Kde se zasekl 3D tisk? | Kapitola 4
Seznam kapitol
Absolutně věřím technologiím 3D tisku – a to nejen proto, že NASA chce vyvinout tiskárnu na jídlo, což by vyřešilo problémy nejen při cestách ke hvězdám. Od dob Star Treku víme, že základem budoucí domácnosti je nějaká forma replikátoru, který nám vyrobí to, co zrovna potřebujeme. Ale kdy se dočkáme toho, že se domácí 3D tiskárny stanou samozřejmostí?
3D tiskárny nejsou žádná novinka, Jozef Průša na nich dělá od roku 2009. Navrhl koncept sebereplikující se tiskárny RepRap, kdy většinu dílů tiskárna pro sebe vytiskne sama. Byl s tím v televizi, přednášel o nich v zahraničí a jeho kurzy, kde si můžete sestavit (a do značné míry vytisknout) vlastní 3D tiskárnu, jsou přes poměrně nemalou cenu stále plné. Pokud si nechcete tiskárnu sami stavět, můžete si ji koupit hotovou a to s jednodenním školením v ceně.
3Doodler ukazuje, že hlava + podávací mechanismus na plast se vejde do 3000 Kč, takže kolik může stát tak zbytek? Samozřejmě, není 3D tiskárna jako 3D tiskárna, některé mají uzavřený prostor, ve kterém objekt vzniká. Ty, využívající plastovou strunu, připomínají spíše plotter. Ale pořád jsem přesvědčen o tom, že by neměl být problém se nákladově vejít do deseti tisíc. S tím, jak se budou rozšiřovat, by se mohl zlevňovat tiskový materiál, který je dnes v ceně 600–1500 Kč za kilogram. Také by se měly objevovat dostupné tiskárny, které budou zvládat větší množství různorodých materiálů. Samozřejmě, může to být i jinak: Pokud zvolí výrobci 3D tiskáren cestu 3Doodleru a budou nabízet „levné 3D tiskárny s drahým spotřebním materiálem“, v podstatě by jenom kopírovali model s inkoustovými tiskárnami.
Větší problém se týká softwaru, nebo spíše procesu, jak si vyrobit model toho, co chcete vytisknout. Nejjednodušší cestou je vylovit si něco existujícího na Thingiverse, což je asi první místo, kam zamíří čerstvý majitel 3D tiskárny.
Najdete tam spoustu věcí jednoduchých i vychytaných, včetně mechanického počítače The Turbo Entabulator, který se pohání kličkou (až deset kroků na děrných štítcích, výpočet na tři platná místa), najdete tam i věci umělecky vymakané a dokonce objekty, které vypadají, že byly zhmotněny z vizí M. C. Eschera. Je to docela paráda ke zkoumání i pro ty, kteří 3D tiskárnu nemají. Samotné modelování a příprava modelu pro tisk (slicování) je už ale něco, co může technologicky ne-pozitivní uživatele vykolejit.
Osobně jsem přesvědčen, že možná právě složitost nástrojů, které slouží k výrobě a přípravě vlastních modelů pro tisk, je ten hlavní faktor, který brání rozšíření 3D tiskáren. Jsou etablované tam, kde uživatelé s 3D modely pracují, jako je výroba prototypů v konstrukčních kancelářích anebo tvorba architektonických modelů. Jenomže pro smrtelníky to začne být opravdu zajímavé až ve chvíli, kdy si prostě v programu zvolí z menu „3D tisk“ a ono se to vytiskne. Například se vám vyrobí model vzácného meče, který jste získali v onlinovce. Anebo se vám vytiskne kus světa z Minecraftu.
Vývoj 3D tiskáren stále rychle pokračuje, kupříkladu nedávno se objevila zpráva, že Stratasys nabízí model Stratasys Objet500 Connex 3, první barevnou 3D tiskárnu. Starší tiskárny mohly být taky barevné, asi v tom samém smyslu jako byl barevný Merkur Alfi: Když jste vyměnili fixku, mohlo to kreslit jinou barvou, takže s trochou koumání a laborování jste za cenu nesmírných časových obětí dokázali vyrobit i barevný tisk. Nová 3D tiskárna od Stratasysu umí používat více barev sama a dokonce dokáže i barvy míchat!
Páni, vypadá to dobře! Jenom je to opravdu veliké, takže to bude chtít samostatnou místnost a bude to i značně drahé. Ale představa, že jedním stiskem si na tom vyrobím 3D repliku věci, která se mi líbí... je prostě famózní. A teď si vezměte, že to umí tisknout i „gumu“, takže se blížíme okamžiku, kdy – alespoň principiálně – bude možné replikovat i docela složité věci z různých materiálů. Jen ta cena, ta bude strašlivá.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
