Test integrovaných grafik od Intelu — dá se na nich hrát?
Seznam kapitol
Kupujete si počítač, máte hluboko do kapsy a hry nejsou vaší prioritou? I přesto se může stát, že čas od času dostanete chuť nějaký titul vyzkoušet. Není přitom hned nutné běžet do obchodu pro dedikovanou grafickou kartu. Vždyť integrované GPU má dnes v sobě takřka každý procesor. Jsou ale k něčemu a dá se na nich opravdu hrát?
Abyste si horké herní novinky mohli zahrát na nejvyšší detaily, potřebujete často velmi výkonný hardware. Jiná je ovšem situace v případě, pokud vám nezáleží na tom, jak danou hru rozjedete, ale zda ji vůbec rozjedete. Pokud se podíváte na minimální doporučené sestavy u velké většiny nových her, figurují tam často grafické karty staré několik generací – ATI Radeon X1000, Nvidia GeForce 7-8 a podobně. Ostatně o tom, že dnes se dá hrát téměř na ledasčem, svědčí i některé naše články, kupříkladu megatest levných grafických karet.
Tento pokračující trend mne přivedl k myšlence vyzkoušet, zda je v dnešní době možné hrát i na integrovaných grafických čipech. Přeci jen integrované grafické jádro dnes najdeme v téměř každém procesoru a u hlavního tahouna v oboru to vypadá, že si na jeho vývoji i celkem dává záležet. Je to pouhý rok, co se na trh dostala první generace iGPU Intel GMA HD s procesory architektury Westmere a už je tu Sandy Bridge, který integrované grafiky přináší hned dvě. Stejně tak jsem už dlouho (dost možná pouze shodou okolností) nečetl na internetu pořádnou kopu nadávek směrem k neschopnosti integrovaných jader od Intelu, což by také mohlo znamenat, že situace už není ani zdaleka tak strašná jako před lety.
Pokud se podíváme na specifikace v současné době dostupných integrovaných grafik, není v zásadě nad čím jásat. Aktuálně má Intel na trhu dvě generace integrovaných grafik: první generaci GMA HD (procesory Core i3 / i5 do patice LGA1156, architektura Westmere, jádra Calarkdale / Arrandale) a druhou generaci GMA HD 2000 / 3000 (procesory Core i3 / i5 / i7 do patice LGA1155, architektura Sandy Bridge).
Co se týče technologické vyspělosti a podpory nejnovějších rozhraní, obě generace za dedikovanými čipy AMD / Nvidia zaostávají. První generace totiž podporuje jen DirectX 10, druhá pak vylepšenou verzi 10.1, avšak ani tu s podporou DirectX 11 nepočítejte.
Pokud se podíváme na hardwarové specifikace, jsou všechny grafické čipy postavené na unifikované architektuře a využívají tzv. Execution Units (EUs). Těch má starší GMA HD 12, novější GMA HD 2000 pak 6 a GMA HD 3000 také 12. Rozdíl je ovšem v tom, že u Sandy Bridge byly jednotky přepracované, jsou výrazně efektivnější a v neposlední řadě pracují na vyšší frekvenci. Standardem všech integrovaných jader je bohužel nulová vlastní paměť a její sdílení z paměti operační (sdílenou kapacitu nastavujete z RAM).
V následující tabulce jsem se pokusil všechna tři jádra přehledně rozdělit. Z tabulky je tedy patrné, že první generací GMA HD mají procesory Intel Core i3 / i5 určené pro patici LGA1156 a frekvence grafického jádra se liší podle toho, jaký konkrétní model procesoru máte.
U novějších procesorů architektury Sandy Brdige (patice LGA1155) je situace trochu jiná. Zde jsou grafická jádra rovnou dvě a rozřazení je poměrně jednoduché. Dražší procesory s otevřeným násobičem s označením K mají vždy výkonnější grafické jádro GMA HD 3000 s frekvencí 1350 MHz a 12 výpočetními jednotkami. Všechny uzamčené procesory mají pomalejší jádro GMA HD 2000.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
