Hlavní stránka Hardware Multimedia, zvuk, TV Úvaha: Jak vybudovat multimiliardový konglomerát
Úvaha: Jak vybudovat multimiliardový konglomerát
autor: Michal Rybka , publikováno 27.10.2011
Úvaha: Jak vybudovat multimiliardový konglomerát

Když jsem sepisoval poslední úvahu o Stevu Jobsovi, našel jsem na Business Insideru zajímavý článek „Třináct tipů, jak vybudovat multimiliardový konglomerát“. Obsahoval názory Richarda Bransona, velice cool a úžasného podnikatele, které se řídí převážně selským rozumem. To znamená, že všechny bezvadně fungují.


Je to velký technologický podnikatel, rockstar mezi industrialisty a rovněž obdivovatel Steve Jobse – ovšem jeho názory na podnikání jsou možná ještě zajímavější a přínosnější. V naší zemi, kde se setkáte se spoustou ouřadů a „takymanažerů“, působí hodně z nich jako čisté zjevení. Mě se jeho názory ohromně líbí, už jenom proto, že představují jakousi antitezi celých lesů článků z ekonomických magazínů typu „jak co nejlépe zapadnout do kolektivu“, „jak vlézt šéfovi co nejhlouběji do zadku“ a „jak se proplazit co nejvýše korporátními ranky“. Podívejme se na ně!

Úvaha: Jak vybudovat multimiliardový konglomerát

Čtete tuny článků o tom, jak si připravit životopis, aby „zaujal HR pracovníka do 30 sekund“? Branson životopisy („sívíčka“) vůbec nečte, názor si dělá z osobních pohovorů. Tvrdí, že do 60 sekund pozná, zda vám může věřit, nebo ne – a to je pro něj podstatnější, než kus papíru. Podle něj není podstatné, co má člověk za sebou, ale jaký má vnitřní potenciál pro růst, podstatné je znát, jaké má silné a slabé stránky. Neváhá pak člověka obsadit do pozice, na kterou by podle „sívíčka“ mít vůbec neměl. „Z jedné uklízečky jsem udělal šéfku nahrávacího studia. Taky jsem měl letušku, která se vypracovala na manažerku hotelu.“

Tajemný kult personálních kněží by se jen v hrůze pozastavil nad takovým amatérismem. Nerespektuje vůbec rituální pravidla, podle kterých musíte splňovat nejenom celé baterie bizarních předpokladů, dělat dobrý dojem, excelovat v záhadných testech a přitom nepadnout do pozoruhodné kategorie lidí, která je nazývána „overqualified“ čili „příliš kvalifikovaný“. Tomuhle pojmu naprosto nerozumím a nevím, co pod ním HR kult míní. Setkal jsem se s řadou lidí, kteří dělali nějakou střední manažerskou práci – a když chtěli jít do menší firmy, byli odmítnuti s tím, že jsou „overqualified“. To jako znamená co, že znají příliš jazyků a umí příliš dobře počítat? Důvody, proč chce člověk opustit exponované místo a chce dělat někde jinde, na místě méně zátěžovém, jsou jeho důvody – prostě už se třeba nudí, nebo se chce rozvíjet jinak. Možná to pro členy HR sekty znamená, že je unavený, že se chce starat víc o rodinu a tím pádem nebude mít ono frenetické nasazení, které se očekává od lidí, kteří se drápou hlava nehlava vzhůru.

Úvaha: Jak vybudovat multimiliardový konglomerát

Anebo je zde možná nebezpečí, že zkušenější pracovník bude vidět do karet managementu a možná bude dělat potíže. (Viděli jste film „Boiler Room“? Mladí a nadšení tam dělají konkurs na makléře. Přijde šéf a zeptá se: „Má tu někdo makléřské zkoušky?“ Jeden se přihlásí, načež mu šéf řekne, aby hned vypadl. Proč? „Protože u nás si cvičíme lidi podle našeho.“ Jasně, firma je šméčko a makléř by na to přišel. Pro práci profesionálního podvodníka je tedy nevhodný. Je toto pravý důvod, proč existuje pojem „overqualified“?)

Z činnosti personálních kněží mám jediný dojem: šéf, který si nechá vybírat lidi HR pracovníkem, se vůbec nezajímá o to, koho mu HR pracovník vybere. Je mu to ukradené. Potřebuje navzájem zaměnitelné jedince, které lze masově nabírat a masově vyhazovat. To dává smysl u šroubárny nebo u obraceče hranolků, ale rozhodně ne u technologické firmy. Dobrý šéf si své zaměstnance vybírá sám, HR pracovník mu u toho maximálně asistuje, ale nikdy nerozhoduje.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
116 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 50.8Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.