2x-skenery-maly-srovnavaci-test
Hardware Článek 2x Skenery - malý srovnávací test

2x Skenery - malý srovnávací test

HADiCE

HADiCE

13. 12. 2002 00:00 10

Seznam kapitol

1. Základní vlastnosti a technologie 2. Instalace skenerů a testovací metody 3. Výstupy a závěr

K čemu lze použít stolní ploché skenery není v dnešní době potřeba vysvětlovat, neboť tato periferní zařízení jsou všeobecně známy, stejně jako klávesnice, myši nebo tiskárny. Ale už méně čtenářů zná rozdíly mezi technologiemi, či nejdůležitější parametry. Právě těm je určen jeden z prvních článků v této kategorii přinášející také srovnávací test dvou stolních skenerů do pěti tisíc.

Reklama

Při digitalizaci obrazových materiálů je důležité rozmyslet si, k jakým budou sloužit účelům a podle toho přizpůsobit parametry skenování nebo samotných skenerů.

Jako první se nabízí volba rozlišení, které určí, jak precizní budou detaily obrázku. Udává se v DPI (dots per inch = bodů na palec) a určuje, kolik bodů bude možné zobrazit na úsečce dlouhé 25,4mm (jeden palec). Pokud nastavíme rozlišení malé (= málo bodů), budou body velké a obrázek bude "zubatý". Při velkém rozlišení naopak získáme více detailů na úkor nárůstu velikosti výsledného souboru. Například při rozlišení 75DPI bude jeden čtvereční palec obsahovat 75x75=5625 bodů, což postačuje pro zobrazení na monitoru, ale při tisku (kopírovaní fotografií) bude výsledek ubohý. Pokud zvolíte 300DPI, bude čtvereční palec obsahovat 300x300=90000 bodů, což je dostatečná hodnota i pro následný tisk, a například 1200DPI je vyhovující i pro domácí zvětšování fotografií.

Každý bod nese barevnou informaci. Tzv. hloubka barev určuje kolik různých barev může být uloženo. Při barevném skenování se používají hloubky 24bitů (16 miliónů barev), 32 bitů (4 miliardy barev) nebo i více. Jeden bod tedy zabere tři resp. čtyři bajty.  Pokud budete skenovat pouze černobíle je nutné si uvědomit rozdíl mezi stupni šedi a bitovým režimem. Zatímco bitový režim (black & white) obsahuje pouze 2 barvy - černou a bílou, stupně šedi zvládnou i odstíny šedé. Jejich barevná hloubka bývá 8 bitů (256 odstínů) nebo 10b (1024 odstínů).

CCD nebo CIS?

Při procesu skenování dochází k osvětlování předlohy snímací hlavou, která vždy sejme jeden řádek předlohy. Pro domácí použití existují dvě technologie snímání.

První z nich je CCD (Charge Coupled Device). Předloha je osvětlována pomocí zářivky se studeným světlem, které se odráží od předlohy a přes zrcadla a filtry základních barev (červená, zelená, modrá) dopadá na vlastní snímač. Filtry je nutno použít proto, že snímač měří intenzitu dopadajícího světla, nikoli jeho barvu. Nejčastěji jsou snímače třířádkové, aby jedním průchodem snímací hlavy naskenovaly všechny barvy. Z toho vznikl pojem jednoprůchodové skenery.

CCD skenery mají větší hloubku ostrosti (až 10cm) ve srovnánís kontaktnímu skenery vybavenými snímačem CIS (max 5-10 mm)
i Zdroj: PCTuning.cz
CCD skenery mají větší hloubku ostrosti (až 10cm) ve srovnánís kontaktnímu skenery vybavenými snímačem CIS (max 5-10 mm)

Druhá technologie se nazývá CIS (Compact Image Sensor - kompaktní obrazový senzor) a pro osvětlování používá miniaturní LED diody, opět v základních barvách - snímač si proto vystačí jen s jedním řádkem. Optická soustava je zde minimální - skenery postavené na této bázi mohou být mimořádně nízké.

Oba systémy mají své klady a zápory:
CIS technologie je levnější na výrobu, snímací hlava má menší rozměry a hlavně nízkou spotřebu. Skenery tak mohou být napájeny přímo z USB portu a jsou tenčí. Na druhou stranu zatím nedosahuje kvalit CCD, hlavně nižší rozlišovací schopností na tmavých částech předloh. Další nevýhodou je neschopnost tzv. prostorového snímání - například hřbet otevřené knihy mírně vzdálený od hlavy vyjde tmavý až černý.

CCD má z principu ještě jednu výhodu. Umožňuje skenovat transparentní předlohy (negativy, diapozitivy), neboť osvětlovací zářivka může předlohu také prosvětlovat. Některé skenery proto mají další zářivku přímo ve víku, nebo se k nim dodává adaptér.

Rozlišení skeneru

Maximální rozlišení výsledného obrázku závisí na hadwarových parametrech skeneru. Můžete se setkat se skenery, které umí 600, 1200, 2400 i více DPI. Toto číslo je dáno množstvím bodů na řádku snímací hlavy a přesností krokového motorku, který hlavu posouvá. Proto mají některé skenery rozlišení např. 1200x2400DPI, kde nižší hodnota znamená rozlišení hlavy a ta vyšší počet kroků hlavy na jeden palec.

Někdy výrobci uvádějí také softwarové rozlišení, které bývá 9600DPI, nebo dokonce 19200DPI. Nejedná se o nic jiného, než interpolaci, tedy dopočítání bodů a význam je nulový. (Pokud byste skenovali fotku o rozměrech 10x15cm ve 24-bitových barvách na 9600DPI, nekomprimovaná by zabrala na pevném disku neuvěřitelných 6GB dat!)

Skenování textu

Z podstaty skenování je patrné, že s daty se pracuje jako s obrázky. Co ovšem dělat, potřebujete-li naskenovat stránku textu a následně ji upravit. Když vypustíme možnost překreslování znaků v grafickém editoru (bylo by rychlejší text opsat...), zjistíme, že i k těm nejlevnějším skenerům se dodává software, který umí OCR (Optical Character Recognition). Činnost je docela jednoduchá. Software si vyžádá naskenovanou stránku (nejlépe v rozlišení 300DPI) kterou analyzuje a známe tvary písem a čísel převádí na znaky, které dokáže uložit například do RTF formátu. Úspěšnost rozeznávání je různá a záleží jak na kvalitě předlohy, tak na softwaru.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama