Playseat Airforce – hledá se kokpit | Kapitola 3
Seznam kapitol
Před dokončením recenzí produktů ze zásady nečtu recenze jiných lidí. Ale to neznamená, že nedohledávám všemožné informace. A právě při recenzování závodních sedaček Playseat jsem narazil i na kousek, po jehož zahlédnutí mé srdce letce zaplesalo a já prostě musel požádat distributora o otestování i této sedačky. A vida vida, po týdnu je Playseat u mě doma a já nasávám první dojmy…
Jak jsi velký, pilote?
Já se vážně moc těšil. Vlastně jsem měl v prasátku vyhrazen peníz, abych si Playseat Airforce pořídil. Tak moc mě na obrázcích zaujal. Recenze měla být pro mě osobně jen formalitou. Jenže na první pohled chytře a po všech stránkách rozumně navržené sedadlo v sobě skrývalo zásadní potíž. Měřím asi 185 cm, má hmotnost činí 75 kg. Celkem běžná postava. A právě taková běžná postava mající doma HOTAS Logitech G940 a pedály od Saiteku, může být výsledkem zklamaná. Vlastně jsem si po prvních deseti minutách říkal: „No tohle snad nemyslí vážně? Jak na tohle mám napsat recenzi, když s tím skoro nemohu létat?“
Všechny prvky jsem vytáhnul tak, aby byly přizpůsobeny co možná nejvyšší postavě, ale pořád to nebylo dost. Při každé snaze o maximální přitažení kniplu, nebo stažení plynové páky, jsem cítil v zápěstí velmi nepříjemný tlak. Bolest ruky sílila a sílila, až jsem musel let po deseti minutách manévrového boje přerušit a mnul jsem si namožené zápěstí. Úplně ideální není ani celkem dlouhý sedák, který sice tvoří perfektní a pohodlnou oporu pro tělo, ale poněkud omezuje volnost nohy na pedálech směrového řízení.
Ve skutečných letadlech má pilot stehna celkem volná, o nic se příliš neopírají. Tím piloti získávají solidní cit právě pro ovládání směrovky. Jen doplním, že letecké pedály se ovládají patami a jejich chod jde proti sobě. Pokud tedy vykopnete pravou nohu, tak levá jde nazpátek.
U sedačky je vidět základ z automobilového playseatu, který je sice velmi pěkný a po všech stránkách pohodlný, ale pro letadla ne úplně stoprocentně vhodný. Co se samotných konzolí týká, tak jsou poměrně daleko od sebe.
Pokud vám to podobně jako mně přijde trošku nepříjemné, tak je stačí přešroubovat do „nestandardní“ pozice, kterou je vhodné vylepšit vrtačkou o dva otvory pro šrouby. Nicméně i bez těchto otvorů navíc konzole drží docela dobře a získáte tak (dle mého názoru) ergonomičtější polohu. Škoda, že inženýři playseatu nenavrhli konzole jako horizontálně posuvné, mohl jsem si tuto nestandardní montáž odpustit.
Můj celkový postoj byl ale v důsledku všeho výše zmíněného spíše roztrpčený. Tak zahozený potenciál! Byl jsem ale roztrpčený jen tak dlouho, než si sedačku osedlala moje zvědavá manželka. Dala ruce na knipl i na plynovku a naprosto volně a bez pnutí s oběma prvky kroutila. Při svých 175 cm výšky neměla s konzolemi nastavenými do nejvyšší polohy problém. Naopak, sedělo se jí příjemně a divila se, nad čím se vlastně vztekám. A to je právě ono: Snad více než kde jinde zde záleží na vaší výšce. Máte přes 180 cm? Budou vás bolet zápěstí. Máte méně, třeba i mnohem méně? Pak si budete doslova chrochtat blahem.
To byl pro mě šok, protože jsem to až takto extrémně u žádného jiného hardware necítil. Přeci jen má výška stále není nijak extrémní a dosud jsem se ani jednou nesetkal s výrobkem, na který bych byl moc velký, nebo moc malý. Tedy krom Volkswagenu Polo nějaké starší generace, do něj jsem se i při nejlepší snaze nedokázal poskládat. A krom autobusů, kam se mi nevejdou kolena. A také do kajaku se těžce soukám. A u nás ve sklepě se třískám do hlavy…a…a… No dobře, tak je pár míst, na která už jsem příliš vysoký, ale v případě herního hardware to zde bylo poprvé.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
