Hlavní stránka Hardware Multimedia, zvuk, TV Call Of Pripyat, aneb na vlastní kůži v Zóně!
Call Of Pripyat, aneb na vlastní kůži v Zóně!
autor: Z. Obermaier , publikováno 5.7.2013
Call Of Pripyat, aneb na vlastní kůži v Zóně!

Hodiny v jaderné elektrárně Černobyl odbily půlnoc, psal se 26. duben roku 1986. Už jen osmdesát minut zbývalo do největší jaderné katastrofy v dějinách lidstva, která jen díky neskutečné obětavosti lidí neskončila zničením poloviny Evropy. Podívejte se s námi, co se stalo a jak vypadá Zóna dnes, po téměř třiceti letech od havárie.


Jadernou energii chtěl člověk zkrotit už na začátku minulého století ve své touze ovládat veškerou přírodu a její mechanismy. Jak ale všichni víme, nejprve použil jádro a jeho sílu ve válce, kdy USA shodilo pumy na japonská města Hirošimu a Nagasaki. Už tehdy bylo jasné, že síla atomu je věc, jež se nenechá tak snadno spoutat a zkrotit člověkem. Využití jádra v energetice, tedy k mírovým účelům, začalo někdy v padesátých letech minulého století. Zde se přesně neví, kdo vyvinul první funkční reaktor, ale pravděpodobně to byli „Sověti“. První komerční elektrárna ale prý vznikla v Anglii v roce 1955, od té doby pracují podobná zařízení nejprve v Sovětském svazu, pak i všude po světě. Přesný seznam elektráren asi veřejný není, najdeme je ale ve více než sedmdesáti zemích na světě, elektráren je tedy několik stovek rozmístěných všude na planetě. Nás ale dnes bude zajímat jen jedna konkrétní, ČAES závod V.I. Lenina, postavená u obce Černobyl na Ukrajině.

Call Of Pripyat, aneb na vlastní kůži v Zóně!

Městečko Černobyl leží asi 1200 km vzdušnou čarou od Prahy, zhruba 100 km severně od hlavního města Ukrajiny, Kyjeva. Celkem snadno se tam z ČR dostanete za necelé dvě hodiny letadlem, tedy moc daleko to není. Právě i z důvodu relativně krátké vzdálenosti mezi touto oblastí a Českou republikou se nás katastrofa i její důsledky celkem úzce týkají. Česká republika byla několik dní po havárii sedmou nejvíce radiací exponovanou zemí Evropy. Významně se tedy dotkla našich rodičů, nás samotných a bude se dotýkat všech lidí na Zemi ještě desítky nebo stovky let. Díky incidentu v Černobylu totiž stoupla hodnota radiace v ovzduší na celé planetě o několik procent.

V dnešním, pro náš magazín netradičním článku vám zkráceně ukážeme vše, co je v souvislosti s touto tragédií zajímavé a důležité. Ukážeme si schéma elektrárny a její funkci, samozřejmě popíšeme samotnou nehodu a dny po ní. Jelikož jsme v „Zóně“ byli, uvidíte i fotografie z naší cesty, čeká vás srovnání s historickými snímky města Pripjať a nezapomeneme ani na herní Pripjať a Zónu z her Call Of Duty nebo STALKER.

Schéma elektrárny a funkce

Call Of Pripyat, aneb na vlastní kůži v Zóně!

Historie elektrárny započala v roce 1970, už po sedmi letech byl vybudován její první blok. Zajímavostí je také fakt, že v roce 1970 byla započata i stavba města Pripjať, vzdáleného asi 2 km od elektrárny. Město se stavělo takzvaně na zelené louce, tedy od základu nově. Ve své době šlo o nejmodernější město Sovětského Svazu, skvěle vybavenou „výkladní skříň komunismu“ pro mladé rodiny, kdy mladí a perspektivní rodiče pracovali v elektrárně. V roce 1983 byl dokončen čtvrtý blok a chystala se stavba pátého. Výkon čtyř bloků byl 4000 MW (Temelín má v současnosti poloviční).

Funkci elektrárny si vysvětlíme na fotografii, jež vidíte nahoře, jde o autentický model zařízení umístěný v Muzeu Černobylu v Kyjevě. Nalevo ve vedlejší nízké budově vidíte dvojici červených turbín, pod nimi pak přívod vody z umělého vodního kanálu kolem elektrárny. Reaktor je dvoukanálový, i když na obrázku je znázorněn kanál pouze jeden. Znamená to, že je rozdělený na polovinu a každá polovina má svůj vlastní, stejný vodní okruh. Okruh vidíte v levé části hlavní budovy, jde o „baňky“ a potrubí na tmavé ploše. Uprostřed je samotný varný reaktor RMBK-1000. Ten je celkem jednoduché konstrukce, jde v podstatě o soustavu grafitových trubic, do kterých se pak zasouvají kazety s palivem. Kolem nich pak protéká voda. Palivem je lehce obohacený uran (oxid uraničitý) a moderátorem grafit na stěnách trubek. Médiem je čistá voda. Reaktor je kolem dokola obalen ochranným biologickým pláštěm. Aktivní zóna reaktoru je pak na modelu znázorněna tmavší částí uprostřed.

