Monitory s vysokým rozlišením: Proč už je u PC dávno nemáme? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Rozlišení 4K se začíná drát do domácností, 1600p a 1440p je k dostání už několik let, nyní se objevuje i ve špičkových telefonech. Jak je tedy možné, že přední výrobci dodávají notebooky i stolní LCD s rozlišením 1366×768 bodů? Může za to cena? Vězí za tím zpětná kompatibilita? Nebo je to úplně jinak?
V rozlišeních už máme jasno, takže je na čase se podívat na další aspekt problematiky vysokých rozlišení. A to je náš způsob vnímání obrazu a jeho jemnosti. Je totiž rozdíl, jestli se díváme na 50palcovou FHD televizi ze dvou metrů nebo z 10 cm, stejně tak u mobilního telefonu s obdobným rozlišením. Nyní nám nestačí absolutní rozlišení, ani hodnoty PPI, velmi totiž záleží na vzdálenosti pozorovatele od zdroje.
Uvědomil si to i Apple a zavedl tak něco nového: Retina displej. Většina běžných uživatelů si netuší, co se pod tímto označením skrývá. Rád dráždím své známé jablíčkáře tím, že jim pod nos strčím svoji Lumii a prohlásím, že má skvělý Retina displej. Následuje rozhořčení a dramatické obhajování jejich oblíbené značky. Často se dozvím, že přece tu Retinu vyrábí jen speciální továrna od Applu a podobné úsměvné informace (hnidopich by mohl argumentovat, že Retina je opravdu jen značkové produktové označení, a tím pádem žádné jiné zařízení než Apple takový displej mít nemůže – ale o tom tato kapitola není).
Retina nejen od Applu
Co to tedy je ta Retina? Jedná se o proprietální označení displeje, jehož hustota bodů je tak vysoká, že je lidské oko nerozezná. Hned je také nutné dodat, že displej má nějakou standardní pozorovací vzdálenost, jinými slovy na mobil se koukáme z průměrných 25 cm, na tablet ze cca 40 cm a na notebook od 50 cm. Při těchto vzdálenostech by průměrné oko nemělo být schopno rozeznat jedotlivé body. A to je Retina. S tímto označením je spojena také jistá kontroverze, protože někteří odborníci tvrdí, že hranice stanovené Applem nejsou dostatečné, že rozlišovací schopnost oka je vyšší než co dokáží jeho Retina displeje zobrazit.
Je trochu divné uvádět u PPI nebo rozlišení také vzdálenost, ze které bychom měli zařízení pozorovat. To lze sloučit do jedné hodnoty, kterou označujeme jako PPD (pixels-per-degree). Zde stačí říct, že například lidské oko bude schopno rozeznat 75 bodů v jednom stupni a máme vystaráno - definujeme si tak vlastní Retinu a v obchodech bychom pak vybírali podle tohoto parametru.
Otevřenou otázkou na závěr zůstává, zda má smysl zvyšovat rozlišení displeje i za hranici rozlišovací schopnosti jedince.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
