Hlavní stránka Hardware Klávesnice, myši, joy Pro War Thunder či Elite: test joysticků pod 1500 korun
Pro War Thunder či Elite: test joysticků pod 1500 korun
autor: Aleš Ulm , publikováno 4.2.2015
Pro War Thunder či Elite: test joysticků pod 1500 korun

Joystick. Ikona dob historických konzolí a osmibitů, kterou z role univerzálního ovladače všech druhů her vcelku nekompromisně vytlačily gamepad, myš a volant, se dodnes udržela jen na stole náruživých pilotů letadel a vesmírných lodí. Právě jim je určený tento test osmi joysticků v cenové hladině do patnácti set korun.


S ohledem na zvolenou cenu s horní hranicí 1500 korun je třeba hned zpočátku upozornit na zcela zásadní rozdíl například oproti nedávné recenzi gamepadů. Zatímco ve stejném cenovém rozpětí seženete naprosto špičkový gamepad, v oblasti joysticků můžete za tyhle peníze očekávat ovladače nižší až střední kategorie s dosti kolísavou kvalitou. I když si i s nimi rozhodně užijete spoustu zábavy, je dobré mít na zřeteli, že za opravdu hodně kvalitní joystick utratíte několik tisíc. Pokud chcete ve vysoké kvalitě rovnou celý komplet se separátní plynovou pákou (tedy HOTAS – „Hands On Throttle-And-Stick“), připravte si tisícovek alespoň pět nebo šest. K tomu ještě pedály, speciální panely… a cena roste a roste.

Bystrý čtenář se pochopitelně ptá, co přesně způsobuje ten masivní cenový nárůst u těch nejkvalitnějších joysticků. Pokud pomineme už samotný materiál a konstrukci ovladače (různě kvalitní plast versus kov), jde o přesnost, citlivost, další dodatečné funkce či tlačítka, ale zejména o jistou kompaktnost a domyšlenost. Levnější kousky se (jak se koneckonců ukázalo v tomto testu) sice až příliš často snaží za každou cenu obsáhnout co největší množství ovládacích prvků, ale provedení obvykle dosti kulhá. Není pochopitelně problém přidat další tlačítko, ale zdá se, že například udělat ho kvalitně a umístit tam, kam se dá snadno dosáhnout a kde pomáhá, místo aby překáželo, je pro některé výrobce téměř nadlidský úkol.

Jaká kritéria by tedy měl kvalitní joystick splňovat?

Základem je komfortní úchop, což ale výrobci zjevně pochopili. Snímače pohybu páky musí být dostatečně citlivé a odpor páky „tak akorát“. Je zjevné, že tohle je vysoce individuální záležitost, nicméně obecně platí, že je rozhodně lepší mít trochu tužší chod než naopak přehnaně slabý odpor. Kromě problematického přesného zaměřování hráč kvůli slabému odporu přichází i o ten malý náznak, že ovládá skutečně masivní stroj – tím spíš, pokud se jedná o starší letadlo, kde skutečně „taháte za dráty“. Možnost nastavit si odpor podle svých preferencí je přitom u levnějších joysticků spíše výjimkou než pravidlem.

Poměrně velkým neduhem některých levných joysticků bývá také nepříjemně velká mrtvá zóna – tedy oblast, kdy joystick ještě nijak nereaguje. Ta by však měla být minimální – raději blíže nule než dál, protože neposedný ovladač se dá snadno pořešit nastavením na straně aplikace, ale joystick, který už od výrobce nedetekuje poměrně znatelný tlak na páku, se žádným kouzlem citlivějším nestane. K pohybu páky je třeba dodat, že joystick by měl podporovat twist, tedy kroucení páky kolem její osy, kterým se ovládá směrovka a slouží k menším korekcím směru letu, což je skutečně podstatná věc.

Totéž, co jsem napsal o páce joysticku, platí i pro páku plynu (kterou má většina levných joysticků v podobě titěrného slideru na základně). Příliš slabý odpor často ubírá na přesnosti ovládání a s ohledem na to, co se děje na obrazovce, působí nepřirozeně.

Ideální citlivost a odpor ovládacích prvků je vám ale k ničemu, pokud joystick po stole jezdí nebo se různě naklání vinou špatně navržené či kluzké základny.

Důležitou částí jsou pochopitelně i tlačítka. Ta umístěná na základně by měla být snadno dostupná volnou rukou a hráč by je měl být schopný snadno identifikovat, aniž by je musel vizuálně hledat. U těch umístěných na vrcholu páky by se měl nacházet i klobouček a v lepším případě i D-pad. U řady joysticků se dají tlačítka různě konfigurovat, případně se mohou v přepínatelných módech chovat různě – proto se také můžete setkat s různými konfiguračními programy (v řadě her také rovnou naleznete profily pro známější typy joysticků).

Pro War Thunder či Elite: test joysticků pod 1500 korun

Neexistence konfiguračního programu a profilů ale rozhodně není důvod joystick zavrhnout (tím spíš, že lze obvykle použít i nějaký obecný/od jiného joysticku) – joysticky fungují obvykle okamžitě po zapojení (bavíme se o Windows) a nakonfigurovat je v jakékoliv rozumné hře je otázka pár minut.

Taktéž podpora vibrací není něco nezbytně nutného, ale může zážitek ze hry citelně vylepšit.

Před seznamem s hmotností a délkou kabelů testovaných joysticků ještě dodám, že pokud není u testovaného kusy výslovně uvedeno jinak, jedná se o joystick určený pravákům.

  hmotnost délka kabelu
Gembird FightStick USB Vibration 472 g 172 cm
Thrustmaster T.16000M 830 g 178 cm
Mad Catz Cyborg F.L.Y. 5 PC Stick 535 g 174 cm
Speedlink Black Widow 631 g 186 cm
Defender Cobra R4 525 g 160 cm
Mad Catz Pacific AV8R 494 g 182 cm
Thrustmaster T.Flight Stick X 820 g 186 cm
Mad Catz Cyborg V.1 Flight Stick 387 g 165 cm

 



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
25 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 10.9Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.