Pokud je okruh naplněn vodou, ta je čerpadly hnána do aktivní zóny reaktoru. Tam se voda vaří a vzniklá pára, jež je pak transportována skrze oddělovač páry a vody (největší baňka nahoře) do turbíny. Turbína pak roztáčí generátory, které vyrábějí proud. Ochlazená pára v turbíně opět zkapalní a voda o teplotě asi 50 stupňů se přes filtry vrací zpět do okruhu a do reaktoru. Zhruba 95 procent tepelné energie ze štěpení se předá vodě, je tedy nesmírně důležité reaktor dostatečně chladit; chladící systém je nejdůležitější věc každého jaderného reaktoru.

Palivo v malých tabletkách je umístěno v palivových kazetách, těch je asi +/- 1700 v celém reaktoru. Zbylé kanály slouží k ovládání reaktoru. Pro zajímavost, neutronových tyčí, jež spouští reakci, je dvanáct. Ochranných tyčí, jež reakci naopak zastavují, je asi 200. Zvláštností tohoto typu reaktoru je možnost měnit náplně za chodu, bez odstávky. O to se staral speciální robot nad reaktorem. Na druhou stranu ale bylo nutné palivo měnit celkem často, to se také mělo stát před osudnou katastrofou, den po ní mělo dojít k velké výměně paliva a měla být odstávka. Stáří paliva v reaktoru bylo také jednou z příčin nehody – už hodně staré palivo, těsně před výměnou vykazuje hodně negativních izotopů a zejména u tohoto typu reaktoru zvyšuje riziko nestabilního chodu a nestandardního chování.

Stupnice pro jaderné události

Call Of Pripyat, aneb na vlastní kůži v Zóně!

I když tato stupnice ještě v roce 1986 neexistovala, stejně je nutné si ji popsat. V roce 1990 stanovila světová agentura pro atomovou energii základních osm stupňů pro kvalifikaci jaderných událostí a nehod. Vidíte, že první čtyři stupně jsou v kategorii nehody, zbytek už havárie. Skupina 0 a 1 nejsou ještě nijak závažné stavy. Jde o odchylku, kde nejsou porušeny limity a podmínky provozu a anomálie, jež byla hluboce pod ohrožujícími limity. Vážnější je už hodnota 2, kde jde o nehodu se selháním bezpečnostních opatření, nebo došlo k ozáření pracovníků zařízení. Nejvyšším stupněm nehody je 3, kde dojde k úniku radioaktivního materiálu, jsou zasaženy osoby, ale ještě nejde o situaci s větším vlivem na běžné obyvatelstvo. Sem patřila původně třeba nehoda v elektrárně Fukušima v Japonsku z 2011.

Pod číslem 4 se už skrývá havárie s vlivem na okolní obyvatelstvo v rámci povolených limitů. Může jít ale třeba i o ozáření zaměstnanců s důsledkem smrti. Jde už o celkem závažný problém. Do této kategorie patří i nehoda ve slovenské elektrárně Jaslovské Bohunice, kde došlo chybou obsluhy k natavení palivové kazety v roce 1977. Tato část elektrárny je od té doby mimo provoz. Stupeň číslo 5 znamená únik radiace do okolí s vlivem na obyvatelstvo, těžké poškození jaderného zařízení. Sem patří známý případ elektrárny Windscale z Anglie roku 1957 nebo neméně nechvalně proslulá nehoda v USA, v zařízení Three Mile Island z roku 1979. Do skupiny 6 patří těžké havárie, únik radiace s velkým vlivem na okolí, včetně zdravotních následků na obyvatelstvu. Nejvyšší mezník, číslo 7 je katastrofální havárie s velkým dopadem na obyvatelstvo, personál, s následkem smrti a kontaminace velkého území. Sem patří pouze Černobyl a později sem postoupila i nehoda elektrárny Fukušima.

Nic horšího už stupnice nezná, to ale neznamená, že se to nemůže stát. A také určitě jednou i stane, poruchovost a chyby obsluhy jsou časté.

Bezpečné, či nikoliv?

