneška), kromě problémů spojených s technologii LCD (jako je np. zpoždění..), ještě bojovat s extrémním teplem a vysokým světelným tokem proudícím přes mikro- LCDpanel.
Už, už se zdálo, že se u tohoto principu zůstaneme navždy, až firma Texas Instruments přišla s... mikrozrcátky.
Nová technologie byla pojmenovaná DLP (Digital Light Processing). Základem je čip nazvaný DMD / Digital Micromirror Device (digitální mikrozrcátková jednotka :) postavený na základě vynálezu Dr. Larryho Hornbecka (pat. v roce 1987).
Čip DMD je v zásadě maticovým přepínačem světla. Princip je poměrně jednoduchý: matice piezoelektrických napětím ovládaných krystalů je svázaná se soustavou pohyblivých mikrozrcátek. Mikrozrcátka jsou umístěna nad polovodičem který strukturou připomíná statickou paměť SRAM o kapacitě (a rozměrech) odpovídající rozlišení. I elektrický princip fungování připomíná paměť: řadič do DMD čipu "nahrává obrazy" podobně jako do obrazové paměti.
Po přivedení napětí na jednotlivou buňku se 13-16 ľm velké mikrozrcátko vychýlí ze své klidové polohy (úhel mezi krajními polohami je ą10 až 12°) a odkloní tak tok světla mimo objektiv (světlo je v tomto případě vedeno mimo optický systém). Přepínání stavu "světlo / tma" je velmi rychlé - k přepnutí může dojít až 5000/s. Poměrným vypínáním a zapínáním daného bodu (modulací) lze u poslední generace DMD dosáhnout teoreticky až 1024 odstínů šedi - od plného jasu (stále zapnuto) až po "tmu" tj. plné vypnutí.
V jednočipových systémech je součásti optiky i rychle rotující kotouč s barevnými filtry RGB. Výsledná barva je pak dána součtem jasů jednotlivých složek RGB. Poznámka: Poslední generace čipů DMD kterou Texas Instruments nazývá "DDR" má vyšší kontrast díky potažení časti čipů za zrcátky materiálem pohlcujícím světlo.
DLP kontra TFT
Pokud technickou stránku projektorů zjednodušíme zjistíme, že TFT je pro světlo "ventilem" a DLP je světelným "vypínačem". Výhodou DLP je vyšší efektivita (odpadá průchod světla vrstvou TFT), mezery mezi zrcátky jsou nepatrné (zrcátka pokrývají více než 90% plochy) a na odrazné ploše se nekoncentruje teplo tak, jak v případě LCD (nehrozí tzv. "burn out"). Jelikož zrcátka mají pouze dvě polohy a pracují v jednotném "taktu" je výsledný obraz identický a homogenní v každém místě (homogenita barev je dokonce vyšší než u klasických monitorů).
Asi jste už pochopili, že budeme testovat digitální projektor vybavený právě technologii DLP :-)
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
