Test FreeSync na BenQ XL2730Z: dosáhne na G-Sync? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Plynulé zobrazení na LCD panelech je něco, co nám bylo dlouhou dobu odepíráno. Existovaly sice berličky jako Vsync, ale skutečný průlom přinesl až G-Sync. AMD na něj zareagovalo a přichází s alternativou: FreeSync. Není to ale identická kopie G-Syncu. Ani cenou, ani vlastnostmi, které jsou někde dokonce lepší, ale někde výrazně horší.
Bez synchronizace mezi grafickou kartou a monitorem nám tedy v obraze vznikají artefakty. Pokud pomocí několika bufferů synchronizujeme GPU k frekvenci monitoru, tak ztratíme rychlou odezvu a plynulost. Zbývá tedy poslední možnost. Synchronizovat monitor ke grafické kartě. A to je ono! AdaptiveSync nebo adaptivní synchronizace je základem jak pro FreeSync, tak pro G-Sync.
V principu jde opravdu o jednoduchou záležitost. Grafická karta si renderuje snímky, jak chce, a monitor jen čeká, jak vykreslování dalšího snímku na GPU je dokončené. Pak je celý snímek zobrazen na monitor a zůstane zobrazen až do doby, než je připraven další snímek na GPU. Proč to tedy není tak odjakživa? Protože tomu kdysi bránila technologie CRT.
CRT obrazovka pracuje na principu rozsvícení jednotlivých bodů elektronovým paprskem. Bod intenzivně svítí jen velmi krátkou dobu, proto je potřeba jej obnovovat a pravidelně překreslovat. Tudíž G-Sync ani FreeSync by na CRT dost dobře nešly aplikovat.
LCD panely pracují na odlišném principu, kde světlo je konstantní (vychází z podsvícení panelu) a obraz je vytvářen natáčením krystalů v tenké vrstvě mezi podsvícením a uživatelem. Pokud bychom to velmi zjednodušili, tak na LCD obraz není potřeba obnovovat, tím pádem FreeSync i G-Sync mohou dobře fungovat.
Nic ale není tak jednoduché, a není pravda, že by LCD panely nebylo potřeba obnovovat. Je to stále nutné, protože krystaly se postupně vrací do výchozích poloh. Tento proces ale není tak rychlý, jako pohasnutí bodu v CRT obrazovce. Vede to k tomu, že LCD panelům stačí například 10 Hz pro udržení obrazu. Takže pokud vezmeme klasický 60Hz panel, tak máme najednou rozsah 10 až 60 fps. Ani to ale není pořád tak bezproblémové. Jak bylo řečeno, obraz degraduje s časem od poslední obnovy, takže na 10 Hz bude například o něco tmavší a méně kontrastní než na 60. To samozřejmě musí monitor ve své interní logice řešit a zvyšuje to výrazně její složitost i cenu, a také to může vést k levným, leč nekvalitním implementacím.
A poslední věc, která vše komplikovala – LCD panely se ojdakživa navrhovaly především tak, aby byly zpětně kompatibilní se staršími technologiemi a rozhraními používanými u monitorů CRT (a na to je i optimalizovaná elektronika – monitory musí umět věci, které by s moderními standardy už snad nebyly zapotřebí a naopak neumí nic moc nad rámec nutné výbavy).
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
