nVidia 3D Vision – pořádná nálož na výkon sestavy
Seznam kapitol
Před dvěma roky jsme si pod pojmem „moderní“ představovali Full HD, dnes tu máme 3D. Sice se z něj nestala masová záležitost, v praxi ale může být rozhodující při nákupu. Po dvou letech proto přinášíme test 3D Vision. Podíváme se v něm na hardwarovou náročnost 17 dnešních her a co se od dob uvedení změnilo.
Pokud čtete PCTuning už delší dobu, možná si vzpomínáte na první recenzi zobrazení 3D Vision starou něco přes dva roky. Pomineme-li uvedení 3D Vision Surround, které je však určeno jen pro hrstku těch největších a nejbohatších šílenců (viz jeho recenze) a pravidelné vydávání profilů do aktuálních her, nenastaly v této technologii žádné podstatné změny. Proč se tedy této technologii po dvou letech věnujeme v samostatném velkém článku?
Ačkoliv se z 3D Vision navzdory očekávání výrobců nestal velký prodejní hit, mezi náročnějšími a movitějšími hráči si své fandy přeci jen našel. Od vydání této technologie už navíc uběhly zmiňované dva roky, za které se změnil jak dostupný hardware, tak také dostupné hry. nVidia přitom jakožto výrobce grafických karet spolupracuje s velkým množstvím studií a za dva roky si tak mohla zajistit vynikající podporu 3D rozhraní v širokém množství titulů už od raných stádií vývoje. Jak toho společnost dokázala využít, jak dobrý je prostorový vjem a jaký hardware je na hraní ve 3D potřeba? To jsou základní otázky, na které se pokusím v aktualizované recenzi odpovědět.
Jak imitace třetího rozměru funguje, srozumitelně popsal před dvěma roky Zdeněk Obermaier ve zmiňované původní recenzi 3D Vision, tomuto tématu se tedy nebudu znovu věnovat (vše platí i dnes, po technologické stránce se nic nezměnilo). Místo toho se podívejme na novinky. Po stránce softwaru jich ze strany nVidie mnoho není a všechny změny probíhají skrz ovladače. Ty však v drtivé většině případů pouze přidávají profily podporující nové hry. Vjem třetího rozměru se přitom nVidia snaží zlepšit tím, že při vývoji her spolupracuje s vývojáři tak, aby se obraz nepromítal jen dovnitř monitoru, ale také před něj. Tituly s touto nejlepší optimalizací pak nejsou označení 3D Vision Ready. Jejich seznam najdete společně se seznamem kompatibility všech her na webu nVidie a patří sem zelenou společností nejčastěji propagované tituly jako Metro 2033, Mafia 2, Just Cause 2 a pdoobně.
Zatímco v podpoře her se velké změny neudály (pomineme-li podstatně delší čas, který má nVidia na implementaci své technologie při vývoji), podstatně lepší podpory se 3D dostává z ostatních stran a to zdaleka nejen díky nVidii. Konečně se například začaly prodávat první 3D filmy na Blu-ray nosičích, kterým bezesporu vévodí Avatar. Přehrát je můžete snadno třeba přes aktuální verzi programu PowerDVD a mezi podporovanými technologiemi 3D Vision nechybí. Je ale nutné dodat, že 3D filmů zatím není mnoho a po pár večerech tak pravděpodobně nebudete mít na co koukat (kompletní seznam najdete například na anglické Wikipedii).
Další společností, která se do rozvoje 3D aktivně pustila, je Google. Ten totiž ve spolupráci s nVidií na svém videoportálu YouTube před několika dny spustil plnou podporu 3D zobrazení. Je přitom na vás, zda budete 3D videa přehrávat skrz barevné brýle, anebo si dopřejete plnohodnotný zážitek přes 120Hz monitor. Více informací se dočtete v nedávné novince.
Kromě her a filmů je samozřejmě možné ve 3D také prohlížet fotky a obrázky. V této oblasti se ale žádné významné novinky neodehrály a k prohlížení 3D obrázků můžete použít třeba program 3D Vision Photo Viewer přímo od nVidie (zdarma).
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
