Hlavní stránka Hardware Multimedia, zvuk, TV Úvaha: Kam všechen ten elektrošrot jednou dáme?
Úvaha: Kam všechen ten elektrošrot jednou dáme?
autor: Michal Rybka , publikováno 20.7.2012
Úvaha: Kam všechen ten elektrošrot jednou dáme?

Pokud jde o technologie, jsem svého druhu fetišista. Nemůžu si pomoci, musím vyzkoušet každý zajímavý gadget, který objevím! Zvláštní rozechvění cítím při pohledu na stále větší televize. Tuhle telestěnu za tak malé peníze musíme mít! Jenže tím vzniká otázka: kam se všemi těmi starými věcmi, které už nechceme?


Každá věc, která je vynášena po schodech do bytu, je zdrojem radosti. Obalů se zbavíte snadno, plasty do plastů, kartón do papíru, jste přece informovaní a uvědomělí a tak recyklujete a nosíte odpad do kontejnerů, které přistavilo osvícené zastupitelstvo. Problém ale nastává tehdy, když se věc pokazí a nebo definitivně umře. To se z ní rázem stává nepříjemný krám, který zabírá místo, je těžké se ho zbavit a navíc se jeho hmotnost a rozměry zvětšují úměrně tomu, čím více ho považujete za přebytečný. Je to nějaký zákon o nepotřebných krámech, svojí povahou blízký zákonu, který tvrdí, že rozbalenou věc už nelze zabalit do původního obalu, protože se po vybalení zvětší.

Úvaha: Kam všechen ten elektrošrot jednou dáme?

Se zabalenou televizí a nebo ledničkou se nějak líp manipuluje, je chytrým rozmístěním polystyrenů a kartónu pancéřovaná a chráněná před vnějšími vlivy a navíc se díky různým otvorům pro pracky lépe přenáší. Jakmile obaly zmizí, stane se z ledničky či televize jenom těžký a hladký objekt, který se zatraceně těžko drží. Tahat do schodů plazmu o úhlopříčce 42“ a více bez obalů je prostě peklo.

A přesto: ať děláme co děláme, jsou s každým rokem tyhle věci větší a stále více nás motivují k výměně, protože jsou nejenom levnější, ale taky úspornější. Přitápění si plazmou je v zimě energeticky neutrální (šetříte za plyn či elektřinu, kterou by spotřeboval přímotop), jenže v létě jenom víc zatěžujete klimatizaci. Vyměnit starou plazmu za novou televizi s LED podsvícením, které se umí lokálně ztmavovat, je tedy racionálně výhodné (nalhává nám podvědomí, které obdivuje ten úžasný FullHD obraz). Každý takový upgrade vede k tomu, že máte více či méně funkční a použitelný přístroj, který je najednou nepotřebný. Co s ním?

Úvaha: Kam všechen ten elektrošrot jednou dáme?

Jako děcko vychované za ráje socialismu (jak na to vzpomínají jedinci s velmi krátkou pamětí), jsem velmi dobře věděl, jak jsou věci vzácné – a když nejdou spravit, tak se musí recyklovat. Dnes je to možná divné, ale když se vám za socialismu pokazil magič, tak jste ho nevyhodili do popelnice a nešli si koupit nový. Jednak to bylo šíleně drahé (v přepočtu k platu) a jednak byla velká šance, že žádný magič mít nebudou. Ne levný nebo kvalitní, prostě žádný. Takže v té době kvetli různí podomní opraváři, často velmi šikovní a kreativní, kteří si zvyšovali kvalifikaci čtením Amatérského rádia a jejich melouch jim často financoval jejich vlastní projekty. Dělali to načerno, to se rozumí. Bylo jenom velmi málo přístrojů, které nedovedli jakž takž spravit, někdy byla oprava dokonalá, jindy tak tak (když se improvizovalo s nedostatkovými díly) a jindy jste dostali za cenu opravy upgrade (když byl opravář šikovný a měl vhodné díly). Přístroje se používaly velmi dlouho a v té době bylo rovněž poměrně neobvyklé, že byste řešili migraci své hudby na nové médium, protože pásky jste používali třeba dvacet let a kazety deset až patnáct let.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
222 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 108.6Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.