AOC G2460PG: levnější rychlé LCD s G-Sync pro hráče | Kapitola 8
Seznam kapitol
144 Hz, G-Sync, minimální inputlag a vše v rozumných 1080p = recept na úspěch. Opět ale „jen“ na stařičké technologii TN. I když patří k nejlevnějším monitorům s G-Sync, ve srovnání s běžnými full HD monitory uvede do rozpaků i náruživého hráče. Co za peníze navíc dostanete a má pro vás smysl připlatit za ultimátní herní monitor?
Nové technologie mohou také trpět neduhy. A to je případ i testovaného monitoru od AOC (a nejen jej, ale i například modelu s G-Syncem od Aceru, který byl k vidění na Gamescomu). A co se nám v jeho chování nelíbilo? Situace byla nejlépe patrná v demu Pendulum, které dodává Nvidia k demonstraci výhod G-Syncu. Při režimech jiných než je G-Sync je obraz na panelu právě takový, na jaký jsme zvyklí – všechno v normě.
Když ale přepneme do G-Sync a podíváme se na monotónní plochy v obrazu (v demu jsou to typicky gradienty šedé barvy v pozadí), tak se najednou tyto plochy nejeví jako plynule přecházející z jednoho tónu do druhého. Místo toho je v obrazu najednou jasně patrný opakující se šachovnicový nebo jiný vzor. Co se to monitoru najednou stalo? Není to potvrzené, ale domněnka je následující.
Testovaný panel je 6bitový, zatímco grafická karta i G-Sync modul pracuje na standardních 8 bitech na barevný kanál. To není nijak neobvyklá situace. Většina současných TN panelů je právě 6bitových. Co to v praxi znamená? Více bitů odpovídá více odstínům barev. Když chceme zobrazit více odstínů na zařízení, které zvládne méně, tak můžeme například zaokrouhlit na nejbližší hodnotu a zobrazit ji. To ale není až tak vizuálně pěkné, v gradientech by byly jasně vidět pruhy (skoky mezi odstíny).
Monitory to řeší poměrně chytře. Využívají technologii Frame Rate Control (FRC). Její název moc neodpovídá tomu, co ve skutečnosti dělá, nicméně složité to není. Představme si to na příkladu: Monitor dostane za úkol zobrazit nějaký jemný odstín šedé. Ten ale neumí a tak v po sobě jdoucích snímcích střídavě zobrazuje stejný bod o něco tmavším a o něco světlejším odstínem šedé (které zvládne zobrazit). Oko vnímá výsledek jako průměr těchto dvou hodnot a vidí jemný odstín. Předpoklad je ale ten, že mezi dvěma snímky zobrazenými na monitor uplyne stejná doba. To bylo doposud na všech monitorech naprosto běžné.
G-Sync + 6bitový panel = komplikace
Problém ale přišel s G-Syncem. U něj jsou snímky zobrazovány v různých časových rozestupech. Tím pádem klasické FRC není možné použít, respektive ne j jeho základní podobě. Nyní se dostáváme do oblasti spekulací. Z charakteru problému (vzorů v gradientech) lze usoudit, že výrobci zvolili velmi jednoduché řešení: prostorový dithering. Tato technologie je známá především z tisku. Tam taky nemáte možnost vytisknout odstín. Většinou je to buď černá (nebo jinak barevná) tečka nebo nic. Ty jsou ale tak malé, že je oko nevnímá. Takže trik na tvorbu odstínu je jednoduchý. Jeho intenzitu nasimulujeme různou hustotou teček na papíře. Řídké pole bude odpovídat světlému odstínu, husté naopak tmavému.
Dithering (zdroj Wikipedia CC)
Jak se to použije u LCD monitoru? Místo teček na papíře jsou najednou pixely na papíře. Jednoduché a elegantní řešení. Kde to ale vázne? To je také na první pohled jasné: rozlišení. Nebo pro korektnost hustota bodů. Zatímco tisk může mít i několik set DPI (300 i 600 není problém), tak LCD s 1080p panelem na 23palcové uhlopříčce má pouhých 93 DPI. To už vidí i průměrný uživatel a v tom je kámen úrazu.
Ačkoliv je tento jev velmi dobře patrný na nepohyblivém šedém pozadí dema Pendulum, tak ve hrách, kde se obvykle pořád něco děje, není prakticky pozorovatelný. Z toho pohledu to není až tak závažný problém. To je ještě podtrženo tím, že se to netýká desktopu nebo dalších situací, kde je G-Sync vypnutý. Suma sumárum by se dalo říct, že o nic nejde. To ale také není úplně pravda. Řekněme, že někdo vyvine přehrávač videa s vysokou plynulostí přehrávání na bázi G-Sync. Tam už jsou plynulé a pomalé barevné přechody zcela běžné. Výsledek by s tímto problémem nebyl tak vizuálně dobrý, ba naopak.
Otázkou, kterou se zatím nepodařilo zodpovědět, zůstává zjištění, zda chyba vzniká v samotném G-Sync modulu, nebo až v další elektronice monitoru. Jinými slovy viník je neznámý. Na vinu jednotlivých výrobců poukazuje to, že modifikovaný Asus QE248 tímto problémem netrpěl a také se jedná o 6bitový TN panel. O tom, že by příčinou mohl být modul G-Sync, by mohlo naopak svědčit to, že jak AOC, tak Acer vykazují totožný problém.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
