uvod-do-kopirovani-zabezpecenych-cd
Úložná zařízení Článek Úvod do kopírování zabezpečených CD

Úvod do kopírování zabezpečených CD

Schee Zdeněk

Schee Zdeněk

20. 2. 2003 00:00 17

Seznam kapitol

1. Ochrany? Na co? 2. Detekce ochrany 3. Kopírování pomocí Alcoholu 120% 4. Kopírování pomocí CloneCD 5. Emulace CD - ta správná síla replikátorů CD

Doby, kdy k úspěšnému zkopírování jakéhokoli CD stačil libovolný vypalovací program (Nero, Easy CD Creator...) umožňující vytvářet a zapisovat tzv. "iso obraz" celého CD disku, kdy ochrany byly vzácností či nebyly vůbec, jsou již nenávratně pryč. V dnešní době prakticky nenalezneme nové, především herní CD, jež by neobsahovalo některou z ochran proti kopírování - ochrany proti kopírování se rozmáhají (bohužel) také v oblasti AudioCD. Tento článek vás nechce zahrnout popisem všech metod zabezpečení CD (je jich více než 10) ale věnuje se spíše základům a praktické stránce zálohování zabezpečených CD.

Reklama

Účelem ochran CD je omezit, nebo alespoň maximálně ztížit kopírování CD. Tyto ochrany jsou však poměrně nešťastné, poněvadž zabraňují i "legálnímu kopírování", tj. zejména vytváření záložních kopií. Nelze se pak vůbec divit, že jsou vyvíjeny programy, jež umožňují tyto ochrany prolomit - to je zase vodou na mlýn těm, kteří využívají možnosti zkopírovat si, například zapůjčené CD, ilegálně (pro svou potřebu), což se zase nelíbí SW společnostem vyvíjejícím další a další ochrany. V konečném důsledku se vše odráží v nových metodách zabezpečení, rostoucích cenách apod.

Insider - jak zabezpečit CD, krátký průvodce:

Způsobů jak zabránit / ztížit kopírování CD je v zásadě několik:

  • Záměrně se vytvoří nestandardní formát CD, který se před nebo po klasickém kopírování jeví jako nečitelný, formát, který klasické programy (nebo dokonce mechaniky, jak je tomu u CDS) odmítnou akceptovat (Illegal TOC, zabezpečení Cactus Data Shield),
  • do datových struktur CD se vkládají záměrně chyby, nebo nestandardní informace (subkanálové informace, EFM vzorky přetěžující scrambler vypalovačky),
  • případná ochrana má za úkol zařídit to, aby spuštěný program mohl prověřit, jestli se jedná o originální medium. Zde se využívá toho, že ne všechny aspekty media se dají napodobit (pracuje se s fyzickými znaky media, ATIP-em, datovými značkami atd. - viz. poslední ochrany SecuROM *new* 4.8x, StarForce...) - nebo ochrana využívá dokonce kombinaci několika výše zmíněných metod.

Jakou mechaniku použít?

Většina vypalovaček, které nalezneme na pultech obchodů, má rozdílné předpoklady pro čtení a zápis chráněných CD. Důležité například je, jak dlouho a či vůbec přečte daná mechanika zabezpečené CD, zda umí tzv. přepalování (overburning), jestli umí zapisovat přímá a neovlivněná data v režimu RAW (DAO) a jak si poradí se zápisem EFM vzorků.

V této oblasti bohužel nemůžeme generalizovat - není pravdou, že existují ochrany, s nimiž by si poradily vypalovačky jen určitého výrobce (np. Plextory) - záleží vždy na konkrétním typu mechaniky (konkrétní parametry si musíte předem zjistit v podrobných recenzích, např. na www.cdrinfo.com nebo www.cdr.cz). Obecně platí zásada, že nejnovější mechaniky bývají na nestandardní formáty zabezpečených CD připraveny lépe, než starší typy.

Které médium zvolit?

