Hlavní stránka Hardware Procesory, paměti Paměti DDR2 - velký přehled taktování a výkonu
Paměti DDR2 - velký přehled taktování a výkonu
autor: Jan Černý , publikováno 12.8.2009
Paměti DDR2 - velký přehled taktování a výkonu

Je váš systém pomalý, slýcháváte při hraní her nebo práci často pevný disk? Nepomáhá složité a nic neříkající nastavení opsané z jiných recenzí? Chtěli byste zkusit vyladit paměti a nevíte kde začít? Zkuste nahlédnout do našeho testu. Provedli jsme desítky různých nastavení a kombinací na čipsetu Intel P45.


Stejně jako procesory nebo grafické karty i paměti prodělaly během let vývoje řadu změn. Na počátku tohoto testu byla úvaha, zda je při současných cenách stále výhodnější kupovat levné paměti DDR2 800 CL5 nebo si připlatit pár korun za CL4 případně 1066 MHz. A nebyl by náš test kompletní, kdybychom do srovnání nezařadily několikanásobně dražší výběrové moduly s frekvencí 1200 MHz. Pro desítky různých nastavení nám posloužila základní deska s přehledným BIOSem Gigabyte GA-EP45-UD3P a kompatibilní paměťové moduly Kingstone. Podle údajů z tabulek a přehledných grafů sami určíte, které nastavení je pro Vás nejvýhodnější.

 

Paměti DDR2 - velký přehled taktování a výkonu   Paměti DDR2 - velký přehled taktování a výkonu   Paměti DDR2 - velký přehled taktování a výkonu

Maskot od Gigabytu nám přináší ty nejlepší paměti

Na úvod mi dovolte, abych v několika málo řádcích osvěžil vaši paměť a mírným zjednodušením a nadhledem přinesl více světla do jinak velmi odborné problematiky, při které mnohdy odborník žasne a laik se diví. Nebudeme se zabývat archaickými EDO RAM uspořádaných v modulech SIMM, nebo revolučním, ale cenově nekonkurenceschopným Rambusem (RDRAM). Stejně jako u SDR je jejich místo v muzeu. Všichni dobře víme, že dnes používané čipy jsou typu DDR (Double Data Rate), a jsou uspořádány v modulech DIMM.

Paměti DDR2 - velký přehled taktování a výkonu
Vyšší frekvence nabízí vyšší propustnost, ale i latence
 

U starších pamětí (vyjma RDRAM) se data dala číst pouze s náběžnou hranou pulzu – tedy jeden bit za jeden takt. Paměti DDR ale dokázaly číst s náběžnou i sestupnou hranou pulzu, tedy zvládly dva bity za jeden pulz. Aby se veškerý vývoj ubíral správným směrem a nevznikala různá zavádějící značení, dohlíží na dodržování standardů sdružení JEDEC. V současnosti má okolo 300 členů včetně největších výrobců polovodičů. I v roce 2009 stále patří několik procent trhu modulům první generace DDR (označované později jako DDR1). Jejich hlavní nevýhodou je nízká velikost pracovní frekvence I/O sběrnice (bavíme se o efektivní efektivní hodnotě SDR) a vyšší napájecí napětí, se kterým je spojená vyšší spotřeba. Následující dvě generace přinesly několik vylepšení, nejvýznamnější z nich je to, že komunikují se sběrnicí procesoru dvakrát efektivněji (tedy již čtyřikrát v porovnání s původními SDR).

 

Paměti DDR2 - velký přehled taktování a výkonu
Každý další rok přibývají nové specifikace, vyplatí se upgradovat?
 

Aby nedocházelo při vysokých frekvencích k deformacím signálu, mají DDR2 a DDR3 zakončení sběrnice uvnitř čipu (On Die Termination). Hodnoty zakončovacího napětí a logických úrovní signálů můžete měnit u každé „moderní“ základní desky s kvalitním BIOSem (např. sady Intel X38, P45, X48). DDR2 narazily na svůj výkonnostní strop na 266 MHz (DDR2-1066) a cena rychlejší modulů (navíc neuznávaných sdružením JEDEC) mnohdy neodpovídá přidanému výkonu. Je tedy logické, že další zvyšování frekvence a snižování latencí (odstavec níže) by bylo velmi nákladné. Stačilo mírně poupravit způsob komunikace a to zdvojnásobením vyrovnávací paměti (I/O bufferu) uvnitř modulu. Jednodušeji vysvětleno zatímco u DDR2, je stále ještě možné komunikovat se všemi čipy zároveň, DDR3 už komunikuje „čip po čipu“. I když nativně pracuje na stejné frekvenci, tváří se navenek jako 2× rychlejší. Vyrovnávací paměť uvnitř DDR3 tedy „simuluje“ paralelní čtení. Tato vyšší frekvence DDR3 zároveň kompenzuje vyšší latenci (způsobenou vyrovnávací pamětí).

 

Paměti DDR2 - velký přehled taktování a výkonu
Základní rodíl mezi verzemi paměťových modulů
 

Z dalších změn stojí za zmínku přechod na menší výrobní proces a s ním spojené snížené napětí a tím i nižší spotřeba (při srovnatelné frekvenci). Se zmíněným napájecím napětím je u integrovaného řadiče v moderních procesorech spojené jedno technologické omezení – úroveň signálu je totiž na hranici průrazného napětí procesoru. U prvních Athlonů 64 bylo (při přetaktování) celkem časté zničení procesoru, stačilo jen zvednutí napětí nad 2,8 V. Z toho důvodu Intel po integraci DDR3 řadiče do Nehalemu (Socket 1366, tedy Core i7) stanovil jako maximální povolené napětí pro paměti 1,65 V, což je pro mnohé paměťové moduly příliš málo a není zaručena plná kompatibilita. Pro hlubší pochopení problematiky doporučuji k prostudování několik starších článků (1, 2) kolegy Zdeňka Obermaiera.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
78 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 35Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
TOPlist
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.