Intel 335 – exkluzivní test prvního SSD s novými 20nm čipy | Kapitola 7
Seznam kapitol
Přichází přelom na poli moderních datových úložišť. Na trhu se objevil Intel 335 – první sériový SSD disk s paměťovými NAND flash čipy vyrobenými 20nm technologií. Standardní pokrok ve zmenšení výroby, řekl by si někdo. Omyl! Velká změna pro celý trh – můžeme se těšit na nižší spotřebu a hlavně dostupnější cenu.
V aktuálních recenzích porovnávám SSD disky podle jejich datové velikosti. Rozdělení je jasné - první skupina je do 128 GB, druhá nad 128 GB. Do grafů v dnešním testu jsem vybral aktuálně prodávané konkurenční 240GB SSD spolu se dvěma oblíbenými a rychlými SSD s velikostí 128 GB.
Ač stavím prioritu stále pro testování velikostí do 128 GB, nedávají mi výrobci občas na výběr a zrovna v tomto případě ani menší model neexistuje. Při aktuální ceně lehce nad čtyři tisíce korun i s DPH se však začínáme dostávat do doby, kdy nebude problém testovat hlavně 240, resp. 256GB SSD jako hlavní, protože jejich cena klesne na hladinu, na které byly ještě nedávno poloviční modely. V dnešním porovnání se v testech objeví:
Starší testované modely, které se už neprodávají, do testů zařazovat až na možné výjimky na porovnání nebudu. Samozřejmostí je ale porovnání s již testovaným Intel 520 240 GB. K němu jsem vybral ještě nedávno recenzovaný Kingston HyperX 3K, který je aktuálně cenově velmi nízko. Nechybí ani starší, ale stále prodávané modely Corsair Force GT 240 GB a OCZ Vertex 3 Max IOPS stejné velikosti, který dokonce používá aktuálně už dvě generace staré 32nm NAND flash čipy. K nim jsou v druhé tabulce již jmenované hodně oblíbené a výkonné 128GB SSD.
Testy malých souborů rozděluji na jednoduché, s dávkováním jednotlivých datových souborů postupně (Queue Depth 1), a testy s frontou požadavků, tedy s dávkováním datových souborů najednou (Queue Depth 2 až 64). V mnoha benchmarcích také testuji, jak si umí SSD poradit s různou úrovní komprimovatelnosti dat. Pro začátek se podívejme na výkon u nejmenších souborů.
Do testů nejmenších souborů jsem přidal i test z AS SSD Benchmarku, který vychází z propočtu dosažených iops v testu 512B. Výsledek stačí vydělit číslem 2048, tedy počtem 512B souborů v megabajtu. Rychlost přenosu dat u takto malých souborů je po přepočtu rovna přístupové době SSD.
Jak jistě vidíte, pro rychlejší přehled v grafu jsem testovaný Intel SSD 335 označil tmavě šedou barvou, nejblíže porovnávaný Intel SSD 520 oranžovou. Můžeme si tak pohledem rychle srovnat, jaký je mezi dvěma souputníky v jedné stáji rozdíl.
Výsledky testu přenosu nejmenších datových souborů jsou pro Intel 335 poměrně dobré, ač z nich nejde úplně tak moc vyčíst v oblasti reálných hodnot. Jak vidíte, test v HD Tune je jiný v tom, že zápis takto malých souborů ukazuje mnohem vyšší hodnoty než v případě AS SSD Benchmarku. Z toho vyplývá, že naměřená rychlost přístupu u zápisu v AS SSD je mnohem pomalejší než v HD Tune.
Po kliknutí na každý z grafů nově najdete celkový obrázek všech podobných testů na porovnání na jedné obrazovce.
Pokud však porovnáme, o kolik se zvýšily hodnoty v HD Tune oproti AS SSD, vychází až na malé výjimky (právě Intel 335 při čtení) vše ve stejném poměru, a to jak ve čtení, tak v zápisu. Nevíme tak sice, z jakého testu bychom měli brát reálné hodnoty rychlosti přenosu 512bajtových souborů, ale i z pořadí si lehce odvodíme, že nejrychlejší jsou v tomto ohledu první tři SSD (Crucia M4, Corsair Force GT a OCZ Vertex 3 Max IOPS). Další už lehce ztrácí, Intel 335 se drží na slušných hodnotách.
Důležitost testu 512 bajtových souborů: výkon disků u takto malých souborů je poměrně důležitý, měří se na nich nejrychlejší přístupová doba. Pokud vidíme ve specifikacích informaci o přístupové době k datům, bere se přístup právě přes takto malé soubory. Jedná se spíše o testy svižnosti SSD, avšak každý testovací nástroj měří jiným způsobem, což vidíme už zde a uvidíme v testech přístupové doby. Důvodem je i to, že se programy zaměřují více na soubory o velikostech 4 až 16kB, kterých je při běhu systému zpracováváno největší množství.
AS SSD měří výsledky s nekomprimovatelnými soubory a ukazuje průměrné hodnoty z několika měření. Naopak v CrystalDiskMarku se ukazují nejvyšší hodnoty z několika měření a data beru z testu maximálně komprimovatelných dat. A nakonec test Anvil Pro ukazuje průměr mezi oběma měřeními, protože výsledky beru z testu 46% (Applications), který testuje data s 46procentní nekomprimovatelností.
Po kliknutí na každý z grafů nově najdete celkový obrázek všech podobných testů na porovnání na jedné obrazovce.
Tři grafy s měřením rychlosti čtení a zápisu 4kB dat ukazují, že Intel 335 není tak rychlý jako Intel 520. Ono by to bylo i špatně. Pokud by byl, pak by byla „pětsetdvacítka“ neprodejná. Málokdo by dal o 1500 korun více za dva roky záruky navíc. Takže očekávané výsledky i dle porovnání specifikačních rychlostí.
V benchmarku Anvil Pro se po rozdělení testů podle komprimovatelnosti ukazuje to, co v předchozích grafech, jen je to viditelnější. Intel 335 240 GB končí v obou na posledním místě. Zde je ale na místě upozornit, že konkurence je sestavena z TOP modelů na trhu, takže než na pořadí v grafu musíme koukat na hodnoty. A ty nejsou špatné. Na SSD s aktuálně nejlepším poměrem cena za gigabajt (beru výkonné modely se SATA III) je to až nečekaně dobrý výsledek.
Důležitost testů 4kB souborů: testy rychlosti přenosu 4kB souborů nás zajímají u SSD disků nejvíce - jsou nejdůležitější. Většina souborů, se kterými operační systém pracuje je právě v této nebo okolo této velikosti. Nekoukejte proto na sekvenční rychlosti ve specifikacích a nevybírejte SSD podle nich, je to nesmysl. Hlavní je u pevného disku rychlost práce s malými soubory.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