Další věcí je médium. Na trhu můžeme v dnešní době nalézt desítky druhů médií s různými velikostmi (jak datovými, tak objemovými), rychlostmi zápisu, značkami, barvami povrchu apod., přičemž sortiment různých prodejců se velice různí. Zprvu bych chtěl varovat před kupováním neznačkových levných médií, která sice většinou splňují slibované hodnoty, ale už nikde se nepíše, že takováto CD se většinou stávají dříve nečitelná a že dochází k více chybám jak při čtení, tak při zápisu, nehledě na to, že jsou více náchylná na škrábance. Problémová jsou zejména taková CD, která mají obě strany, záznamovou i popisovací, nepotištěné (tzv. silver CD), že by si je klidně mohl neznalý jedinec splést (už jsem viděl případ CD popsaného na čtecí straně). Tato CD se většinou prodávají na tzv. spindlu (na trnu, v množství 50-100ks).

V dnešní době je běžná velikost CD 700MB, na trhu se však čím dál tím více vyskytují (víceméně nestandardní formáty) o kapacitě 800MB (přečte je 90% mechanik) a 870MB (přečte je pouze 5% mechanik) a naopak standardní CD o kapacitě 650MB se už pomalu přestávají prodávat. Jen tak pro upřesnění, na 650MB medium se vejde (jako na klasické AudioCD) 74 minut hudby, na 700MB 80min, na 800MB 90min a na 870MB 99min. Než si však koupíte media 700MB, je dobré se přesvědčit, že velikost dat na CD, jež máte v úmyslu kopírovat nepříliš přesahuje 700MB (jinak můžete využít tzv. overburningu) - v opačném případě chtějte větší média.

Tip PCtuningu: lidé, kteří vypalují více medii si většinou dají tu práci aby našli konkrétní typy, které jejich vypalovací mechanice vyhovují nejvíce. Jedině tak mají jistotu, že jimi vypálené CD přečte maximum jiných / cizích mechanik (včetně stolních přehrávačů AudioCD) a že vypálená data budou stabilní po dlouhou dobu. Proto je vhodné zaměřit se spíše na ta media, které si budete moci kupovat po delší dobu. Obecně vzato není vhodné "skočit" na každou jednorázovou slevovou akci medii s exotickými názvy.

Co se rychlosti CD týká, je dobré CD zapisovat takovou rychlostí, kterou máte vyzkoušenou jako optimální. Neřiďte se tedy stůj co stůj údajem natištěným na obalu - často je nutné jít z rychlostí dolů, málokdy je vhodné rychlost zvyšovat (hrozí totiž delaminace media - můžete do toho jít pouze tehdy, když máte dané medium dlouhodobě vyzkoušené). I když dnešní mechaniky zvládají zápis v tempu 52x (max) a značková media mají běžně rychlostní koeficient 48x není rozumné trvat na těchto maximálních rychlostech v každé situaci - při vypalování těmito rychlostmi na neznámých mediích totiž hrozí jejich rozvibrování vedoucí k méně kvalitnímu zápisu. Pokud nechcete riskovat, a dané medium neznáte (má např. certifikaci 32x), zkuste vypalovat, na moderní vypalovačky "bezpečnou" rychlostí 24x.

Tip PCtuningu: Pokud na kvalitu zápisu kladete nejvyšší nároky, vypalujte rychlostí 16x - pouze u této rychlosti máte záruku, že vypalovačka nepoužije zónový zápis, kdy v různých částech media volí různě rychlosti, přičemž mezi těmito zónami navazuje vypalování podobně jako v případě podtečení bufferu. Při rychlosti 16x (a nižších) zapisují moderní vypalovačky totiž metodou CLV - konstantní lineární rychlosti. Vypalování rychlostmi 1x, 2x (případně 4x) nemá u dnešních moderních medii ŽÁDNÝ smysl, některá media tyto rychlosti dokonce vůbec nepodporují.

Jaké médium jste vybrali?

Jestliže máte již médium doma koupené, je zde možnost zjistit si o něm nějaké bližší informace. Nejlépe nám k tomu poslouží některý speciální program, např. CDR Media Code Identifer, který čte z CD tzv. ATIP informace (ty jsou unikátní pro každý typ media), jeho tvůrci však již ukončili vývoj. Takto např. identifikoval 48 rychlostní 700MB médium Benq.

Úvod do kopírování zabezpečených CD
i Zdroj: PCTuning.cz

Stačí jen zvolit mechaniku, v níž je CD a stisknout horní tlačítko, po chvíli by se měly načíst informace o médiu, tedy výrobce, zapisovací vrstva, typ média (CD-R nebo CD-RW), údajná kapacita CD a také případně minimální a maximální rychlost (ty se však u většiny dnešních médií nezobrazí).

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama