| Kingston V+200 – SandForce SSD ve znamení nízké ceny |
| autor: Tomáš Hort , publikováno 12.4.2012 |
Novými V+200 potvrzuje Kingston svou filozofii vydávání SSD disků, tedy jasnou orientaci na cenu. Není zdaleka první s podobným modelem na trhu, ale přichází podle všeho se spolehlivým a cenově dostupným řešením. Jaký V+200 je a co ho odlišuje od hardwarově totožné konkurence, se dozvíme v dnešní recenzi.
Rychlosti přenosu dat v sekvenčních testech by měly být vůbec ty nejvyšší ze všech. Přenáší se velké soubory v řádech jednotek až desítek megabajt. U AS SSD Benchmarku se testují soubory o velikosti 16 MB, v Anvil Pro o velikosti 4 MB. Rozdíl zde nastává pouze v tom, zda se testují komprimovatelné či nekomprimovatelné soubory. Řadiči Marvell z disků Intel 510, Crucial M4 či Corsair Performance Pro je to jedno, novému Indilinx Everest také, SandForce modelům ne.
AS SSD Benchmark testuje nekomprimovatelná data, což je vidět na zápisu modelů SSD s řadiči SandForce. Zápis těchto dat je tedy oproti specifikačním rychlostem o poznání horší, ale na druhou stranu stále špici z těmi nejlepšími (pokud bereme výsledky SSD se synchronními NAND flash). Kingston V+200 se velmi přesně řadí ke dvěma hardwarově podobným modelům. Rychlost sekvenčního čtení a zápisu u asynchronních pamětí výrazně klesá při testování nekomprimovatelných souborů.
Pokud podáme diskům se SandForce řadičem komprimovatelná data, je výkon rázem tam, kde má dle specifikací (resp. podle marketingu) být. O něco nižší výsledky než specifikační rychlosti mohou být ovlivněny například nainstalovaným operačním systémem, použitým základním ovladačem msahci.sys nebo testováním na AMD platformě, ovšem ani na jiných serverech se s čistými disky a sestavou Intel nedostaly s rychlostmi v tomto testu o moc výše. Kingston V+200 má v CDM o 20 až 30 MB/s nižší přenosové rychlosti než jeho konkurenti. To však reálně nic neřeší.
V ATTO Disk Benchmark je potřeba brát v potaz, že výsledky v testu vychází v kB/s a přepočítat na MB/s se musí přes dělení 1024. To však moc lidí neřeší, a proto i výsledky v mém grafu jsou přepočteny tisícem. Je to sice špatně, ale pro většinu uživatelů pochopitelnější a porovnatelnější s jejich výsledky. Rozdíl vzniká, ale je pro všechny SSD stejný a není nijak velký. Výsledky v ATTO jsou vždy maximální, což je vidět u všech SSD.
Test sekvenčních rychlostí v Anvil Pro si opět rozdělíme na dva. První ukazuje rychlosti přenosu dat při čtení v závislosti na komprimovatelnosti souborů. Ani řadičům SandForce při použití levnějších asynchronních NAND flash vadí, když jsou data pro čtení nekomprimovatelná a jejich výsledky jsou více než dvojnásobně nižší.
V sekvenčním zápisu rychlost SandForce řadičů výrazně klesá u obou druhů NAND flash pamětí. Sekvenční zápis nekomprimovatelných souborů je u asynchronních NAND flash na úrovni plotnových pevných disků. Celkově je ale sekvenční zápis minimálně používanou úlohou, se kterou se při práci s PC setkáme opravdu jen zřídka.
Důležitost sekvenčních testů SSD: sekvenční přenosové rychlosti dat jsou pro výkon SSD minimálně důležité. Při běžné činnosti na počítači nepotřebujeme, aby se velké soubory přehrávaly rychlostí 500 MB/s, protože takové soubory s podstatě nepřenášíme. I při instalaci se nenahrávají v 99 procentech tak velké soubory, které jsou testovány v sekvenčních testech, nahrávají se převážně ty malé, o kterých byly předchozí dvě kapitoly.
