Hlavní stránka Hardware Notebooky, PDA Historie grafiky v noteboocích: od SVGA k přehrávání DVD
Historie grafiky v noteboocích: od SVGA k přehrávání DVD
autor: Jiří Zima , publikováno 6.11.2014
Historie grafiky v noteboocích: od SVGA k přehrávání DVD

Zavítáme do doby, kdy grafické karty začaly pomáhat procesoru, podíváme se, jak dospívaly s nástupem grafických rozhraní a připomeneme si přechod od 256 barev k TrueColoru, notebooky vybavené přídavnými grafickými výstupy, samostatné akcelerátory pro přehrávání „náročného“ videa a zavzpomínáme i na „hi-res“ Duke Nukem 3D


prvním díle jsem se vrátil do úplných počátků přenosných počítačů typu PC, a protože se lidstvo nespokojilo s 16 barvami a rozlišením 640 × 480, je i nadále o čem psát. Zavítám do doby, kdy grafické karty začaly ulehčovat práci procesoru, a ukážu, co se změnilo s masivním rozšířením systému Windows.

Historie grafiky v noteboocích: od SVGA k přehrávání DVD

V minulém díle jsem skončil u grafických čipů, s nimiž většina notebooků zvládala maximálně rozlišení 640 × 480, a to „jen“ v 16 barvách. Celé vykreslování řešil procesor pixel po pixelu a grafická karta mu příliš nepomohla. Dokud se pracovalo převážně v textovém režimu, bylo to jedno, jenže v roce 1990 se do počítačů dostává systém Windows 3.0 a s ním také ovládání počítače pomocí grafického rozhraní.

Hromadný přechod na Windows přišel až tak kolem roku 1992, když vyšla verze 3.1. Asi by bylo dobré ve zkratce připomenout, v jaké situaci se tou dobou notebooky nacházely. Výkonným stolním počítačům kralovaly procesory 486 a přenosné počítače se staly rychle rostoucím segmentem, z jehož koláče si chtěl každý něco ukousnout. Výsledkem tvrdé konkurence byla (na západě) nízká cena základních systému – notebook s 20MHz procesorem 386SX, 2MB RAM, VGA kartou a výdrží 2–3 hodiny stál jako průměrný lepší stolní počítač. Kdo nelpěl na výkonu, mohl získat tou dobou velmi použitelný mobilní nástroj.

Historie grafiky v noteboocích: od SVGA k přehrávání DVD

Reklamní kampaň „intel inside“ v InfoWorldu (zdroj: Google Books – přesné číslo už nemohu najít).

Notebooky se dostaly do popředí také na veřejnosti a mnozí výrobci je začali brát vážněji. Intel už u generace 386 začal s výrobou mobilních variant svých procesorů (Intel 386SL). Nemám teď na mysli pouze úspornější výrobní proces (ten už byl například u 80C86-2), ale přepracované jádro vybavené mnoha šetřícími mechanismy pro snížení spotřeby při nečinnosti. Koncem roku 1992 pak Intel představuje nový mobilní procesor Intel 486SL s frekvencí 25 MHz, 8kB cache a integrovaným matematickým koprocesorem (jádro 486DX), čímž otevírá bránu k opravdovým multimediím (při odběru 1000 kusů stál tento procesor 260 USD).

Jako reakci výrobci představili mobilní SVGA čipy s podporou 256 barev ve vysokém rozlišení (tím tehdy bylo myšleno cokoli od 640 × 480 včetně), které se však po technologické stránce příliš nelišily od svých předchůdců, a zrychlila se práce s pamětí a komunikace s procesorem. Jednou z příjemných novinek, která se touto dobou zařadila mezi standardní funkce, byla možnost současného zobrazení na LCD i externím monitoru, což bylo k užitku především při prezentacích s projektorem.

Daleko větší změna se však týkala fyzické realizace. S dalším zmenšováním notebooků bylo nutné minimalizovat počet součástek, které byly ke složení grafické karty potřeba. Schopnosti řešení jednotlivých výrobců byly podobné, takže se vrátím opět k Cirrus Logicu a jednomu z velmi rozšířených čipů té doby jako příkladu „za všechny“.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
69 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 33.7Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.