Od padesátých let minulého století totiž došlo k 33 veřejně nahlášeným vážným haváriím jaderných zařízení. Těch nenahlášených jistě bylo také mnoho, situace je tedy vážná stále. Havárie v Černobylu, byť je to divné, ale také lidstvu hodně pomohla. Majitelé elektráren díky ní a jejím dopadům zvýšili bezpečnostní opatření, u téměř všech reaktorů se dnes nedá ochrana manuálně vypnout, jak to udělali v Černobylu. Havárie ukázala, že katastrofa může být otázkou vteřin a několika špatných rozhodnutí lidí, těsně po události na Ukrajině, situaci přesně vystihl V. A. Legasov:

„Celý život jsem bojoval za to, abychom elektrickou energii získávali pomocí jaderné reakce. Teď si myslím, že jsme to dělat neměli... Nepřítel není ukryt v technice. Hlavním nepřítelem je samotný způsob utváření a řízení energetických procesů, způsob plně závislý na člověku. Nejdůležitější je tedy lidský faktor. Zatímco dřív jsme se na bezpečnost dívali jako na ochranu člověka před vlivy techniky, dnes je situace zcela jiná. Dnes musíme techniku chránit před člověkem.“

Kdo byl V.A. Legasov: Jeden z nejváženější vědců Sovětského Svazu své doby, ředitel Kurčatova Institutu Atomové Energie, odborník, fyzik a chemik. Po havárii Černobylu se stal šéfem vyšetřovací komise a hlavou vědecké komise reportující vládě. Jako první rozpoznal vážnost situace hned na počátku, kdy radiace už nemilosrdně zabíjela obyvatelstvo a pracovníky, aniž by o tom někdo z nich věděl. Nebyl ale tak důrazný, nepostavil se prvotní „ututlávací“ taktice Sovětské vlády, což po několika letech psychicky neunesl a spáchal sebevraždu.

Call Of Pripyat, aneb na vlastní kůži v Zóně!

Na obrázku vidíte Evropu a největší jaderné incidenty, které se v ní staly. Nejblíže nám byla nehoda ve slovenské elektrárně, vidíte ale, že také Němci, Chorvaté, Francouzi, Britové a další mají svoje pomníčky lidského faktoru. Pokud se chcete podívat na všechny incidenty na mapě, klikněte sem.

Hodnoty záření

Call Of Pripyat, aneb na vlastní kůži v Zóně!

Hodnota ozáření (nebezpečné ionizující záření) člověka se udává v sievertech nebo mikro-sievertech (µSv). Při běžném životě, obdrží dnes člověk průměrnou dávku záření z přírody za celý rok asi 4-5 µSv. Ve velkých městech, kde je na každém domě vysílač mobilních telefonů, internetových poskytovatelů, a všeho možného, to bude jistě i více. Například snědením jednoho banánu dostanete dávku 0,1 µSv. Sledováním CRT monitoru počítače si do těla vpravíte asi 1,0 µSv ročně. Takový let letadlem z Evropy do USA už znamená 60 µSv. Bydlení v cihlovém, panelovém nebo kamenném domě vás už zatíží ročně 100 µSv. Rentgen plic se pohybuje kolem 100 µSv. Vyšetření mamografem zatíží ženy 4000 µSv. Vyšetření CT je znamená už celkem brutální dávku 10 000 µSv. Při léčbě rakoviny radio-terapií, dostane tělo nálož až 2 000 000 (miliony) µSv. Přitom při 400 000 µSv se už rozpadají krevní buňky, zotavení ale přijde za několik dní. Při dávce 1 000 000 µSv už nastává nemoc z ozáření, zvracení, rozpad krevních buněk, bolesti hlavy, nevolnosti. Není to však smrtelné, za několik dní vše odezní. Pokud dostanete dávku 4 000 000 µSv, a nedostane se vám léčby, do několika týdnů zemřete. Mezi 6-10 000 000 µSv nastává jistá smrt do dvou týdnů. 10-30 000 000 znamená smrt do několika hodin.

Jaký je tedy limit pro roční ozáření? Ve všech zemích světa je to jiné, záleží kde žijete, jaké horniny tam jsou a na mnoha dalších faktorech.

Hranice pro běžného člověka je v USA stanovena na 1000 µSv ročně, což není zase tak mnoho, pokud zajdete jednou ročně na rentgen nebo často sledujete TV, pracujete s počítačem nebo telefonujete – budete mít výrazně více. Pro pracovníky zařízení s radiací je roční limit 50 000 µSv. Pro krizové zaměstnance, záchranáře v elektrárnách a podobně je roční limit 250 000 µSv.

Teď si ale tyto poznatky převeďme na Černobyl, nehodu i současnost. Po katastrofě vyzářil Černobyl asi 300 milionů µSv. Ihned po nehodě bychom za deset minut v okolí elektrárny dostali dávku 50 milionů µSv = okamžitá smrt. Na nemoc z ozáření stačilo už 15 vteřin. Od památníku směrem k bloku 4, což je asi 300 metrů od sarkofágu, ukazuje dozimetr 0,5 µSv, což není mnoho, ale dozimetr našeho průvodce začal varovně pískat. Za hodinu v tomto místě, bychom „schytali“ asi 6000 µSv. Situace v Zóně je ale složitá, jsou místa s nízkou radiací blížíce se normálu a naopak silně kontaminovaná místa.

Call Of Pripyat, aneb na vlastní kůži v Zóně!

Mapa města Pripjať ukazuje současné zamoření



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
339 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 160.7Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.