Řadič Everest v exkluzivním testu SSD OCZ Octane | Kapitola 2
Seznam kapitol
Do obchodů v Česku se v posledních týdnech dostalo nové SSD uložiště OCZ Octane. Novinka je řízena řadičem Indilinx Everest, který se snaží obnovit zašlou slávu svého předchůdce Indilinx Barefoot. SSD se prodává ve dvou variantách: pro rozhraní SATA 2.0 a pro SATA 3.0. My se dnes exkluzivně podíváme na rychlejší typ o velikosti 512 GB.
Indilinx Everest je nový řadič, o kterém není známo tolik faktů jako například o řadičích SandForce SF-2200. Podrobnější informace a specifikace nemají ani zaměstnanci OCZ, takže ani z mé strany nebude jeho popis zatím tak podrobný. Například se neví, jak funguje funkce nDurance, která má zvýšit počet zápisů či Fast Boot, která má redukovat čas bootování operačního systému. Doufejme, že se s postupujícím časem objeví podrobnější vysvětlení. Pojďme se tedy podívat na to, co víme.
K přehledu vlastností řadiče používám část prezentace OCZ Octane z října tohoto roku. Indilinx Everest je nástupcem proslulého Indilinx Barefoot, který se objevil například v první verzi SSD OCZ Vertex. Everest podporuje nejnovější rozhraní SATA 3.0 (6Gbps), stejně jako starší SATA 2.0 (3Gbps). Octane je první představený SSD o velikosti 2,5 palce s velikostí 1 TB, i k tomu je potřeba podpora řadiče. Jeho největší verze ale dosud nevyšla (více o ní v předchozí kapitole).
Everest si zakládá hlavně na velmi nízké přístupové době jak u čtení, tak u zápisu. To mohu potvrdit, obě hodnoty jsou opravdu pod 0,01 ms, což u SandForce SF-2281 i Marvell 88SS9174 zatím není. Kvalita řadiče se má projevit také v trvalém výkonu, který má být i přes používání stále skoro jako když jsme ho poprvé připojili. A nakonec vidíme na screenu „důležitou“ informaci, že je řadič / SSD optimalizován pro všechny typy a velikosti souborů. To je samozřejmě jen marketingová hříčka a dalo by se to zcela jistě napsat u všech řadičů.
Dále jsou v prezentaci podrobněji vypsány schopnosti nového řadiče, respektive SSD OCZ Octane. U každé funkce máme i vysvětlení, co její využití znamená pro koncového uživatele. Jako první vidíme zmínku o Indilinx nDurance, která má až dvakrát prodloužit životnost NAND flash čipů. Jak? Zatím nevíme. Podobná funkce je u řadičů SandForce nazvána DuraWrite, jenže ta pracuje na bázi komprimace dat ještě před zápisem. Dále vidíme, že řadič má poskytovat už zmiňovanou nejnižší přístupovou dobu na trhu. 0,06 ms je opravdu pravdivých a SSD je v tomto směru velmi rychlý.
Funkce Fast Boot má snížit bootování operačního systému až o 50 procent. Při testování jsem si však ničeho takového nevšiml. Boot probíhal stejně rychle, jako u ostatních SSD. Rozdíly mezi SSD jsou v tomto případě opravdu minimální a je tedy otázkou, jak má „rychlý boot“ fungovat. U řadiče nehraje roli komprimovatelnost dat, komprimovatelné soubory se přenáší stejně rychle jako nekomprimovatelné. Další vlastností má být stálý výkon i po delším používání SSD a jeho „zanesení“, za což mohou účinné „uklízecí“ algoritmy. Za pár týdnů testování se však tato vlastnost řadiče ověřit nedá.
Řadič je podle OCZ zaměřen nejen na vysoký výkon u 4kB souborů. Stejné výsledky podává i u 8kB souborů. Prezentace tím upozorňuje na fakt, že výrobci SSD se často soustředí hlavně na 4K soubory a sekvenční rychlosti. V tomto případě to však není nic nového. Obecně platí, že čím větší soubor, tím vyšší rychlost (od určité velikosti maximální možná). Není tedy jisté, jak je zrovna tato řádka prezentace myšlena.
Poslední vlastnost se týká zaměření výkonu hlavně na malé datové fronty (queue depth - QD) od jednoho do tří souborů. Obecně při běžném uživatelském používání SSD v podstatě nedochází k tomu, že by SSD musel najednou zpracovávat více než pět souborů, takže takové zaměření je na místě. Z toho nám vyplývá další důležitá informace - pokud SSD vybíráte podle rychlosti v CrystalDiskMarku a testu QD32 nebo podle AS SSD Benchmarku QD64, je to k ničemu, nikdy takové fronty dat v uživatelském prostředí nedosáhnete.
I přesto řadič podporuje NCQ až do souborové fronty 32 požadavků, což vidíme z dalšího obrázku. Na pravdivost a realitu tohoto faktu se podíváme v testech. Zaručena je i kompatibilita s první i druhou verzí rozhraní SATA. Řadič může být spojen s NAND flash paměťmi až osmi kanály s až 16násobným prokládáním na jeden kanál.
Ve výčtu důležitých funkcí nechybí ani podpora pokročilých ECC a dalších korekcí chyb, podpora TRIM i dalších technologií optimalizujících výkon SSD (Wear-Leveling, Garbage Collection algoritmy). Nechybí tedy nic, co by měl moderní řadič SSD umět.
Blokový diagram řadiče Indilinx Everest nám ukazuje většinu z toho, o čem jsem se již zmínil v předešlých řádcích. Z důležitých prvků jsem nezmínil snad jen schopnost řadiče šifrovat data až přes 256bit AES. Pro běžného uživatele zajímavější informace však najdeme ve výpisu specifikací řadiče na stránkách výrobce Indilinx.
Ve výpisu specifikací jsou přímo zmíněny maximální rychlosti přenosu dat, které Indilinx Everest umí. Maximální sekvenční rychlost pro čtení je 520 MB/s, pro zápis 410 MB/s. Náhodné čtení 4kB souborů dosahuje 30 tisíc IOPS, u náhodného zápisu je to 22 tisíc. OCZ Octane má dle specifikací o něco rychlejší čtení v obou ukazatelích a o něco pomalejší zápis.
Řadič je poháněn dvoujádrovým ARM procesorem s frekvencí až 275 MHz. Podporuje rozhraní ONFI 2.x, Toogle Mode 1.0 i asynchronní rozhraní. NAND flash paměti je možné osadit typu SLC, MLC a nově i TLC, podle všeho už i ty s technologií výroby 20nm. Cache může být až 512 MB DDR2 nebo DDR3 o frekvenci až 400 MHz. Ke konci je vidět i spotřeba řídícího čipu. Ta je při zápisu 1,4 W, při čtení 1,1 W a ve stavu klidovém (idle) 0,52 wattu.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
